Myslivcem se může stát kdokoliv se zájmem o přírodu, zvěř a její péči, je však nutné získat příslušnou kvalifikaci. Tu získáte v kurzu uchazečů o první lovecký lístek, který pořádají organizace pověřené ministerstvem zemědělství. Největší takovou organizací, jež připravuje nejvíce adeptů, je Českomoravská myslivecká jednota, jež k tomu pověřuje Okresní myslivecké spolky.

„Kurzy jsou zahajovány zpravidla počátkem kalendářního roku. Mají nejčastěji rozsah 70 hodin a konají se obvykle dvakrát týdně. Vyučuje se sedm předmětů: myslivecké tradice a dějiny, právní předpisy, zoologie a biologie, chov a péče o zvěř, kynologie a nemoci zvěře, lovecké střelectví a lovectví,“ uvádí podrobnosti kurzů Petr Frühauf, předseda Okresního mysliveckého spolku Kladno.

Následuje roční praxe v honitbě, kde se adepti pod vedením zkušených myslivců seznamují s praktickým výkonem práva myslivosti, zúčastňují se různých mysliveckých akcí, jako jsou lovy, přikrmování, schůze, výstavby mysliveckých zařízení, výstavy, kynologické akce či akce pro děti. Po roce pak skládáte zkoušku z myslivosti.

Úspěšné složení vás opravňuje požádat u obce s rozšířenou působností o vydání loveckého lístku. Pokud chcete vykonávat právo myslivosti se zbraní, musíte také získat zbrojní průkaz. To však není podmínkou. Myslivosti se můžete věnovat i beze zbraně, například při sokolnictví, kynologii, práci s dětmi, fotografování myslivecké činnosti a podobně.

„Mezi myslivce přichází i poměrně mnoho dobře finančně situovaných lidí, kteří si provozováním ani ne tak myslivosti, jako spíš atraktivních lovů, snaží zvýšit společenskou prestiž. Nejlepší ovšem je, když má člověk zájem o přírodu jako celek a když se probudí už u mladého člověka,“ dodává Frühauf.

Nádobíčko

Myslivci nemusejí vlastnit povinnou výbavu tak, jak to zákon stanoví například rybářům. Právo ale určuje dobu, způsoby lovu i druhy loveckých zbraní, které se mohou při lovu zvěře užívat. Myslivec musí zejména vlastnit lovecký lístek a mít pojištění zákonné odpovědnosti. Pokud se však chcete věnovat výkonu práva myslivosti plnohodnotně, potřebujete zbraň. K lovu drobné zvěře, jako jsou zajíci, bažanti, kachny, divocí holubi, ale i lišky nebo kuny, a ke cvičné a případně i soutěžní střelbě je to brokovnice.

K lovu spárkaté zvěře, kam řadíme jeleny, srnce, daňky, muflony i divoká prasata, je potřebná kulovnice nebo kombinovaná zbraň, která umožňuje střelbu kulí i brokem. „Při lovu některých druhů zvířat musí být myslivec vybaven plombou, kterou je v případě ulovení označí, a přidá lístek o původu, jenž po úspěšném lovu vyplní. Slouží k evidenci úlovků a vydává jej státní správa. Nesplnění povinnosti tohoto označení je považováno za pytláctví,“ upozorňuje na pravidla Jiří Mezenský, předseda kulturně propagační komise Obvodního mysliveckého spolku Praha 4.

Nezbytnou pomůckou myslivce je také dalekohled, a to jak pro pozorování zvěře a přírody, ale i pro posouzení zdravotního stavu a dalších parametrů zvěře. Pak je dobré mít kvalitní nůž a ideálně i loveckého psa, jak známo, bez něj je myslivec jen polovičním myslivcem.

„Vlastní kategorií jsou pak zvyky a tradice české myslivosti. Ačkoli nejsou kodifikovány právním řádem, jsou, či měly by být, pro členy Hubertova cechu zavazující. Při lovu i akcích s myslivostí spojených jde o druh, barvu a způsob oblečení, vystupování, ale také jednání. Myslivec tedy například musí mít pokrývku hlavy – klobouk,“ upřesňuje nepsaná pravidla myslivosti Mezenský.

Povinnost pečovat, právo usmrtit

Povinnosti a práva myslivce jsou přesně vymezeny v zákonech i stanovách spolků. Myslivost lze navíc provozovat jen v rámci uznané honitby neboli revíru, na jejíž činnosti se myslivec nejčastěji podílí. Zákon a myslivecká etika například žádají, aby bylo o zvěř pečováno v době nouze. Krmivo pro zimní přikrmování tedy musí být připraveno včas, v dostatečném množství a kvalitě.

„Zvěř však nestrádá jen v zimě, v letním období se třeba neobejde bez vody. Doby, kdy se o napájení např. zajíců, kterých byly všude stovky, nemusel nikdo starat, jsou pryč. Z polí zmizely na většině katastrů víceleté pícniny, které poskytovaly po celý rok vegetační vodu. Po sklizni obilovin, olejnin a kukuřice se pole stávají suchými pouštěmi. Proto musejí myslivci zřizovat napáječky a od jara do zimy je zásobovat vodou,“ poukazuje další povinnost Frühauf.

Myslivci také budují a udržují myslivecká zařízení – krmelce, zásypy, slaniska, posedy. Pořádají akce pro veřejnost, mezi nejoblíbenější patří zejména myslivecké plesy. To vše vyžaduje mnoho času a úsilí. V některých honitbách jsou velkým problémem škody způsobené zvěří na lese a polních plodinách. Ty pak musejí členové hradit. Když na to nestačí výnosy z honitby, tak ze svého.

„Obecně a velmi zjednodušeně lze říci, že hlavním právem i povinností každého myslivce je péče o zvěř. Výkon myslivosti je často u veřejnosti chápán mylně jako právo usmrtit volně žijící zvěř. Ano, myslivec obecně toto právo má, ovšem po splnění řady předcházejících povinností a jako součást plánované dlouhodobé odborné činnosti – chovu volně žijící zvěře,“ uzavírá Mezenský.

Lovení zvěře

  • Myslivci se řídí vyhláškou Ministerstva zemědělství o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu.
  • Lov každé zvěře je zakotven v právním dokumentu (vyhláška č. 403/2013 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu).
  • Povolenky k lovu vydává a podepisuje uživatel honitby.
  • Pravidla honu stanovuje jeho organizátor vždy podle místních podmínek.
  • Na prvním místě je bezpečnost zdraví všech účastníků honu. Ze zákona je povinnost mít uzavřené povinné pojištění při provádění myslivosti v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti a s obecně závaznými právními předpisy proti následkům povinné odpovědnosti při této činnosti.
  • Pořádání honu se většinou ohlašuje na místním obecním úřadě, aby se omezil pohyb veřejnosti v honitbě, kde bude hon probíhat.