Po převýchově se z některých psích agresorů z útulku stávají mazlové, kteří potřebují jen majitele, který to s nimi bude umět. „Takové zvíře ale nedáme jen tak někomu, musíme pečlivě vybírat. Mnozí se pak diví, že jim odmítáme dát zvíře, když vidíme, že by ho člověk nezvládl a mohl by to být průšvih,“ říká v rozhovoru pro Deník žena, která útulek vede už 23 let.

Někteří psi u vás čekají na nový domov výrazně delší dobu než jiní. Jak dlouho bývají v útulku?
Tak tři čtvrtě roku, rok. Nejdelší dobu tu byl Aron, kterého jsme byli odebírat ze „slavného“ azylu, kde se o něj měli starat a nebylo tomu tak. To bylo nejdéle v celé historii našeho útulku, byl tu více než dva roky. Ale podařilo se ho umístit. Já vždycky říkám, že kdo si počká, ten se dočká. A Aron si počkal tedy trošku dýl, ale dočkal se. Má skvělého pána, který nám pravidelně posílá fotky, co dáváme na naše stránky. Pes s ním spí v posteli, chodí s ním po Praze, takže jsme překvapení. Vždy je to otázka času, kdy se najde člověk, se kterým si sednou.

close Kříženec plemene typu bull Aron. info Zdroj: Městský útulek Děčín zoom_in Kříženec plemene typu bull Aron

Aron ale předtím nepatřil zrovna mezi přítulné psy, že?
Když po něm člověk něco chtěl, tak se mu to moc nelíbilo, a když to bylo pod nátlakem, tak vůbec. Ideální bylo, když si ho nikdo moc nevšímal, byl takový sólista. Ale pravděpodobně si čichnul k tomu, co je opravdový domov, že mazlení a poleženíčko v postýlce je super. Je vidět, že si prostě sedli a že jeho nový pán to s ním prostě umí a má autoritu, jakou Aronek potřeboval.

A co ostatní psi, kteří tu zůstávají delší dobu?
Pár jedinců bylo docela drsných, když k nám přišli. Jeden z nich bohužel prošel několika rukama a co jsme zjistili, tak to nebylo nic moc. Občas střídání a chování majitelů k psům zanechá následky. Jsou to zvířata, která ze strachu koušou a to je největší průšvih, hlavně když se pohybují ve váhové kategorii 50 kilo a víc. V první chvíli nevíte, čeho se bojí, co zažila, jaký je tam spouštěč k napadení. S nimi je to práce na delší dobu. Hlavně jsou to velcí psi. Najít umístění pro takového obříka, kdy majitel bude mít dostatek peněz na pořádné krmivo, veterinu, prostor pro chov a hlavně dostatek zkušeností, není opravdu jednoduché.

Teď tu máte také dva velké psy, kteří byli při příjmu agresivní…
K Prckovi a Setovi se ze začátku nedalo jít ani do kotce. Oba byli převezeni pod narkózou, protože byl problém je přepravit, manipulovat s nimi, sáhnout na ně… A teď jsou to úplně suprová zvířata. Chodí normálně na procházky mezi lidi do města. Prcek se pořád s každým vítá, je to pohodář, nic neřeší. Set to samé. Ale nejsou pro začátečníky a laiky, autorita a odpovědnost nového majitele tam musí být. Chvilku to potrvá, ale věřím, že se určitě někdo najde. Jsou to krásná zvířata v nejlepších letech.

Míváte problém umístit staré a velké psy?
Je to tak. Ale přitom to jsou pohodoví psi, bezproblémová a „hotová“ zvířata. Nemáte problém s loužičkami, s venčením, nemusíte osmkrát za noc ven jako u štěňat, zvládají mnohdy nejen základní povely, jsou klidní, nerozkoušou vám boty, sedačku, jsou rozumnější. Jsou to zvířata proočkovaná, mají imunitu. Když je to starší pes, musíte maximálně hlídat váhu a mít nějaké přípravky na klouby. O těch psech, co jsou tu delší dobu, víme, jak se chovají v jakékoliv situaci, chodí na procházky s lidmi ven, víme, jak reagují na zvířata. Při dodržení určitých pravidel, jak se chovat ke zvířatům všeobecně, máte skvělého parťáka.

Lidi ale od pořízení staršího psa pravděpodobně odrazuje to, že tady už nemusí být moc dlouho…
Občas překvapí. Někdo si myslí, že to je pes na dva, tři roky a on tady může být ještě sedm, osm let. Znám případy, kdy si lidé brali psa a říkali si, je mu devět a je to velké plemeno, tak tu bude do těch dvanácti. A pes jim umřel v 16 letech a to ještě nešťastnou náhodou, jinak by možná žil dál. Ale setkáváme se také s lidmi, kteří chtějí nejstaršího psa na dožití, prostě chtějí nějakému pomoci. Je super, že chtějí dát tomu zvířeti domov a nechtějí, aby umíralo stářím někde v útulku. Žádné zvíře by nemělo prožít život v kotci a  zemřít v něm. Ale to se tu naštěstí nestává.

Děčínský útulek ve čtvrtek 2. listopadu 2023. | Video: Deník/Jitka Vepřovská

Jak toho umíte docílit?
Teď tu máme staršího nemocného křížence labradora Huga a jestli to vyjde, tak pojede do spřátelené organizace, která se zaměřuje na psí seniory, žijí opravdu v domácím prostředí. Volně, v domě, ve společnosti lidí a dalších psích parťáků. A i odtud mají lidé možnost si je adoptovat. Každý pes si zaslouží dožít v rodině.

Traduje se, že výběr psa je tak trochu jako výběr partnera…
Jiskra vždycky musí přeskočit. Proto moc rádi nevidíme, když sem někdo přijde, že se jde podívat na psa a za pár minut říká, že chce toho, pak změní názor, že nakonec tamtoho, začne mezi nimi přeskakovat… Pořízení jakéhokoliv zvířete je obrovský závazek, který si každý musí pečlivě promyslet a opravdu zvážit všechny své možnosti.

Jak do toho vstupuje inflace? Mnoho lidí na tom dnes není zrovna finančně nejlépe.
V této době si to lidé opravdu musí pořádně rozmyslet. Někteří lidé to nemají jednoduché a počítají každou korunu. Přitom pořizovací cena, krmivo, veterina, další potřeby pro zvířata, to dnes skutečně není levná věc. Nikdy nevíte, co se může vyvrbit. S náklady je to podobné, jako když máte další dítě.

Na Facebooku u svěřenců píšete, co o nich víte. Stává se, že i přestože konkrétního psa nedoporučujete například k dětem, přijdou si pro něj lidé, kteří děti mají?
Kolikrát sem někdo přijde nebo volá i přesto, že máme na internetu vysloveně napsáno, že pes není vhodný k dětem. Víme, proč to říkáme a nevymýšlíme si to. A já pak slyším v telefonu, jak v pozadí křičí malé děti. Tak se ptám: Vy máte děti? A odpoví, že ano, dva a pět let. Přitom se do popisu snažíme napsat o zvířeti co nejvíce informací. U těch, u kterých neznáme jejich minulost a vztah k dětem, musíme být obzvlášť opatrní. Kolikrát když vidím, že lidé děti nechávají se psem bez dozoru, nebo nechají děti, ať psa tahají, skáčou po něm, vstávají mi vlasy hrůzou. I když je to sebelepší pes, může se cokoliv stát. Stačí malý podnět a může z toho být průšvih. A fatální pro to dítě, protože většinou je pes stejné výšky, takže to odnese vrchní část těla.

Zajímají se o psy i lidé bez zkušeností?
Pokud jde o plemeno, které potřebuje zkušeného člověka, preventivně doporučujeme někoho, kdo to s ním umí. Lidí se ptám, jestli mají s konkrétním plemenem zkušenosti. Často se stane, že řeknou, že psa měli, ale jiného, co se od toho konkrétního plemene úplně liší. Jak velikostí, tak náturou.

close Městský útulek v Děčíně. info Zdroj: Deník/Jitka Vepřovská zoom_in Městský útulek v Děčíně

Jaká to jsou plemena?
Máme tu teď asi čtyři psy bull plemene. Jeden čas to byl boom, psy si pořídil kdekdo, bohužel i lidé naprosto bez znalostí a zodpovědnosti. Někteří bohužel jen proto, aby si honili ego. Z toho jsou pak zbytečné průšvihy a psi končí v útulcích. Tato plemena jsou přitom specifická, potřebují člověka, který s nimi bude pracovat. V rukách zodpovědného člověka, který jim poskytne řádnou výchovu, jsou to skvělí psi. Sledujeme situaci i v jiných útulcích, a tam se tato plemena a jejich kříženci vyskytují bohužel docela často. Dnes si může pořídit zvíře kdekdo, a to je špatné.

Doporučujete lidem na základě toho, co o sobě řeknou, konkrétního psa?
Vždycky se snažíme vybrat psa „na míru“. Každý by měl být soudný a vědět, co zvládne, na kterého psa má. Normální lidé si nechají poradit a pak ještě přijdou a poděkují. Teď jsme dávali pejska jedné paní a varovali jsme ji, že je to takový malý „zmeťour“ a občas může i kousnout. Do paní jsme hučeli opravdu dlouho, ale říkala, že to zvládne a že to bude v pohodě, že mají letité zkušenosti. Tak jsme to pro jistotu napsali do předávacího protokolu, abychom se pojistili. No a paní volala, že ho přivezou zpátky, že jsme měli pravdu a že nás měla poslechnout. My si tu opravdu neděláme z nikoho legraci. Vždycky chceme prioritně to nejlepší jak pro psa, tak pro člověka, aby nebyly žádné problémy, soužití fungovalo a bylo radostné.

Stává se, že nějakému zájemci zvíře nedáte?
Občas žasneme, kdo sem volá a jaké má požadavky. Třeba že by chtěli na jaře ovčáka, který bude vypadat a bude umět to, co komisař Rex. (smích) Někteří se hrozně diví, že po nich něco vůbec chceme, třeba aby měli práci, aby byla zvířata zajištěná po všech stránkách, aby na zvíře měli čas. Asi si myslí, že přijdou, dostanou psa a nazdar. Ale takhle to u nás nefunguje. My tu občas zvířata taháme doslova hrobníkovi z lopaty, staráme se o ně a pipláme je, přirostou nám k srdci. Takže pro ně chceme adekvátní péči a podmínky. Aby už nezažila to, čím si někdy musela projít a žila nový, lepší život.