Trenére, jak jste se dostal na Chodov?
Po ukončení vrcholové kariéry jsem už jen pro radost hrával a trénoval v rodném Železném Brodě. Pak jsem se přesunul do Jičína, kde jsem trénoval 1. ligu. Po vzniku mužské interligy jsem v prvním roce působil v Praze 4. Tam jsem po roce ukončil svou činnost a chtěl trenéřinu pověsit na hřebík. Můj dlouholetý kamarád ze Slavie Franta Štika v té době trénoval na Chodově dorost a požádal mě, abych šel pracovat k mužům.

Jak hodnotíte loňskou osmou příčku?
Když se o to pokusím, musím se vrátit ještě k předloňské sezoně, kdy jsme jako nováček soutěže dokázali překvapit většinu mužstev a skončit na historicky nejlepším místě celého oddílu, tedy na třetí příčce. Loňský ročník byl daleko složitější. Soupeři už si zvykli na naši hru, přišla zranění. Proto jsme pozici neobhájili, na druhou stranu se ale s přehledem zachránili, což považuji za úspěch.

Jaký nastal pohyb v kádru?
Minimální, družstvo je konsolidované, tvořené převážně z odchovanců Chodova, anebo Sokola Vršovice, dvou klubů, které se v dorosteneckých kategoriích slučují. Odešel pouze Jiří Böhm do Ledče nad Sázavou. Kádr jsme doplnili o tři šikovné dorostence.

Kdo tvoří osu mužstva?
Rozehrávač Vojtěch Hanzl, pivot Vojtěch Pivný. Na spojkách nastupují bratři Hanusové a Jan Němeček. Na křídlech Štěpán Vladyka a Martin Šetelík. To je ona osa včetně brankařů Plevy a Bittmana, což jsou zkušení gólmani.

Kde vás, lidově řečeno, tlačí bota?
Tak bych to neformuloval. Problém vidím v tom, že už někteří hráči pomalu upřednostňují zaměstnání před házenou. S tím ale nic nenaděláme a budeme muset do dvou let hledat náhrady. Chceme se zaměřit především na vlastní dorosty a spřízněný druholigový klub Sokol Vršovice.

Do sezony jste vstoupili ostudnou prohrou v Českém poháru z půdy druholigové Bělé. Proč?
Český pohár je specifická soutěž, která není pro družstva z nižších soutěží, než je extraliga moc atraktivní. Pojal jsem proto zápas v Bělé, jako zkoušku, která se nám výsledkově ani herně nevydařila. Kluci dobře viděli, že nejsou žádné hvězdy, na čem musí zapracovat. Vítězství samo nikdy nepřijde.

Chodov to nejsou jen muži, jak je na tom vaše mládež?
Na Chodově je propojena činnost všech kategorií od minižactva, až po starší dorost. Jak už jsem říkal, v dorosteneckých kategoriích čile spolupracujeme se Sokolem Vršovice. Mladší pak hraje pod hlavičkou Vršovic a starší pod Chodovem a to na špici 2. ligy. Přeskočil jsem žákovské kategorie, kde naši hráči postupují pravidelně do třetího kola ligy, tedy zhruba mezi třicet nejlepších celků republiky. O vynikající práci našich mládežnických trenérů nejvíc vypovídá to, že v mužích můžeme nastupovat prakticky jen s odchovanci.

Kde vás najdeme?
V hale v ulici Květnového vítězství, kde je tradičním hracím dnem neděle. Vše odstartuje ve 13 hodin dorost, od 15 hodin hraje naše béčko a od 17 hodin muži.

Na jakou hru chcete diváky pozvat?
Po mém příchodu jsme hráli takovou tu klasickou pomalou házenou na dlouhé držení balonu. Po třech letech jsme celou hru předělali. Snažíme se prezentovat rychlou házenou na sedmdesát útoků v zápase s rychlou rozehrávkou a to jak po gólu, tak po získání míče. Vše s maximálním tlakem na obranu.

Kam letos míří muži Chodova?
Nechceme hrát o záchranu. Rádi bychom byli v horní polovině tabulky a to do šestého místa. Všechno pod něj budeme pokládat za neúspěch.

David NEJEDLÝ