Zapšklé seniory? Ty na Bertramce nenajdete

„Člověk se nemá nudit, pak vymýšlí krávoviny,“ je přesvědčený Miroslav Jiskra, který během pár vteřin dostává svému jménu. Energie z něj sálá na míle daleko. Několikrát týdně hraje v KC Prádelna ping-pong, pétanque, je skalním účastníkem výstav, které se tu pořádají…

„A jelikož bydlím poblíž, tak tudy chodím na procházky. Kontroluji to tady, třeba svítí okna, tak si říkám, který blbec zase nezhasnul!“ směje se Miroslav, který jedním dechem dodává, že celý život otevřeně říkal, co si myslí. Bez okolků. A také sportoval.

Pak však přišla operace kolene, která ho na pár měsíců zbrzdila. „A to mi lezlo na mozek! Já se musím pořád hýbat, dělat, co mě baví. Nemám čas sedět doma u přiblblých televizních pořadů,“ říká Miroslav, který byl 
v minulém roce finalistou ceny Senior roku, kterou vyhlašuje a organizuje projekt Konta Bariéry - Senzační senioři. A jeho domovské Komunitní centrum Prádelna dokonce vyhrálo. Porazilo ostatní kluby z celé republiky.

Funkční senior

Připadá si Miroslav jako Senzační senior? „Ale kdepak! Senzační? Já jsem hlavně funkční senior! Nikdo nebyl po ruce, tak mi ten diplom asi dali….“ směje se.

Vedoucí centra Michael Čihák to vidí jinak. „Pan Jiskra je senzační senior! A neustále mě odzbrojuje svým elánem. Je třeba kouzelné sledovat, jak je ve formě, jak se natřásá, když mu přijdou na ping-pong nové adeptky - seniorky. Jak jim vaří kafíčko, jak je 
k nezastavení. To je přece úžasné!“

Miroslav se ale brání. „Já mám ženské rád, když mě nechají na pokoji. Když už totiž doma nemají generála a přijdou sem, tak to tady pak lítá,“ směje se na celé kolo Miroslav, původním povoláním elektromechanik. A ani v důchodu nezahálí 
a má několik brigád.

Michael Čihák říká, že počítače, které dostali z projektu Senzační senioři, byly tím hlavním spouštěcím momentem pro komunitní centrum. „Díky tomu jsme mohli začít dělat kurzy. Stačilo dvanáct počítačů a senioři tady začali fungovat masově. Ztratili ostych a přetvořili si tady místo sami pro sebe. Můžeme je popíchnout, můžeme program navrhovat. Ale jsem moc rád, že už si to vzali za své, že ví, že tady mají prostor, ve kterém se mohou sami realizovat.“

Místní senioři z Bertramky, celého Anděla, ale i Radlické si vytvořili komunitu. Místo, kam se rádi týden co týden vracejí.

Na kafe i na maily

Hrají tu ping-pong, pétanque, na počítači si přečtou maily, zprávy z domova i ze světa, uvaří si kafe, napečou pro ostatní dobroty.

„A také tančí! Máme tu dvakrát týdně taneční soubor, seniorky - šíleně akční - v tom nejlepším slova smyslu. Já mít polovinu energie, co oni!“ říká třiačtyřicetiletý Michael Čihák. „Senioři, kteří čekají, co se pro ně vymyslí za program? Zapšklí senioři, co si chtějí jen zanadávat a odejít? Takové tu nemáme!“

A koho tu naopak potkáte? Seniorku, která jezdí do Thajska pod stan, bývalé doktory a učitele, kteří tu hrají bridž se džbánkem vína, pamětnici, která se znala s Josefem Ladou, nebo seniora, kterému se tak líbilo skládací kolo Michaela Čiháka, že si ho za pár týdnů pořídil také. Zkrátka samé Senzační seniory.