Škola, která je známá svými moderními vzdělávacími metodami a podporou inkluzivního vzdělávání, má na prvním a druhém stupni kolem šesti set žáků. Od letošního roku má i speciální ukrajinskou třídu, ale školáci tu jsou mnoha různých národností, od Vietnamu, Spojených států, přes Rusko až třeba po Řecko či Turecko. Škola Londýnská se může pyšnit tím, že v jejích třídách studovali hned dva prezidenti, Edvard Beneš a Václav Klaus. A také jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník Jaroslav Seifert.
„Mohli bychom si říkat škola prezidentů, protože, jak si občas dělám legraci, kdo chodí do Londýnské, má statisticky největší pravděpodobnost, že se v této zemi stane prezidentem,“ říká Martin Ševčík, který v čele této školy stojí už osmnáct let. Pro přesnost ale dodává, že oba prezidenti v Londýnské studovali ještě v době, kdy byla gymnázium. Základní škola je v Londýnské od roku 1961. „Naši výuku směřujeme k tomu, aby se děti snažily poznávat svět v souvislostech. Izolovaná data a jevy si dnes, v době internetu, najdeme hravě. Důležité je umět si je dávat do kontextu, abychom si to, co jsme našli, dokázali ověřit, jestli se nejedná o mystifikaci. To je to, co chceme naším zaměřením do života žákům přinést,“ uvádí Ševčík. „Zrovna tento týden jsem s žáky deváté třídy řešil zdroje energie a to, že nás nespasí jen sluneční, nebo větrné elektrárny, protože i ty mají své minusy.“
Péče nadaným i handicapovaným dětem
Škola v Londýnské má také mnoho žáků, kteří potřebují různé druhy mimořádného přístupu, od velmi nadaných po různě handicapované až po již zmíněné cizince. „Snažíme se být školou pro všechny žáky. Když se mě dříve ptali, na co jsme zaměření, tak jsem odpovídal, že na to, že jsme základní škola. Že jsme škola jak pro děti, které projevují nějaké nadání, tak pro ty, jež mají potřebu nějaké speciální podpory. Ne, že bychom se na to zaměřovali, ale snažíme se být školou, která je schopna poskytnout podporu, pomoc a vzdělání i dětem s handicapem, nebo dětem, které sem přicházejí z ciziny, ale současně i těm, které jsou nadané, někdy i mimořádně nadané," připomíná Ševčík.
Tento pro pedagogy a vychovatele náročný přístup přináší škole výsledky i v tom, že Základní škola Londýnská je jedna z mála českých základních škol, odkud se neodchází na víceletá gymnázia, ale kde drtivá většina dětí zůstává od první až do deváté třídy. Jak říká ředitel Martin Ševčík, není to proto, že by děti z Londýnské neudělaly přijímačky, ale proto, že i když jsou v přijímacích zkouškách na gymnázia úspěšné, přesto většinou na této základní škole zůstávají. „Odchází nám jen dvě tři děti z každé třídy, tedy asi kolem deseti procent žáků. Zaplať Bůh se dětem prostě nechce odcházet,“ dodává ředitel.
Děti slavných i obyčejných rodičů
I díky tomu je dnes na Základní škole v Londýnské mimořádně zajímavá směsice žáků, kteří pocházejí z velice různorodého prostředí, od manažerů mezinárodních firem, přes řadu různých známých herců, zpěváků a umělců až po děti ze zcela běžných rodin. To bylo vidět i při oslavách, na které přišly stovky rodičů, žáků i bývalých absolventů školy. Celá rozsáhlá historická budova školy byla vyzdobena žákovskými dílky o historii školy a době, v níž se to odehrávalo. Bylo možné také nahlédnout do školních kronik psaných mnoho desítek let, kde vedle jiných zápisů je také pamětní zápis Václava Klause, který školu navštívil v době, kdy byl prezidentem České republiky.
Na školním dvoře probíhal hudební program, který by mohl Londýnské závidět leckterý hudební festival. Na hlavní scéně se vystřídali například Matěj Ruppert, Vladimír 518, The Ectasy of Saint Theresa, Lenka Dusilová, nebo Vojtěch Dyk a Jan Ulvíra, na Malém pódiu bylo i několik zajímavých divadelních a hudebních produkcí přímo na ulici Londýnská, kde byla i řada stánků s občerstvením a nápoji. Mnoho akcí pro děti probíhalo i v samotných třídách. Většinu z těchto věcí se škole podařilo na oslavy zařídit díky vazbám umělců a dalších lidí na tuto v mnohém mimořádnou základní školu.