Zrecyklovala na 500 medvídků, manžel její posedlost bere statečně

Proč se zaměřuje na opravené medvídky, kdy bude první český medvědí veletrh a proč je v Česku ruční práce nedoceněná?

Jak jste se dostala k tomuto koníčku?

Medvídky sbírám celý život. I je šiji. Před dvěma lety mi zemřela maminka a já jsem zjistila, že život je moc krátký na to, abych se živila něčím, co mě nebaví. Obchod mě baví, medvídkům rozumím, tak jsem si řekla, proč si neotevřít Medvědárium. V zahraničí jsou specializované obchody na medvídky běžné. V Česku je jeden, kterým jsem se trochu inspirovala, v Českém Krumlově. Specializují se tam pouze na nové medvídky. Já jsem se rozhodla pro trošku jiný koncept. Moji medvídci jsou „použití". Jsou to dary, mám je ze sacondhandů, z vetešnictví. Zkrátka, co se kde najde. Já je opravím, vyperu, přidám nové oblečky, mašličky, učešu a prodávám.

V kolika letech jste se začala věnovat medvídkům?

Vlastně od narození. Vždycky jsme doma nějaké měli. Táta šil hračky. Nevěděla jsem třeba, jak vypadá koala nebo hranostaj, tak si táta sedl a ušil je. Nebo nám naši kupovali hračky v Díle, což byla tehdejší prodejna s uměleckými originály. Měli jsme medvídka, kterého neměl nikdo jiný, protože byl jen v jednom kuse. I to formovalo můj vkus a život.

Pamatujete si na vašeho prvního medvídka?

Stále ho mám. Je to hnědý medvídek s bílo-červeným trikem. Kožešinu má oblečenou jako kombinézu a pod tím má triko. Úplně první plyšák byl paradoxně králík.

Proč jste si mezi všemi plyšáky a hračkami, které jste měli doma, vybrala právě medvídky?

Fascinuje mě, kolik je jich druhů, kolik mají různých výrazů, jak jsou různě oblečení. Medvídci mají nejdelší tradici. Na světě jsou už 130 let. Na lidi hodně působí. Vidím to i zde. Každý, kdo vstoupí do obchodu, i když přijde z venku zamračený, se okamžitě rozzáří. Směje se tu na lidi čtyři sta obličejů a oni se automaticky smějí také. Přinášejí jim dobrou náladu. Nikdy nebyly postavičkami z válečných filmů.

Dostáváte dodnes medvídky jako dárek?

Dostávám je stále od rodiny i od manžela, který je mou posedlostí dotčený. Bere ji statečně. Říká, ať si koupím další medvídky, když chci.

V obchodě máte zhruba čtyři sta medvídků. Jak to vypadá u vás doma?

Doma jich máme také hodně. Největší část jich je vyskládána na čele postele. Zbytek sedí různě po bytě a také je mám uložené v boxech pod postelí, protože by se k nám jinak nevešly.

Kolik jich máte ve sbírce?

Oproti jiným sběratelům jich mám málo, asi dvě stě, nebo tři sta. Přicházejí sem lidé a říkají, že mají osm set i tisíc medvídků.

Máte ve své sbírce i medvídky sběratelsky cenné?

Nemám ty nejcennější, nebo nějaké hodně drahé. Ale vlastním některé autorské originály, které už v době koupě měly určitou cenu, nepoměrně vyšší než běžně prodávané kusy. Časem jejich cena samozřejmě roste s tím, jak se autor stává známějších a známějším.

Jaké autory sbíráte?

Nejsou na veřejnosti příliš známí. Jsou to české autorky, které šijí medvídky. Mají i medvědí klub, kde se sdružují. Medvídky si na srazech i vzájemně vyměňují. Vylosují si, kdo vyrobí komu a na jaké téma. Poté medvídka ušijí a navzájem se obdarují. Je to taková zajímavost.

Sama medvídky vyrábíte. Patříte také do klubu?

Medvídky vyrábím. Do klubu jsem se dostala až tento rok. Teprve se na nový sraz těším. Úspěšně už s ostatními spolupracuji. Na příští rok chystáme medvědí veletrh. V zahraničí je to běžná věc, u nás ne. V Německu je obvyklé, že se pořádají medvědí srazy, festivaly, veletrhy. Jsou tam stánky jak s medvědy od různých autorů, tak i s materiály na ně. Můžete si koupit plyše, mohéry, očička, čumáčky, střihy i knížky o nich. Něco podobného bych chtěla udělat v Praze příští rok. V České republice je hodně velká základna lidí, co šijí medvídky. Zasloužili by si to.

Máte už bližší představu?

Veletrh by se měl konat 25. až 27. listopadu. Místo ještě nemám vybrané.

Existuje i světový klub. Máte kontakty i v zahraničí?

Existují i mezinárodní kluby. Nejvíc rozšířené jsou v německy mluvících zemích. Medvídci tam jsou velmi oblíbení. Firma Steiff, která nechala ušít prvního medvídka, je německá. Medvídci tam mají hodně dlouhou tradici. Udržujeme s nimi kontakty a doufáme, že příští rok bude na veletrhu mezinárodní účast.

Dá se ruční práce vůbec finančně ocenit?

Kdybychom medvídky prodávali za skutečnou cenu, započítali materiál a celkový čas, který výroba trvá, tak by si je pravděpodobně nikdo nekoupil. Možná jen velký sběratel. Ruční práce je v Česku oproti zahraničí velmi nedoceněná. Tady to umí tak říkajíc každý. Poměrná část lidí je tu větší než v zahraničí. Přijdou se podívat na veletrh, nebo na výstavu, okouknou to a řeknou si, že si věc doma vyrobí sami, že si ji nemusí kupovat. Cena se pak udává hrozně těžko. Je třetinová nebo i poloviční oproti tomu, co by výrobek měl stát, kdyby se braly v úvahu všechny náklady.

Posílají vám lidé medvídky na opravu?

Posílají mi jak medvídky na opravu s tím, že si je pak vezmou zpátky, tak mi píšou i lidé, kteří mi medvídky odkazují. Zrovna včera se mi ozvala paní, že pracovala ve výrobně hraček a medvídků má doma obrovské množství. Nemá je komu dát. Podle rukopisu už to byla starší dáma. Neměla, kdo by je po ní zdědil, a nabídla mi, že si je můžu přijet vzít. Poté, co se můj obchod dostal ve známost, je takových lidí více.

Máte osobní statistiku, kolik medvídků už jste opravila nebo vyrobila?

Nemám evidenci. Tady v obchodě mi prošel rukama každý medvídek, na všech bylo potřeba něco udělat. Myslím si, že v současnosti už to bude k pěti stům kusům, co mi prošly rukama.

Co je nejčastěji potřeba na medvídcích opravit?

Nejčastěji se opravují čumáčky. Bývají odřené, nebo zničené. Třeba filcové čumáčky bývají sežrané od molů. Vůbec nejčastější je vyprání a údržba kožichu. Používáním se ušpiní. Někdy je potřeba vyndat výplňový materiál a nahradit ho jiným. Někteří medvídci bývají vycpaní pilinami. Nedávno jsem našla jednoho vyhozeného na statku, zaházeného nepořádkem. Byla potřeba ho úplně vykuchat. Měl vnitřek nasáklý deštěm a veškerou špínou. Nezbylo nic jiného, než vše vyhodit a nahradit novým materiálem. Někdy je potřeba vyměnit očička.

Během otevření obchodu jste říkala, že byste chtěla vést děti recyklací medvědů více k ekologii. Co je vlastně posláním Medvědária?

Je za ním myšlenka, že není potřeba vždy kupovat nové věci, když stále ještě fungují ty staré. Medvídci jsou pořád krásní, ať už jsou trochu odrbaní, nebo vypadají jako nové a pocházejí třeba z bazaru. Není potřeba vždy běžet do hračkářství pro super nového, nejlepšího, největšího, když tu jsou původní, krásní.

Na svých webových stránkách zveřejňujete i informace z historie plyšových medvídků. Věnujete se jí nějak podrobněji?

Věnuji a zřejmě se jí začnu věnovat ještě více. Dostala jsem nabídku na sepsání knížky o medvídcích. V zahraničí opět ano a několikrát. Některé mám.

Máte jako sběratelka vysněného medvídka, kterého bystě chtěla do své sbírky?

Určitě bych chtěla některého medvídka právě od firmy Steiff, která vyrábí speciální kolekce čítající třeba sto, nebo pět set kusů. Jedná se o číslovanou verzi. Některého z nich bych určitě ráda měla.

V jakých cenových relacích se takoví medvídci pohybují?

Stojí několik stovek eur. Nejlevnější myslím dvě stě eur (zhruba 5500 korun, pozn.) a dál cena stoupá.

Jak se k medvídkům staví dnešní děti? Jsou medvídci stále oblíbení jako dříve?

Podle mně ano, i když samozřejmě existují elektronické hračky a spousta dalších. Vždycky, když sem do obchodu přijde nějaké dítě, tak se mu vždycky rozzáří oči a vždycky najde toho svého nejoblíbenějšího, kterého by chtělo.