Žít svobodně. Máca chce jen to, co všichni ostatní

V druhé polovině března se uskutečnil benefiční koncert na podporu Mácy, na kterém zahrála undergroundová legenda Plastici a současná alternativní kladenská kapela Zrní. Přišlo skoro osm set lidí. „Popovídal jsem si s bývalými asistenty, kteří mi už nepomáhají, protože je ze mě bolí tělo a nemají čas, protože to jsou lidé od rodin," vzpomíná s úsměvem Máca. Podle asistentů je koncert první vlajkovou akcí, která má upozornit 
a šířit osvětu ohledně kvadruplegiků.

Máca má metalovou a punkovou duši a dalo by se říci, že je uvězněný ve svém těle, protože jeho myšlení je stejné jako u každého člověka. Chtěl by každé ráno vstát, pohladit svoji dívku a odejít do zaměstnání. Jenže kvůli dětské mozkové obrně má problém už u vstávání. Asistenti mu pomáhají úplně se vším. Nedokáže se pohnout, najíst, napít ani dojít na záchod. Jeho touha po svobodě je ale velká.

Příběh Mácy nezačal úplně šťastně. Narodil se v porodnici v Pelhřimově a průběh porodu nebyl úplně hladký, protože ho vedl ušní lékař. Poté mu diagnostikovali dyskinetickou a kvadruspastickou formu dětské mozkové obrny a navíc těžkou vadu řeči. Komunisté se s postiženými nemazlili a nejraději by je viděli za zdmi ústavů. „Počkal jsem si, až odejdou, a pak jsem začal žít," vysvětluje.

Do třiceti let ve školce

Máca se ale do ústavu nedostal, starala se o něj jeho máma, která pracovala ve školce. V šesti letech byl osvobozen od školní docházky a stále s ní chodil do školky. „Byl tam až do třiceti. Tehdy jeho spolužáci začali do školky vodit svoje děti, hráblo mu a musel něco udělat," vypráví jeho dvaadvacetiletý asistent David Rot.

Shodou náhod chodíval okolo školky ředitel Jedličkova ústavu a Máca se 
s ním domluvil, že k nim nastoupí do praktické školy. Doplnil si základní vzdělání a zajímal se o co nejvíce informací.

Osamostatňovat se začal 
v roce 2008, kdy si podal inzerát, jestli by ho někdo někdy někam nevzal. Pod podmínkou, že potřebuje najíst a vyčůrat. O rok později se pak dostal do jednoho chráněného bydlení. Tato kapitola jeho života je obzvláště netradiční, protože se tam intimně sblížil se svojí asistentkou, což bylo nejen proti asistentskému kodexu, ale také to nebylo v souladu s náboženským založením stacionáře.

Navíc to byla jedna z jeho prvních lásek, takže mu to zanechalo šrám na duši. Nakonec musel odejít. Byl tam ale ještě jeden důvod. Hrozně rád se opaluje. Klidně i osm hodin denně. A tam mu zakazovali, aby chodil i jen do půl těla nahý.

Bydlení u kamaráda

První velké osamostatnění přišlo v roce 2010, kdy si zařídil bydlení u kamaráda Radka. Máca s ním hrál i v kapele na foukací harmoniku. Pak se přestěhoval do Strašnic, kde se u něj střídají dobrovolníci. „Bylo to takové punkové období. Střídali se tu dobrovolníci, a když nikdo nemohl, šel zpátky k mámě, ale od léta 2013, co jsem přišel já a přivedl ostatní kamarády z Evangelické Akademie, už mohl zůstat napořád," říká David Rot.

Vztahy se svojí mámou udržuje Máca na dobré úrovni, ale už mu nikdy nic nevymluví. „Jsem pevný, když se pro něco rozhodnu. I když se mě snaží usměrňovat, ačkoliv jsem se osamostatnil," objasňuje Máca, který je velký dobrodruh. Už si dvakrát skočil bungee jumping a také tandemový seskok padákem.

Máca má ovšem rád, když zajde s kamarády na pivko a baví se. Rád vyhledává klidná místa, protože kvůli špatné výslovnosti mu například na koncertě nerozumí ani vycvičení asistenti. Díky podpoře neziskové organizace Hnutí Mácou, která shání finanční dary, si může Máca dovolit podnájem a také navštěvovat denní stacionář, kde s asistenty například maluje, vaří nebo se učí běžným aktivitám takzvaně normálního života.

Před půl rokem se ale musel uskrovnit, neboť několik stálých přispěvatelů si už nemohlo dovolit Mácu podporovat. Asistenti se rozhodli po několik měsíců dobrovolničit, aby se schodek vyrovnal. „Umím ubrat, když jde do tuhého. A to se týká všeho, i peněz," tvrdí Máca, který se i sám snaží vydělávat.

Otázky na choulostivé věci

Asistuje při rekvalifikačních kurzech pro sociální pracovníky nebo přednáší svůj příběh ve firmách a na školách. „Občas je to úsměvné, protože děti jsou bezprostřední a ptají se ho na choulostivé věci. Jiní o těchto věcech nemluví, ale Máca se nebojí vystoupit veřejně, protože se to stejně nevrátí a lidé by se měli dozvědět, jak žije." říká jeho další asistent Kevin Leňo.

Aktuálně je Máca bez přítelkyně. „Dáme na web inzerát, že chce přítelkyni, která chce aspoň občas chodit ven," popisuje Mácovo přání David. „Všichni se mě ptali, kde mám přítelkyni a mě už to nebavilo vysvětlovat, že je pořád doma. Líbí se mi jakákoliv žena, nemůžu si vybírat. Nevypadám taky nic moc," žertuje Máca.

Teď ale přichází léto a jeho milované sluníčko, kterým se dobíjí. Proto se už těší, až bude zase jezdit na tábory a na setkání, například akce Domova pro mne. Výlety plánuje mimo jiné proto, aby si asistenti odpočinuli.

Máca má pořád chuť do života, už by se nerad vracel do chvílí, kdy seděl celý den před televizi. Když ho prostřednictvím jeho webových stránek, či facebooku někdo pozve na jakoukoliv akci nebo jen na pokec, rád se přidá. Je přece svobodný.