Když jste dnes ráno otočili kohoutkem, začala z něj téct čistá, svěží a chladná voda. Ostatně jako vždy. Pražan, ať už z centra, nebo okraje města, vůbec nepoznal, že do Prahy byla na 12 hodin přerušena dodávka vody z jejího největšího zdroje – z úpravny vody Želivka. V noci se uzavřený dvanáctikilometrový úsek přivaděče začne znovu napouštět, zítra ráno poteče voda opět přímo ze zdroje a nikdo si ničeho zvláštního nevšimne.
„Úpravna vody Želivka je největší u nás a v době své výstavby prý byla i největší ve střední Evropě,“ říká manažer provozu úpravy vody Josef Parkán. Připomíná, že vodní dílo Želivka včetně úpravny vody a přivaděče do Prahy se budovalo v letech 1965 až 1975 a zkušební provoz byl zahájen již v roce 1972.

Zajímavé je, že první myšlenky na využití Želivky jako vodního zdroje pro Prahu pocházejí již z roku 1941, tedy z válečné doby. „Želivka byla projektována jako hlavní zdroj pitné vody pro Prahu, ale dnes její kapacita stačí i na zásobování části Berounska a na opačnou stranu proudí pitná voda až do Havlíčkova Brodu a Humpolce.“

Je to tím, že původně plánovaný výkon 3000 litrů za vteřinu byl v 80. letech díky rozšíření úpravny zvýšen až na 7000 litrů. „Ten jsme vlastně nikdy nevyužili,“ podotýká Josef Parkán.

Ozon lepší chloru

Úpravna vody Želivka má ze tří pražských zdrojů nejmodernější technologii. K filtraci se používá písek o jemnosti zrna 1,1 až 1,6 milimetru. Filtry se po každých asi 50 hodinách propírají pitnou vodou a vzduchem a následně opakovaně používají. Z chemikálií se přidává síran hlinitý a chlor.

Od roku 1991 však Želivka disponuje ozonizací, jejíž linka letos prošla zásadní rekonstrukcí. „Ozonizace vody zaručuje její naprostou hygienickou nezávadnost, ozon je vůči choroboplodným zárodkům účinnější než chlor,“ říká generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací Milan Kuchař. Nová technologie od firmy Wedeco je podle něj účinnější a energeticky méně náročná. U nás byla poprvé aplikována právě na Želivce.

Po úpravě ozonem voda putuje do odváděcí štoly a poté 52 kilometrů dlouhým přivaděčem až do Prahy. Na cestu je ještě ošetřena chlorem. „Chlor se musí použít, protože účinek ozonu je okamžitý, ale ne dlouhodobý,“ vysvětluje Josef Parkán.

Před Prahou se voda jímá v Písnici do vodojemu o objemu 200 tisíc metrů kubických. Právě ten umožňuje akce podobné té dnešní – uzavření části štoly a uskutečnění její kontroly.

Vodu hlídají pstruzi

Při odchodu z úpravny si nelze nevšimnout dvou velkých akvárií, v nichž se prohání několik desítek pstruhů duhových. „To jsou naši hlídači čistoty vody,“ upozorňuje Parkán. Připomíná, že tyto ryby si opravdu potrpí na čistou vodu a nikoliv na studenou, jak se traduje. „Naopak, tím, že tady žijí po celý rok ve vodě o teplotě jen 7 stupňů – to je surová voda čerpaná z hlubin nádrže asi v 35 metrech – ztrácejí chuť a moc nám nepřibývají na váze. U kolegů v Káraném dorůstají až dvojnásobné délky,“ usmívá se Parkán.

Přehrada, kde platí zákaz koupání

Po hladině přehrady pluje loď s dlouhou přídí a krátkou zádí, mezi nimiž je kabina s velitelským můstkem. Uvnitř jsou sedačky se sklopnými stolky, malá kuchyňka a o tři schůdky níže strojovna, umývárna a další obslužné prostory.

Výbava, za niž by se nemusel stydět majitel luxusního hausbótu na Slapech. Richard – jak se loď jmenuje – ale slouží jiným účelům: používá jej Povodí Vltavy ke sběru vzorků vody a k jiným pracím na hladině vodní nádrže Švihov – Želivka.

Právě Švihov byl jednou z asi tuctu obcí se zhruba deseti tisíci obyvatel, jež padly od poloviny šedesátých do poloviny sedmdesátých let za oběť přehradě. Tenkrát však šlo skutečně o celospolečenský zájem – o vodu pro Prahu a s ní i pro polovinu Středočeského kraje.

Voda má přednost

Pamětníkům říkají něco i jména Dolní Kralovice, nebo Zahrádka. V roce 1974 zmizely při napouštění vodní nádrže pod hladinou Želivky a s nimi i tisíciletá historie. „Některé objekty se však zachovaly. Například v Zahrádce stojí čtyři domy a kostel sv. Víta s románskými prvky, gotickou klenbou a freskami ze 14. století,“ mění se tak trochu v průvodce generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala. Zároveň upozorňuje, že tyto stavby se nacházejí v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže a je možné je navštívit jen při výjimečných příležitostech. Ochrana vody má přednost.