„Bez psů jsou lovci na naháňkách namydlení. Zvěř nemá problém s nepřístupným terénem, ráda odpočívá v trnkách, smrčcích a ostružiní, kudy člověk bez mačety neproleze,“ říká hlavní organizátor soutěže, chovatel a rozhodčí z výkonu Jindřich Šolta.

Pokud člověk neznalý myslivecké kynologie zavítá na váš pohár, na co se může těšit?
Alpskou braku
u nás v Česku, ale stejně tak i na Slovensku posuzujeme podle zkušebního řádu pro takzvané honiče - tedy skupinu psů vyšlechtěných pro stopování a pronásledování zvěře. Dlouhodobě je u brak podporována práce na černou zvěř, takže základ práce je na divočácích. I pro nemyslivce je atraktivní podívanou práce na obůrce, kdy je úkolem psa navětřit ohradu s divokým prasetem a prokázat, že má zájem o lov prasete. Dobýváním se dovnitř, vrčením, hlášením – tedy štěkotem. Rozhodčí podle toho posuzují, zda je pes dostatečně ostrý, nebojí se divočáků a také, jak dlouho o práci jeví zájem.

Práce psů ale před plotem nekončí…
Hlavní disciplínou je práce v leči, při naháňce. Braka se sice cvičí hlavně na černou zvěř, ale jde o univerzálního psa, který ochotně pracuje také na jelení zvěři. Zahraniční chovy, třeba skandinávské, dokonce braku využívají při lovu sobů a losů. Další důležitou disciplínou je práce na barvě – vystopování uloveného kusu zvěře. Braky cvičíme na stopu starou více než deset hodin a zvládají to skvěle. V Rakousku je braka dokonce vedená jako třetí barvářské plemeno, vedle hannoverského a bavorského barváře.

V čem přesně práce v leči spočívá?
Psi chodí s honci v prostoru, kde se pohybuje zvěř. Úkolem braky je zvěř aktivně vyhledat, zvednout a vytlačit ven z leče na lovce, kteří zvěř loví. Zvěř na rozdíl od lidí nemá problém s nepřístupným terénem, ráda odpočívá v trnkách, neprostupných smrčcích a ostružiní, kudy člověk kolikrát bez mačety neproleze. Psi tam ale za ní vlezou a snaží se ji vyhnat ven. Kdyby nebylo psů, zvěř leží v klidu dál a před člověkem se nezvedne. Bez psů jsou lovci namydlení.

Divokým prasatům se přezdívá rytířská zvěř, protože se aktivně brání. Není to pro psy nebezpečné?
Je to nebezpečné a bohužel to často končí zraněním a šitím. Někdy i úmrtím, kdy jsou poranění způsobená zbraněmi (zuby, pozn. red.) divočáků velmi vážná. To se bavíme o proražených plicích, rozpáraném břichu, krku a podobně. Dnes už se vyrábějí ochranné vesty z kevlaru a dalších látek, které neprorazí ani nůž, ani kančí zuby. V podstatě je to takové brnění, které psi na lov nosí. To pomáhá fatálním zraněním předcházet. Ale není to vždy stoprocentní.

close Chovatel alpských brakýřů a rozhodčí z výkonu Jindřich Šolta.Foto: archiv Jindřicha Šolty info Zdroj: se svolením Jindřicha Šolty zoom_in Chovatel alpských brakýřů a rozhodčí z výkonu Jindřich Šolta 

Nemusíte tak psy do práce nutit, nebojí se prasat?
Takhle to nefunguje. To, že pes na práci není, nehodí se pro ni, poznáte už během výcviku a zkoušek. A to platí pro jakékoli plemeno. Někteří psi těmi zkouškami ani neprojdou a v leči by pak správně, bez lovecké upotřebitelnosti, neměli být. Dobrý lovecký pes má ale o zvěř aktivní zájem, proto byl vyšlechtěn a odpovědné chovatelství v něm tyto vlohy posiluje. Baví je to.

O tom, že na vaší soutěži budou dobří psi, se pochybovat nedá. A to nejen ti čeští. Kdo všechno se zúčastní?
Pohár pořádáme společně se slovenským klubem, každý rok se v jeho pořádání střídáme. Letos na něj zavítají i vůdci z Německa, Rakouska, Polska, Švédska a Švýcarska. Rozhodčí přijedou rovněž z těchto států a navíc ještě z Francie. Celkově bude startovat patnáct psů, kteří splnili podmínky nominace, ale zároveň je podmínkou vstupu na soutěž i dobrý výsledek ve zkouškách v minulých letech.

Název alpská braka k sobě měl dlouho přišpendleno ještě přídavné jméno krušnohorská. Původní chov totiž měl mít těžiště v Krušných horách a plemeno se dokonce těšilo přízni císařského dvora. Dnes je ale málopočetné, samotný klub má něco málo pod tři stovky členů. Jak náročné je uspořádat mezinárodní soutěž, když plemeno veřejnost prakticky nezná a mnoho myslivců je vůbec nechová?
Tradice chovatelství i braka se z povědomí lidí ztratila na dlouhá léta po roce 1945 a nebýt právě Gustava Kořínka, který chov braky obnovil, možná by v tehdejším ČSR úplně zmizela. Je pro nás opravdu velkou radostí, že se letos podařilo najít partnery pro to, abychom braku mohli pomyslně vrátit domů, do Krušných hor. Přestože jsme malý klub, měli jsme štěstí, že nápad uspořádat soutěž v původní domovině a připomenout zapomenuté tradice regionu byl sympatický mimo jiných sponzorů i Svazku obcí v regionu Krušných hor, který nám pomohl finančně, taky horskému areálu na Lesné, kde máme společenské zázemí. Nejtěžší je ale vždycky najít honitbu, kde může proběhnout naháňka.

Proč? Prasata nejsou všude?
Když si majitel pustí soutěž cizích lidí do honitby, nese to pro něj spoustu omezení. Před soutěží se v té honitbě nemůže nějakou dobu lovit, aby v ní byl dostatek zvěře a bylo na čem zkoušet. A naopak zase po naháňce se musí počítat s tím, že zvěř zvedneme a rozeženeme, a chce to čas, aby se tam mohlo zase znovu smysluplně lovit. Takže pro majitele je to v podstatě hlavně omezení. Tento rok nám honitbu a zázemí pro lov poskytly Lesy Jezeří a vyšly nám vstříc natolik, že pro nás uspořádaly vůbec první letošní naháňku. Takže se dá čekat, že zvěře tam bude hodně.

close Plemeno se využívá jak v práci v leči na společných honech, tak individuálně třeba při dosledech zvěře. Foto: Kamil Holý info Zdroj: Kamil Holý zoom_in Plemeno se využívá jak v práci v leči na společných honech, tak individuálně třeba při dosledech zvěře

Podle dat Českého statistického úřadu patří honiči mezi nejméně zastoupenou skupinu psů. Potřebuje česká myslivost vůbec honiče?
Rozhodně ano. Minula doba, kdy byly polní honitby plné drobné zvěře a myslivci se spoléhali hlavně na ohaře, kteří jsou dodnes nejvíc zastoupenou skupinou psů v honitbách. Naše braka je ideální pes pro aktuální myslivecké výzvy, kdy bojujeme s přemnoženou černou zvěří, vysokými počty spárkaté a potřebujeme i univerzálnější psy pro lov.