Jako jeden ze základních faktorů, které ovlivnily jeho další osud, uváděl Havel svůj původ, který jej stále jakoby vyřazoval z kolektivu. V dětství byl „panským synkem" z bohaté rodiny, po nastolení komunistického režimu v roce 1948 zase občanem s nevyhovujícím kádrovým profilem.

Dálkově vystudoval dramaturgii na DAMU

Narodil se 5. října 1936 v Praze jako starší ze dvou synů stavebního podnikatele Václava Miloše Havla. Jeho otec byl spolumajitelem Podniků bratří Havlů, v jejichž vlastnictví byly mimo jiné i pražský palác Lucerna a terasy na Barrandově. Havlův mladší bratr Ivan Miloš se věnuje vědě a filozofii.

Mladý Václav Havel navštěvoval Reálné gymnázium a Kolej Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, výběrovou školu vedenou po anglickém vzoru. Po převratu v roce 1948 se však už mohl jen vyučit chemickým laborantem. Později vystudoval večerní gymnázium a až v polovině 60. let dálkově dramaturgii na DAMU.

Svou činnost neomezil jenom na uměleckou sféru

Již od roku 1961 přitom působil v pražském Divadle Na zábradlí, pro jehož soubor později napsal například hry Zahradní slavnost či Ztížená možnost soustředění. Svou činnost neomezil jen na uměleckou sféru, byl předsedou Klubu nezávislých spisovatelů, členem Klubu angažovaných nestraníků a působil v měsíčníku Tvář.

V roce 1964 se po osmileté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou, která vyrůstala v dělnickém prostředí pražského Žižkova. Podle Havla právě Olga korigovala jeho sklon být „rozpačitým intelektuálem".

Na Hrádečku vznikla jeho stěžení esejistická díla

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné období normalizace znamenaly pro Havla vyřazení z oficiální kulturní sféry. Pracoval v dělnických profesích a většinu času trávil na chalupě na Hrádečku, kde také vznikla jeho stěžejní esejistická díla (Moc bezmocných, Slovo o slově).

Mezinárodní rozměr Havlovy osobnosti začal dělat vládnoucímu režimu starosti zvláště po roce 1977, kdy se významně podílel na vzniku opozičního hnutí Charta 77. Za své postoje byl několikrát stíhán a ve vězení strávil téměř pět let.

V roce 1998 jej zvolit parlament 

Pak ale normalizační režim padl a v závěru prosince 1989 byl hlavním aktérem další absurdní situace, když stále ještě komunisty ovládaný parlament jednohlasně zvolil prezidentem právě "nepřítele socialistického zřízení" Václava Havla.

O dva roky později, kdy bylo zřejmé, že společný stát Čechů a Slováků zanikne, Havel z funkce prezidenta odstoupil. Po vzniku samostatné ČR se v lednu 1993 stal jejím prvním prezidentem a na další pětileté období jej parlament zvolil v roce 1998.

V zahraničí je nejznámějším českým, polistopadovým politikem

V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Ani jeho velká autorita nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání a následném rozpadu společného státu.

Zatímco Havlovo působení na domácí politické scéně není vnímáno jednoznačně, v zahraničí je nejznámějším českým politikem polistopadového období. Podle politologů byla právě jeho osoba pro zahraničí zárukou kontinuity a stability.

Havel se musel vyrovnat se zdravotními komplikacemi

Havlův osobní život po listopadu 1989 poznamenaly dvě zásadní události. V lednu 1996 zemřela jeho manželka Olga, která si získala respekt široké veřejnosti. A o rok později se oženil s populární herečkou Dagmar Veškrnovou, což vyvolalo rozporné reakce a manželům zaručilo trvalý zájem bulvárních médií.

Havel se v té době musel vyrovnávat také s vážnými zdravotními komplikacemi. V prosinci 1996 prodělal operaci rakovinného nádoru na plicích a v ohrožení života se ocitl také v dubnu 1998, kdy byl operován pro perforaci tlustého střeva. I v dalších letech jeho zdraví vyžadovalo lékařský dohled.

Jako dramatik se připomněl v roce 2008

„Poprezidentskému" období Havlova života dominovala lidská práva - opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku.

Jako dramatik se znovu připomněl v roce 2008, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení. V poslední době se věnoval projektu své prezidentské knihovny a natočil film podle své poslední divadelní hry, který měl premiéru v březnu 2011. Zemřel na své chalupě v Hrádečku na Trutnovsku.