Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Želivský byl fanatik. Po jeho dotyku ženy omdlévaly

Praha - Jdeme zářijovou Prahou roku 2014, a přesto se během chvilky dostáváme o 600 let zpátky. Přestáváme vnímat turisty, studenty, kteří jdou 
z promoce, obchody, dopravní prostředky…

24.9.2014
SDÍLEJ:

Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška provedl Deník po pražských památkách spojených s husitskou érou.Foto: Deník/Martin Divíšek

„První díl Husitské epopeje pojednává o letech 1400 až 1415, končí upálením mistra Jana Husa. Dost velká část je věnována proměně duchovního klimatu univerzity, proto se příběh odehrává také 
v těchto místech," začíná své vyprávění pod arkýřem Karlovy univerzity autor knihy Vlastimil Vondruška. „Praha s okolím tehdy měla asi 40 tisíc obyvatel a Staré Město pražské bylo téměř klasické rezidenční, univerzitní a patricijské sídlo. Žili tu samozřejmě řemeslníci a obyčejní lidé, ale především tisíc univerzitánů, tedy učitelů a žáků univerzity.

Málo se ví, že zde navíc působily další význačné školy, které měly své renomé. Bylo tu na čtyři tisíce duchovních osob. Pak zde žili patricijové a hlavně je důležité, že tu mělo své domy na 15 předních šlechtických rodů, jako byli páni z Kunštátu, Vartemberkové, Rožmberkové a další. Král také nebydlel na Pražském hradě, ale v Králově dvoře u dnešní Prašné brány a spolu s ním na Starém Městě pobývali královští úředníci."

Karlova univerzita

Arkýř dnešní Karlovy univerzity je vlastně jediný viditelný pozůstatek původní budovy. „Tady ale žádné učebny nebyly, existovaly jen takzvané koleje. Jednou z nejstarších byla Karlova, původně Rotlevův dům, dnes Karolinum. Jednotliví mistři pak přednášeli ve svých bytech. Na chodbě nebo v předsíni si žáci stavěli dřevěné stoličky a tam probíhala výuka. Za ni se platilo, takže se mistři vzájemně pomlouvali, aby žáci chodili 
k nim, a ne k jiným."

Podobně jako dnes, ve školství moc peněz nebylo. Všichni mistři proto hledali sponzory. „Třeba tak, že získali pozvání do některé z urozených rodin. Nešlo o velkorysé dary, stačilo, že se zadarmo najedli. Oplátkou byli jako učené osobnosti ozdobou různých šlechtických tabulí. To mělo do budoucna svůj význam – čeští kazatelé působili mezi českou šlechtou a přitom ji ovlivňovali ve vztahu ke kališnictví. Je typické, že se potom vlastně veškerá elita husitské šlechty rekrutovala právě z rodů, které měly domy na Starém Městě.

Je také příznačné, že v roce 1418 lůza vydrancovala knihovnu univerzity, spálila veškeré listiny a knihy. Univerzitu radikálové zavřeli, protože odmítali vzdělanost, jediná pravda je v evangeliu, které můžeme poznávat jen upřímností víry. Kdo je vzdělaný, povyšuje se a musíme ho odstranit. Takže vzdělaný prostý lid jako ve Vávrově filmové trilogii neexistoval."

Betlémská kapleBetlémská kaple

Od 13. století se stále populárnější stávala kazatelská činnost. Začaly s ní žebravé řády, dominikáni či minorité, 
a postupně se přeneslo do chrámů. Teprve ve 14. století začaly vznikat kazatelny.

„Novým fenoménem byly kazatelské domy. Betlémská kaple není kostel, neměla oltář, nebyla vysvěcena, nekonaly se tam bohoslužby a původně se tam nepodávaly ani svátosti. Byla založena roku 1391 jako řekněme dům náboženské kultury. Představovala největší zastřešený kazatelský prostor té doby na sever od Alp. Do původní Betlémské kaple se vešlo na tři tisíce lidí, což je vzhledem k počtu obyvatel obrovské množství. Kazatelská činnost v podstatě lidem nahrazovala zábavu a informovala je o událostech. Středověkým bulvárem pak byla kázání pouliční.

Jan Hus v Betlémské kapli kázal a v domku naproti ve svém bytě učil. Po jeho upálení se z „Betléma" stal svatostánek českého národa. Pro české husitské hnutí byla nesmírně významná, protože každá revoluce potřebuje mučedníka. Díky němu pak dokážete masy zvednout a lépe ovládat."

Chrám Panny Marie Sněžné

„Chrám Panny Marie Sněžné založil v roce 1347 Karel IV. pro karmelitány. Byl to megalomanský projekt, chtěl mít největší křesťanskou stavbu světa. Zůstalo však jen u presbyteria. V tomto chrámu působil Jan Želivský. To je ten hezoun z Vávrových filmů, kde ho všichni milují. Ve skutečnosti byl kontroverzní osobností, něco jako jsou islámští fundamentalisté. Mají svoji vizi, chtějí ovládat svět kolem a využívají k tomu emoce lidí. Po jeho dotyku ženy omdlévaly. Želivský je jedním z typických příkladů husitství. Nejradikálnější nebyl prostý lid, ale bývalí zběhlí preláti.
V čele stálo obrovské množství dřívějších řeholníků nebo zneuznaných farářů. Ti tvořili jádro kazatelství, jako například Matěj Húska nebo Mikuláš z Pelhřimova a další. 
Z hlediska husitství však chrám vstoupil do historie výrazněji až po roce 1417."

Novoměstská radnice Novoměstská radnice

„Není divu, že první velký výbuch byl veden proti novoměstské radnici. Radikalizace byla kromě jiného dána 
i tím, že všechna velká středověká města byla z hlediska demografického vývoje stále 
v pasivní bilanci. Ve městech byla větší úmrtnost než porodnost.

Existuje představa, že se lidé dožívali nízkého věku. To je pravda částečně, platí jen 
o městech, kde byly katastrofální hygienické podmínky 
a fatální problémy s kvalitní čerstvou vodou. Na vesnici lidé měli víc dětí a žili déle, 
a tak se města doplňovala druhorozenými dětmi. Tak rostl také počet českého obyvatelstva. Soudí se, že v Praze kolem roku 1400 poprvé převýšil počet Čechů Němce. A to pak mělo další konsekvence, neboť právě na novoměstské radnici vše defenestrací začalo."

Pohledem Vlastimila Vondrušky: Husitství je otloukánek. Sága se pokusí být spravedlivá

Husitská epopej bude několikadílná, každý díl bude zabírat deset až patnáct let. Začíná rokem 1400 a končí 1500, protože husitství nezaniklo porážkou u Lipan.

Husitství je otloukánek. Vztah naší společnosti k němu je komplikovaný, někdo ho nenávidí, jiný miluje. Je to i proto, že si ho za posledních 300 let brali do pusy všichni demagogové, ideologové a politici, kteří ho naprosto zglajch-šaltovali. Politizace historie je to nejhorší, co se může stát.

První byla barokní historie, tehdy všichni dokazovali, že to byla nejhorší etapa českých dějin, která všechno zdevastovala. Vytvořili fámu, že husité jen ničili. To není pravda. Mohli bychom zase argumentovat, že Betlémskou kapli nechal zbořit Josef II. Že po třicetileté válce jezuiti se svými žáky odstraňovali všechno, co by jen náznakem mohlo připomínat kališnickou minulost. A že toho bylo. Nedochoval se jediný kalich, obraz nebo socha.

Další byli vlastenci. Ti z husitů vytvořili bojovníky za češství proti Němcům, protože se jim to hodilo do programu národního obrození. Za první republiky pak všichni tlučhubové vykřikovali, že jsme národ Žižkův a že se nedáme. Byli první, kteří před Hitlerem utekli. Po nich přišli komunisti a ti z husitů udělali bojovníky za sociální spravedlnost a div ne ateisty. Tak se vytvořily naprosto lživé představy.

Podobných náboženských zápasů bylo přitom v té době 
v Evropě hodně. Jediný rozdíl je, že husité vyhráli. A dějiny píší vítězové, ať se nám to líbí, nebo ne. I díky husitům pak nastoupila protestanská hnutí, kapitalismus a liberalismus. Na boj o kalich se díváme hodně nábožensky, a přitom to byla odvozená záležitost. Spíše šlo 
o vztahy ve společnosti. Rané křesťanství bylo postaveno na rovnocenném uctívání odkazu Ježíše.

Ale IV. lateránský koncil 1215 změnil podobu bohoslužby, která se stala věcí privilegované vrstvy a ostatní uctivě museli stát stranou a mlčet. Laikům bylo zakázáno v kostele i zpívat, to směli jen kněží. Proto se zpěv husitů dá brát tak trochu jako protest. Husitství bylo projevem touhy po určité rovnosti a lidské důstojnosti. Samozřejmě i mezi husity byli lumpové, jako všude, ale nemůže se to zevšeobecňovat. Ve válkách bojovaly stejným způsobem obě strany, stejně krutě a bezcitně.

Když jsem si uvědomil protiklady pohledů na husitství, řekl jsem si, že se pokusím napsat velkou ságu o téhle době, která se pokusí být trochu spravedlivější vůči oběma stranám. Hlavním hrdinou je rozvětvený rod, který pochází z Písku. Jeho část přejde do kališnického tábora, část zůstane na katolické straně.

Na osudech jeho členů budu ukazovat jednotlivá prostředí, zápas včetně situací, kdy otec bojuje proti synovi. Současně se pokouším postihnout tlak, jejž vytvářejí situace, které ani nechceme. Jsme součástí nějaké společnosti a nemůžeme se od ní odpoutat.

Část příběhu se odehrává 
v Písku, který byl v té době mimochodem minimálně tak významný jako Tábor. Ten byl hlavně opevněným vojenským táborem, ale duchovní život se odehrával 
v Písku, kde sídlil Mikuláš 
z Pelhřimova, oficiální husitský biskup. Další prostředí jsou Praha, Želivský klášter, jižní Čechy a jiná místa doma i v cizině.

Ta doba byla strašně komplikovaná a jednoduché rozdělení, zlí bohatí a dobří chudí, v ní neplatí. Vždy se snažím, aby moje příběhy měly také nějaký aktuální podtext. Už středověk hledal způsob integrace do Evropy a naši panovníci se téhle spolupráci nevyhýbali, ale současně nekompromisně hájili zájmy českého národa. To by měl být příklad pro dnešek. Další ponaučení je, že by lidé měli být tolerantnější vůči jiným názorům, protože právě v husitství docházelo k obrovským excesům kvůli tomu, že lidé nebyli schopni tolerovat druhého. I to je dnes velice aktuální. Musíme mít na paměti, že je vždycky rozdíl mezi zájmy vládního establišmentu a prostého lidu. Ve svých historických románech bych rád lidem řekl, aby si nenechali kazit náladu „velkou politikou" a štěstí hledali v drobných radostech, které nám přináší rodina a přátelé.

Podle vyprávění Vlastimila Vondrušky zaznamenal Jiří Humplík.

Kdo je Vlastimil Vondruška

Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška provedl Deník po pražských památkách spojených s husitskou érou.Narodil se v Kladně (1955), vystudoval obor historie a etnografie na Filozofické fakultě UK, vědeckou aspiranturu v Československé akademii věd ukončil v roce 1982.

Působil v Národním muzeu v Praze a je autorem řady výstav a expozic. S manželkou Alenou (je rovněž spisovatelka) založil sklárnu Královská huť v Doksech, kterou provozoval do roku 2009 (za tuto činnost získal ocenění ministra kultury ČR).

Nyní se věnuje pouze spisovatelské činnosti. Kromě literatury patří k jeho zájmům horolezectví, rekreační sporty, cestování, fotografie, štípání dřeva a pes.
Publikoval více než 50 vědeckých článků o dějinách hmotné kultury, 15 knih vědeckých a populárně naučných, přes 40 historických románů pro dospělé 
a několik pro mládež. Dosud se prodalo asi 900 tisíc jeho knih.

Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále. Spolupracuje s ČRo, s Petrem Traxlerem vystupoval v pořadu Příběhy a písničky ze středověku, který se dočkal více než 200 repríz. Podle jeho románů vznikly již čtyři rozhlasové hry, vydané rovněž na CD.

V posledních třech letech byl nejčtenějším autorem v českých knihovnách. Byl oceněn Zlatou stuhou IBBY, cenou knihovníků SUK a získal sedm cen čtenářů nakladatelství MOBA. 

Zdroj: vlastimilvondruska.cz

Autor: Jiří Humplík

24.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Předvolební debata Deníku: Ivan Bartoš
51

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Předvolební debata v deníku 19.10.2017
13

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Předseda Zelených Matěj Stropnický dnes oznámil, že je homosexuál. Vyjádřil se tak ke spekulacím bulvárních médií. O svém soukromí mluvit neplánoval, voliči by ale podle něj tuto informaci vědět měli.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

/ROZHOVOR/ „Do vztahů mezi Prahou a místními radnice se příliš promítá stranická politika a zvlášť výrazné to bylo v předvolební době,“ tvrdí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP09). Podle něj by mělo být politizování všeho včetně třeba vedení linek autobusů nahrazené snahou o konstruktivní spolupráci. Zvlášť pak v řešení dopravy, která je nejpalčivějším problémem Šestky.

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

AKTUALIZOVÁNO

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Silnici mezi Kladenskem u Pavlova a Prahou-západ ochromila hromadná nehoda. Od středečního rána se zde stala řada nehod. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení