Zkušenosti z azylového domu pomohou v programu Adopce na dálku v Bělorusku

Před osmi lety pomohla pražská Charita deseti studentům z Běloruska vystudovat vysokou školu v Česku. Byla jste mezi nimi. Jak na vás Česká republika zapůsobila?

16. září roku 2007 byl mým prvním dnem v České republice. Krásný a slunný den. Vzpomínám, jak jsem byla překvapena krásami staré Prahy. Do Evropy jsem cestovala poprvé. Od první chvíle jsem věděla, že pokud se mi bude dařit, zůstanu.

Charita zajišťovala běloruským studentům sociální asistenci a podporu při studiu. Jaká pak byla vaše cesta k práci v pražské Charitě?

Velmi náročná. Musela jsem projit hodně překážek a životních zkušenosti. Poznala jsem na vlastní kůži, jak obtížnou situací procházejí cizinci hledající zaměstnání. Ačkoli jsem vystudovala vysokou školu a chtěla se uplatnit v oboru sociální práce, nacházela jsem jen občasné brigády. Prodávala jsem u stánku, vyráběla bižuterii. Zaměstnavatelé se nechovali vždy čestně. Setkala jsem se i s podvodem, kdy jsme za práci nedostala zaplaceno. Byly to hodně těžké časy, nechce se mi na to vzpomínat. Ale moc ráda vzpomínám na začátek dubna roku 2011, když jsem byla pozvána na výběrové řízení na pozici v Azylovém domě Gloria Arcidiecézní charity Praha. Tím nastal v mém životě zlom.

Práce v azylovém domě byla životní lekcí 

Ve výběrovém řízení jste uspěla. Co bylo vaší náplní práce?

V práci s maminkami a dětmi jsem mohla projevit nejenom své znalosti z oblasti sociální práce, ale také pedagogiky. V azylovém domě řešíme sociální situaci uživatelek, ale také doučujeme děti, vytváříme volnočasové aktivity, pořádáme exkurze. Některé maminky učíme vést domácnost. Pracujeme na posilování rodičovských kompetencí. Maminky u nás hledají podporu, přicházejí s problémy a chtějí, abychom je vyslechli. Potřebují nejen pomoc sociálního pracovníka, ale i člověka, který je pochopí a přijme.

Co vám tato práce dala?

Práce v azylovém domě je obrovskou zkušeností. Každý den se setkáváte s lidmi, kteří potřebují pomoc, kteří hledají řešení svých problémů. Během nějaké doby praxe v práci s klientem začíná sociální pracovník vidět „kořen problému". Práce v azylovém domě byla pro mě velkou životní lekcí. Díky této práci jsem se mohla více integrovat do české společnosti díky tomu, že jsem se naučila chápat i potřeby jiných lidi.

Adopce pomáhá dětem ze sociálních rodin

Zanedlouho převezmete koordinaci programu Adopce na dálku ® v Bělorusku. Co vás na této práci láká?

Popravdě pracovat v programu Adopce na dálku® v Bělorusku bylo mým snem. Pomáhat dětem z Běloruska, z mé rodné země. Moc se na to těším. Už mám nějaké představy a novinky, které bychom mohli do tohoto projektu zahrnout. Také bych se s pracovníky běloruské Charity ráda podělila o své zkušenosti z Azylového domu Gloria.

Proč je takový projekt potřeba?

Je smysluplné pomáhat dětem, které pocházejí ze sociálně slabých rodin. Děti a jejich rodiče dostávají nejen materiální podporu, ale také pomoc sociálních pracovníků. Skvělé je, že mají možnost podívat se na pozvání dárců do České republiky a poznat českou společnost, tradice a kulturu.

Jarmila Lomozová