Cholerický otčím
Jak už to bývá, i u Daniela to začalo problémy v rodině. „Vychoval mě můj otčím. Vlastně mu děkuju za to, že se o mě staral jako o vlastního," začíná své vyprávění Daniel. Připustil ale, že jeho nevlastní otec byl velmi cholerický, a tak jeho i maminku nechal v západních Čechách a sám šel zkusit štěstí do Prahy.
Ze dne na den bez peněz i bydlení
Začal zde pracovat jako dělník ve výrobně na psí pamlsky. Jenže jednoho dne mu řekli, ať už druhý den do práce nechodí. A tak se ze dne na den ocitl bez peněz a po pár dnech i bez střechy nad hlavou. „Chvíli jsem bydlel po kamarádech, ale nešlo to dělat takhle věčně. Takže jsem se jednoho dne ocitl pod mostem. Doslova," vypráví Daniel. Vzpomínky na minulost jakoby byly už hodně vzdálené. O tom, že spal, kde se dalo, povídá skoro bezstarostně. A přitom je to jen pár měsíců, co ho okradli.
Zbyly jen sluchátka a nabíječka
„Spal jsem pod mostem, schoulený do klubíčka. Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že mi zloději vzali všechno," popisuje Daniel. „Vlastně ne úplně všechno, nechali mi sluchátka a nabíječku na mobil," směje se třiadvacetiletý mladík, který už dnes příhodu bere s nadhledem.
Ale nebylo to tak vždycky. Tím, že mu zloději vzali mobil, rázem ztratil veškerý kontakt s rodinou. Psychicky na tom byl špatně. „Bál jsem se spát pod mostem, ale neměl jsem kam jít. Tak jsem sedm dní jen bloumal Prahou a pil jsem jedno kafe za druhým, abych přemohl únavu."
Kolaps z vyčerpání
Po týdnu zkolaboval. „Skončil jsem na Bulovce. Pak mi doktoři řekli, že jsem ležel bezvládně na tramvajové zastávce. Nějaký kolemjdoucí naštěstí zavolal záchranku."
Po kolapsu si Daniel uvědomil, že už takhle dál žít nechce. Vyhledal sociálního pracovníka, který ho přivedl na loď Hermes. Po třech měsících, kdy se tu dal dohromady, má plány do budoucna. „Chci si najít stabilní práci, domov a chci mít rodinu," řekl mi Daniel. Věřím, že se mu to s jeho odhodlaností brzy vyplní.
