V březnu se rozhořely vášnivé debaty mezi památkáři, restaurátory a magistrátem o tom, zda sebrat, nebo nesebrat třem sochám na staroměstském orloji jejich charakteristické symboly. Hvězdář měl přijít o dalekohled, Kronikář o knihu a Filozof o brk.

Památkáři chtějí sochám na Pražském orloji uřezat ruce.

Kontroverzní návrh představili památkáři Národního památkového ústavu (NPÚ) společně s orlojníkem Petrem Skálou. Jejich cílem bylo vrátit celkovou podobu orloje před rok 1911. V praxi by to ale znamenalo uřezat sochám také ruce.

„Máme perfektní snímky před rokem 1911, kdy Vojtěch Sucharda začal s restaurováním a kdy víme, že sochy žádné atributy neměly. Sucharda nepochopil význam soch a změnil je,“ vysvětloval Petr Skála. Doplnil, že po zásahu se z Hvězdáře opět měla stát Štědrost, z Kronikáře Skromnost a z Filosofa Soucit.

Proti tomuto návrhu se postavili restaurátoři. „Náplní naší práce mělo být mimo jiné odebrání Suchardových doplňků. Během průzkumů jsme však zjistili, že na sochách, které máme v dílně, žádné druhotné doplňky nejsou. Sochy předělané Vojtěchem Suchardou jsou patrně ty v depozitáři. Současné kopie ze 4070. let 20. století by se pro navrácení do původního stavu tudíž musely rozřezat,“ nastínil hlavní restaurátor Miroslav Žán.

Magistrát, který je investorem oprav celých astronomických hodin, se nakonec rozhodl památkáře nevyslyšet. „Sochy se budou restaurovat v současné podobě. Atributy tedy měnit nebudeme,“ potvrdil Pražskému deníku tiskový mluvčí magistrátu Vít Hofman. Po opravení a restaurování se tedy sochy na orloj vrátí v původní podobě.

Šest dřevěných soch pro orloj vyrobil v roce 1659 řezbář z okruhu Jana Jiřího Bendla. Podle původního záměru šlo o personifikaci pýchy, závisti a lakomství (na orloji horní řada), skromnosti, soucitu a štědrosti (spodní řada) doprovázené smrtkou a archandělem Michaelem.

Atributy sochám do rukou vložil v roce 1945 sochař Vojtěch Sucharda. Ze Skromnosti se tak stal Hvězdář s dalekohledem, ze Soucitu Kronikář s knihou a ze Štědrosti Filozof s brkem. „Zásahem Vojtěcha Suchardy byl cyklus významově posunut,“ konstatoval Jakub Vítovský z NPÚ. Podle magistrátu by si ale Pražané a návštěvníci Prahy jen těžko zvykali na původní vzhled a význam soch.

Pohledem Elišky Černé: Co je víc? Historie, nebo zvyk?
Podle odborníků nejsou kopie Suchardou pozměněných soch umělecky a historicky hodnotným originálem, a proto je možné úpravy udělat. Sochy jsou opravdu kopiemi kopií. Nic to ovšem nemění na jejich symbolické hodnotě a významu pro Pražany. Přes 40 let lidé z celého světa každou hodinu sledují pochod apoštolů a pod nimi Hvězdáře, Kronikáře, Filozofa, Lakomce a další. To už přeci nějaká kulturní hodnota je a věřím, že by všichni pozorovatelé byli minimálně překvapení, kdyby na nablýskaném orloji své „staré známé“ nepoznali.
Při vší úctě k odborníkům, kteří tento krok navrhli, měli by lépe prozkoumat všechny originály, kopie i kopie kopií, než vynesou podobný soud nad památkou takového významu. Samotní památkáři totiž zpočátku neměli tušení, že jde o kopie s pevně přidělanými atributy. Na to upozornili až restaurátoři, kteří sochy důkladně prozkoumali ve svých dílnách. Takže hurá do Lapidária hlavního města Prahy studovat sochy!