Velmi akčně pomáhá s šířením povědomí o dárcovství kostní dřeně. Chystá přednášky pro studenty, podílí se na přípravě vzdělávacího videa pro pacienty s leukémií a shání na jeho vznik finanční prostředky od potenciálních sponzorů.

Cenu získala v celonárodní soutěži, která oceňuje ženy, jež dosahují jedinečných výsledků nejen ve své profesi, ale aktivně se podílejí i na veřejném životě, tvoří hodnoty, pomáhají.

Po chemoterapii Jitka Košínová svému bratranci slíbila, že za rok společně vyrazí na Sněžku. Slib dodržela. Přemohla leukémii a nazula pohorky. Jenže na Sněžku s nimi vyrazili také lékaři a další transplantovaní pacienti. Jitka Košínová se rozhodla svůj „nový" život zasvětit pomoci druhým.

Žena regionu Celostátní soutěž Žena regionu je určena všem ženám, jež svým aktivním přístupem motivují a obohacují ostatní, podílejí se na veřejném životě, pomáhají nemocným, dětem či zvířatům nebo přispívají ke zlepšení a rozvoji svého regionu. Nejedná se přitom jen o veřejně známé a úspěšné osobnosti, ale především o obyčejné ženy, o jejichž smysluplných a nezištných aktivitách nemá veřejnost ani média většinou ani tušení. Soutěž se koná pod záštitou Senátu Parlamentu České republiky.

Obdržela jste ocenění Žena regionu. Slavnostním chvílím v Senátu však předcházel boj o život. Můžete popsat váš příběh?

V dubnu roku 2013 jsem onemocněla leukémií. Naštěstí se pro mě 25. července našel dárce kostní dřeně. Podstoupila jsem transplantaci a od té doby jsem zdravá, což musím zaťukat, protože toto onemocnění se má tendenci vracet. Nevím, jak to vnímají ostatní pacienti, ale otevřela se mi dvířka jiným směrem. Snažím se nemocným, kterých vidím při návštěvách onkologie v Hradci Králové plnou nemocnici, pomáhat s osvětou. Je důležité, aby do registru kostní dřeně vstoupilo mnohem více lidí, protože pro každého čtvrtého se dárce nenajde.

Vy jste měla štěstí. Znáte svého dárce?

Já jsem získala přes registr dárce z Německa. Už jsem ho kontaktovala, ale ještě se neozval.

Vyslechnout si takovou diagnózu je jistě strašné. Jak jste se s tím vypořádala?

Diagnózu mi lékaři sdělovali velice opatrně, ale věděla jsem, že je to špatné. Dva roky předtím mi totiž zemřel tatínek na rakovinu, a tak jsem si říkala, že půjdu za ním. To byla první věc, která mě v tu chvíli napadla. Řekla jsem to sestře na posteli, a ta z toho byla úplně hotová… Ale potom člověk začne spoléhat na doktory a musím říci, že nás lékaři z hemato-onkologie v hradecké nemocnici nenechali na pochybách, že by to mohlo dopadnout špatně, to vůbec nepřipouštěli. Říkali, že mám dobrou fyzickou kondici, že jsem mladá, a že se s nemocí vypořádám snáze. Hlavně záleží na psychice. Pro mě byla velkou podporou rodina a přátelé.

Kdy přišlo rozhodnutí, že budete pomáhat lidem v podobně nelehké životní situaci?

Začalo to nevinně. Když jsem onemocněla, tak jsem po chemoterapii chodila po nemocnici s kapačkou, a přišel za mnou bratranec, který byl tehdy o berlích a řekl mi, neboj, za rok touhle dobou půjdeme na Sněžku. A to je ta podpora, o které mluvím. No, a sice ne hned za rok, ale 14 měsíců po transplantaci jsme vyrazili na Sněžku. Přidali se k nám ostatní transplantovaní a lékaři z hradecké nemocnice. Tento rok si pochod zopakujeme.

Kromě toho, že pomáháte, chodíte teď do práce?

Ne, jsem v invalidním důchodu. Člověk sice vypadá dobře, ale ta únava je strašná. Sice chvilku funguji, ale potom dva dny prospím. Vím, že jakmile tady dnes skončím, tak půjdu spát. Zlomená noha je sice vidět, ale u leukémie to nevysvětlíte, a já nejsem ještě v takové formě. Doufám, že se to vrátí. Je to náročné.

Co vám teď dodává energii do života? Kde berete sílu pomáhat druhým?

Mě teď nabíjí právě to, že mohu pomáhat druhým. Jsou pacienti, kteří se vyléčí, zavřou dveře a jdou dál. Já to prožívám jinak. To, že jsem přežila, mě zavazuje. Já to beru tak, že je to teď můj úděl. Může to znít jako fráze, ale já to tak cítím.

Jaké máte plány do budoucna?

Teď momentálně sháníme sponzory a chystáme se natočit film na podporu transplantovaných pacientů. Ujal se ho producent Ondřej Trojan a režisér Vojtěch Kopecký. Jde o to, aby pacienti, jejich příbuzní i kamarádi měli ucelené informace, aby se k nim nedostávaly jen takové ty střípky jako ke mně. A z vlastní zkušenosti vím, že pacienti nemají sílu číst. Do nemocnice mi sice nosili knížky, ale já jsem je vůbec nečetla. Takže kdyby se pacientům předložily informace formou filmu, bylo by to fajn.

Co pro vás ocenění Žena regionu znamená?

Moc si tohoto ocenění vážím a vidím v tom především šanci, aby se lidé více dozvěděli o Českém národním registru dárců kostní dřeně. Aby se přihlásilo více mladých lidí a tím zachránili lidský život.

Jitka Košínová close Žena regionu 2014 pro kraj Hlavní město Praha Jitka Košínová zoom_in Jitka Košínová (39) je žena, kterou vážná nemoc nesrazila na kolena, ba co víc – dala ji obrovskou chuť do života a elán pomáhat lidem, které postihlo (anebo postihne) to, co ji v roce 2013… V té době pracovala jako trenérka fitness. Zčistajasna pociťovala obrovskou únavu, na kterou nebyla zvyklá. Do děje vstoupila chřipka, následovala angína. Praktický lékař zbystřil, odebral krev a s výsledkem poslal Jitku do nemocnice.

Uplynul pouhý měsíc a ležela na oddělení hemato-onkologie ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Zde se dozvěděla diagnózu akutní leukémie.  Absolvovala chemoterapii. Od lékařů věděla, že pro ni hledají prostřednictvím Českého národního registru dárců dřeně vhodného dárce kostní dřeně pro provedení transplantace. Podařilo se. Jitka byla v červenci 2013 transplantovaná a začala se uzdravovat. K práci trenérky se nevrátila, je v invalidním důchodu.

Nyní pomáhá s šířením povědomí o dárcovství kostní dřeně. V září 2014 uspořádala pochod na Sněžku, sama se ho zúčastnila, aby ukázala, co může člověk po transplantaci kostní dřeně dokázat. Nyní si chystá přednášky pro studenty středních škol, aby vstoupili do Českého národního registru dárců dřeně, podílí se na přípravě vzdělávacího videa pro pacienty s leukémií a shání na jeho vznik finanční prostředky od potenciálních sponzorů.