Setkáváte se často s podobnými případy jako teď v Podolí, kdy se náhodně objeví zdroj radioaktivity?
To, že se nějaký ztracený zdroj najde na veřejném místě, se občas stává. Ještě častěji se stává, že se něco nalezne v komunálním odpadu nebo kovovém šrotu. Šrotiště i spalovny komunálních odpadů dokonce jsou na vyhledávání takových zdrojů vybavena, aby se jim nestalo, že se něco v peci roztaví a pak bude problém s kontaminací. Za rok se takto objeví deset, dvanáct, někdy i dvacet případů.

O jaké předměty se obvykle jedná?
Většinou jsou to zářiče, které byly součástí průmyslových měřidel. Občas se také najde něco, co pochází z oblasti zdravotnictví, kdy se například ztratí zářič používaný při radioterapii. Někdy z nemocnice unikne také buničina kontaminovaná radioaktivní látkou. V nukleární medicíně totiž bývá pacientům aplikována radioaktivní látka, kterou pak při trávení vyloučí a plena není zlikvidována do radioaktivního odpadu, ale do normálního. V těchto případech jde ale o látky s nízkým poločasem rozpadu, kdy radiace během několika dní klesne k nule.

A co zmiňované zářiče? Jak dlouho jsou radioaktivní?
Zářiče obsahují kobalt 60, který má poločas rozpadu kolem pěti let. Někdy se vyskytuje cesium 137, které má poločas rozpadu třicet let.

V Podolí byl naměřen až jeden milisievert za hodinu. Je hodnota nějak neobvyklá?
Nalezené výsledky nevybočují z toho, co se takto občas vyskytuje. Ve spalovnách a kovošrotu to bývá méně, ale někdy se zdroj nachází hned na vrchu hromady, takže hodnota může být i několik milisievertů za hodinu.

Můžeme ale narazit i na přírodní radioaktivitu. Je u nás častá?
Česko se vyskytuje na podloží, kde se občas nacházejí uranové rudy. Přírodní radioaktivita je všude, kde se ruda těží. Takže místy u nás radioaktivita dost kolísá někde je i třikrát vyšší než průměr. Nejde ale o tak vysoké hodnoty jako u umělého zdroje v Podolí.

Jak dlouho by člověk musel pobývat u zdroje, aby pocítil zdravotní následky?
U nás je zakořeněna představa, že jakékoliv množství záření akutně ohrožuje na životě. To není tak úplně pravda. Například v případě Podolí by k akutnímu ohrožení mohlo dojít zhruba po několika tisíci hodinách pobytu u zdroje, a to v kuse. Při rozložení mezi deset či patnáct let to nehrozí. Záření má ale ještě jeden účinek, který není akutní, ale navyšuje o několik procent riziko, že člověk onemocní například rakovinou. Toto riziko sice umíme spočítat, ale ve statistice ho neumíme odhalit. Jediné, co se podařilo prokázat, jsou pracovníci v uranových dolech tam je riziko rakoviny plic vyšší než u běžné populace.

Po havárii ve Fukušimě se mluvilo o tom, že radioaktivita dorazí i k nám. Zaznamenali jste výraznější výkyv?
Fukušima se projevila tím, že jsme museli na maximální výkon zapnout všechny přístroje, abychom zjistili, že k nám něco málo dorazilo. Zdravotní vliv na populaci je ale mizivý.