Drama sleduje rok učitele na jedné pařížské střední škole. „Hlavní hrdina François je takový idealista, který chce vést rovnocenný dialog s žáky, ale naráží na školní systém. Je si vědom své role v emancipaci studentů i jejich začlenění do společnosti, ale tahle role mu úplně nesedí,“ popisuje režisér.
Film, do nějž Cantet obsadil neherce, působí velmi autenticky, podle režiséra měl ale jasný scénář i definované role. „Každý den jsme natočili jednu scénu. Ráno jsme se vždy setkali a diskutovali o všem, co se té scény týká. Pak jsem dal hercům přesné instrukce, co řeknou, jak budou reagovat – věty, které jsou nutné pro příběh, nebo věty, které vzešly z improvizačních dílen, v nichž jsem žáky připravoval na film celý rok před natáčením. Pak s nimi François, představitel učitele, improvizoval, ale každý věděl, co musí do své improvizace zahrnout. Takhle jsme scénu několikrát natočili a musím vzdát poctu hercům, protože při střihu jsme mohli pracovat s prvním i posledním záběrem, žáci si celý den udrželi stejnou energii. Takže výsledek je založený na improvizaci, ale zároveň je tam přesně to, co jsem potřeboval,“ objasňuje Cantet, jak probíhalo natáčení. Mezi zdmi nadchlo nejen porotu v Cannes vedenou Seanem Pennem, film dobře přijalo i domácí publikum.
„Překvapilo mě, že do kin přišlo hodně mladých lidí, i když to není akční film. Oni jsou zvyklí spíš na stigmatizaci své skupiny a tenhle film vzali jako zadostiučinění,“ uvádí Cantet. Filmu si všimlo i francouzské ministerstvo školství. „Ministr volal asi pět minut poté, co jsem dostal Zlatou palmu v Cannes, aniž by ten film viděl, s tím, že to je velká pocta pro učitele. Poté, co se na film podíval, už jsem od něj žádnou reakci neslyšel. Jen v televizi řekl, že je ten film dvojznačný.“
(ip)
