Spousta budov v Praze chátrá. Squatteři a zájmové organizace na tento fakt sice čas od času upozorňují, ale po krátkodobém zviditelnění zanedbaných objektů o ně většinou opět nadlouho zavládne nezájem. Přece jenom se ale v metropoli najdou i příběhy budov se šťastným koncem. Po dlouhých letech chátrání objekty opět slouží veřejnosti. Patří mezi ně usedlost Ladronka v Praze 6, dělnická osada Buďánka v Košířích či věhlasná kavárna Slavia na Národní třídě.

LadronkaZdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Usedlost Ladronka - Barokní hostinec

Na konci 17. století postavil hrabě Filip Ferdinand de la Crone na Břevnově zájezdní hostinec v barokním stylu jménem Ladronka. Ten úspěšně fungoval až do 19. století, kdy byl přeměněn na zemědělskou usedlost.

V roce 1922 ji převzalo hlavní město Praha a rozdělilo ji na byty pro chudinu. Stavu usedlosti to neprospělo. I když byla roku 1964 prohlášena za kulturní památku, nadále chátrala. Nakonec byla využívána jako sklad.

Nadace Ladronka

V roce 1993 obsadili statek squatteři s cílem vybudovat autonomní kulturně sociální centrum. I přes několik pokusů ho vyklidit fungovalo centrum až do roku 2000, kdy byli squatteři násilně vystěhováni. Radnice dostála svých slibů a po rozsáhlé rekonstrukci, která vyšla na 74 milionů korun, bylo v září 2005 otevřeno nové kulturně-společenské centrum.

I přiléhající park se dočkal značných změn. Nyní se zde nachází bruslařský okruh, discgolfové, volejbalové a dětské hřiště. Rekonstruovaná Ladronka také obdržela několik ocenění jako například Stavba roku 2006, a byla také obyvateli zvolena sedmým divem v anketě Sedm divů Prahy 6.

Rekonstruovaný Koloniál v Buďance. Zdroj: Deník

Osada Buďánka - Dělnické domky v troskách

Historie Buďánek v Praze 5 sahá až na počátek 19. století. V Košířích tehdy vyrostlo přes dvacet domků s terasovitými zahrádkami, které si tam postavili místní dělníci. Buďánka se proslavila díky románům spisovatele Jakuba Arbesa, který do osady zasadil děj svých romanet Můj přítel vrah a Rváč.

Košířský underground

I ve 20. století byla dělnická osada středem pozornosti. V 70. letech se tu usadil Svatopluk Karásek a Ivan Martin Jirous zvaný Magor. Zkušebny tu měly undergroundové skupiny Půlnoc, Národní třída a Plastic People of the Universe. V 80. letech ale začal magistrát domky vykupovat. Plán byl je zbourat a postavit na jejich místě dvanáctipatrový panelák, který měl sloužit ministerstvu vnitra. Naštěstí se projekt díky pádu režimu nestihl.

Komunitní prostor

Koloniál Dlouhé roky osada chátrala. Byla sice prohlášena za vesnickou památkovou zónu, ale domy se pomalu rozpadaly. Na situaci dlouhá léta upozorňovalo občanské sdružení Odborníci a občané pro revitalizaci památkové zóny Buďánka a okolí. Nakonec jejich úsilí přineslo plody a ve spolupráci s radnicí Prahy 5, Česko-švýcarským fondem Partnerství a ČSOB otevřeli na konci roku 2016 kavárnu a komunitní prostor Koloniál. Ten nyní také slouží jako kulturní centrum. Další tři objekty by měly být opraveny do dvou let.

Kavárna Slavia. Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Kavárna Slávia - Jejími hosty byli Čapek i Havel

Kavárna situovaná naproti Národnímu divadlu je snad nejslavnějším podnikem tohoto druhu v Česku. Otevřena byla již roku 1884, název Slavia v sobě odrážel národní cítění a myšlenky panslavismu. Jejími častými návštěvníky byly významné osobnosti jako například Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Karel Čapek a jiní. V letech normalizace se stala kavárna místem setkávání skupiny disidentů kolem Václava Havla.

Osm let bez Slavie

Po revoluci byla Slavia uzavřena, a to i přes sliby americké irmy HN Gorin, které byla kavárna pronajata. Nakonec vzala věc do svých rukou Společnost přátel kavárny Slavia. Ta 8. listopadu 1993 kavárnu obsadila a otevřela ji veřejnosti. V omezeném režimu fungovala do 19. listopadu, kdy ji aktivisté po dohodě vyklidili. Událost tehdy vzbudila mezinárodní pozornost a psal o ní i Wall Street Journal. Pražané si ale nakonec museli počkat až do roku 1997, kdy byla symbolického 17. listopadu znovu slavnostně otevřena.