Cenná památka industriální architektury z poloviny třicátých let minulého století, nebo „barabizna z krabic vypadající jako z reálného socialismu“? Jde o žižkovské nákladové nádraží, jehož záchranu si vytklo za cíl nově vytvořené občanské sdružení Tady není developerovo (TND) a jeho internetová petice, kterou za první tři dny podepsalo bezmála 400 lidí.

Otázku z úvodu již vyřešilo začátkem loňského prosince ministerstvo kultury, když soubor funkcionalistických budov vyhlásilo za kulturní památku. České dráhy (ČD), které jsou spolu s developerskou firmou Sekyra Group vlastníkem budovy a přilehlých pozemků, však proti rozhodnutí podaly rozklad. Námitkami ČD se nyní zabývají právníci z odboru památkové péče ministerstva kultury, kteří vydají doporučení ministru kultury, jenž bude mít ve věci konečné slovo.

„Ministr se však nemusí doporučením řídit a může rozhodnout jinak,“ řekla na včerejší tiskové konferenci sdružení TND Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu za starou Prahu (KZSP). Připomněla, že podnět k vyhlášení budov nádraží za kulturní památku byl podán již v roce 2003 a klub jej po několika letech obnovil, protože názory na industriální architekturu se v posledních letech velmi rychle mění.

Poškozená budova nákladového nádraží do které narazil posunovaný vagon.

Památka versus moderní tepna

Jedině vyhlášení nádraží kulturní památkou jej může zachránit před zbouráním. Konsorcium Žižkov Station Development, v němž mají ČD podíl 51 a Sekyra Group 49 procent, chtějí na místě nádraží vybudovat nový, převážně obytný komplex, jehož hlavní ulice bude navazovat na Olšanskou a v budoucnu se má propojit s tzv. Jarovskou spojkou. Na podporu tohoto projektu se staví i žižkovská radnice. „TOP 09 zde jedná stejně jako předtím ODS,“ řekl k postoji radnice Dan Merta, historik architektury a ředitel Galerie Jaroslava Fragnera.

Podle Merty přitom existuje studie z ateliéru Šafr a Hájek, jež při zástavbě prostoru nádraží počítá se zachováním jeho budov a řeší i dopravní situaci v okolí.

Výmluvy na vedení důležité dopravní tepny odmítá i historik architektury Zdeněk Lukeš, který akci sdružení TND podporuje. „Vedení komunikace lze vyřešit tím, že budovu obejde nebo podejte, to není problém,“ prohlásil. Podle něj se snadno najde i náplň pro budovu: „Mohou tam být depozitáře Národní knihovny a Národního muzea, univerzitní kampus, výstavní sály atd.“

Poškozená budova nákladového nádraží do které narazil posunovaný vagon.

I průmyslová krása dokáže uchvátit

Areál nákladového nádraží je volně přístupný, a tak se tam lze vypravit třeba na nedělní vycházku. „Kdo zná budovu nádraží jen ze strany Želivského ulice, nezná nic.“ Těmto slovům Zdeňka Lukeše dá zapravdu každý, kdo dojde až na konec zhruba 350 metrů dlouhé stavby se dvěma skladištními křídly a čelním, původně administrativním objektem. Mezi oběma křídly vede osmero železničních kolejí, uprostřed je nástupiště s peronem a na něm jsou umístěny několikapatrové věžní výtahy propojené železnými lávkami a oběma křídly. Architektura připomíná železárenský komplex ve Vítkovicích, který již památkou vyhlášen byl. Filmovým nadšencům může vnitřní prostor nádraží navodit atmosféru některých hollywoodských trháků.

Z historie industriální památky
Budovu navrhli v roce 1930 Dr. ing. Karel Caivas (1897–1976) a ing. arch. Vladimír Weiss (1897–1989), postavily ji v letech 1931–1936 firmy Karla Skorkovského, Bohumila Belady a Františka Strnada, specializující se na železobetonové konstrukce. Dvě 350 metrů dlouhá křídla skladišť uzavřela podél ulice Jana Želivského správní budova, jejíž výstavba započala roku 1934. Skladištní křídla jsou pětipodlažní, stropy prvního zvýšeného suterénu tvoří zároveň na obou stranách nakládací rampy. V době vzniku šlo o nejmodernější a největší nákladové nádraží v Evropě.
Kateřina Bečková, předsedkyně KZSP řekla Deníku: Památkáři se někdy stydí přiznat emoce

Kateřina Bečková vystudovala obor teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nejen z úhlu pohledu předsedkyně Klubu
Za starou Prahu dlouhodobě sleduje situaci památkové péče v hlavním městě. Pracuje jako kurátorka historických sbírek v Muzeu hlavního města Prahy (historické fotografie, Langweilův model Prahy). V publikační a odborné činnosti se zabývá stavebními proměnami Prahy
v 19. a 20. století zejména v souvislosti s tématem „zmizelé Prahy“. Požádali jsme ji o názor na otázku záchrany žižkovského nákladového nádraží.

Nejmenovaný úředník z radnice Prahy 3 označil žižkovské nákladové nádraží za „barabiznu z krabic jako z reálného socialismu“. Co vlastně dělá památku památkou?
Památkáři se někdy stydí přiznat svoje pocity, emoce.

V případě nákladového nádraží dali dohromady doklady o autorech projektu, o jeho jedinečnosti v době vzniku, o stylové čistotě provedení atd. Ale jakoby se styděli přiznat svůj vztah k tomu, co je krásné, přiznat, že ta stavba vyvolává okouzlení, nadšení. To platí pro památky obecně a žižkovské nákladové nádraží v tom vůbec není výjimkou.

Řekla jste, že vztah veřejnosti k industriálním památkám se v posledních letech mění. Jak se mění a jak výrazně?
Mění se k lepšímu a mění se hodně výrazně. Za posledních deset let se změnil tak, jako za celé období od druhé poloviny 19. století, kdy se o industriálním dědictví začalo vůbec uvažovat. Nesmíme dopustit, aby se ze žižkovského nákladového nádraží stal druhý Těšnov.

Pokud ministr kultury opravdu soubor nádražních budov vyhlásí kulturní památkou, jak by se mohly v budoucnu využít, jak by se s nimi mělo stavebně naložit?
Najít způsob nového důstojného využití areálu nádraží nebude jednoduché, konverze bude finančně náročná a bude třeba velmi zvažovat její účel, aby nutnou přestavbou nedošlo k výraznému znehodnocení památky. Nicméně urbanistické studie nové zástavby této části Žižkova se zachováním budov nádraží již byly ve formě studií vícekrát zpracovány. Jen se Praha 3 musí vzdát přímého prodloužení Olšanské ulice. Už se mluvilo o možnosti depozitářů, muzea nebo studentského kampusu. Ani stavební úpravy nelze vyloučit, ale rozhodně by neměly zmizet věžové výtahy a železné lávky uvnitř nádraží. Aby se nepokazil charakter stavby, tak by se neměl ani zastřešit prostor mezi oběma křídly stavby. Úpravy uvnitř budou zřejmě potřebné.

Čtěte také: Posunovaný vagon se zastavil až o drážní domek