Expert na životní prostředí a lékař, zastupující CŽPZ Miroslav Šuta připomněl, že na vině je především automobilová doprava. Zároveň připustil, že dílčím řešením by mohlo být zavedení nízkoemisních zón.

A právě takové opatření by se v Praze už brzy mohlo stát realitou. Dvě varianty zavedení nízkoemisních zón, do nichž by nesměly vjíždět auta, nesplňující ekologické limity, nedávno projednali radní hlavního města i zastupitelský výbor pro životní prostředí.

Už dříve si magistrát nechal zpracovat studii, která konstatovala, že Praze v zavedení zón nebrání vesměs nic. Neshledala především legislativní překážky. Po případném schválení zón městským zastupitelstvem by pak nutně musela následovat roční lhůta, během které by se řidiči na opatření mohli připravit.

Jak vyplývá z projednané analýzy, Praha se pravděpodobně přikloní k tak zvanému německému modelu. Každé auto by pro vjezd do zóny muselo být vybaveno speciální plaketou.

„Návrh na zavedení nízkoemisních zón počítá s dvěma variantami. Buď omezíme vjezd do centra Prahy, anebo zónu rozšíříme až k městskému okruhu,“ sdělil nedávno náměstek primátora Jiří Nouza.

Dvě varianty rozprostření nízkoemisní zóny

Připomeňme, že i předchozí městská rada pracovala se dvěma variantami rozprostření nízkoemisní zóny. Ta první zahrnovala území, ohraničené Jižní spojkou, Strakonickou a Radlickou ulicí na Smíchově, Strahovským tunelem, tunelem Blanka a dále ulicí Svatovítskou 
a Jugoslávských partyzánů 
v Dejvicích.

Na východě měla zóna dosahovat k Severojižní magistrále a zahrnout měla část Nuslí a Vinohrad. Součástí naopak neměly být čtvrti Karlín a Holešovice. Tato „užší“ varianta se obecně jevila jako více pravděpodobná. Druhá varianta totiž do nízkoemisní zóny zahrnovala ještě v Michli, Strašnice, Jarov i Libeň.

Jak upozornila Česká tisková kancelář s odvoláním na znění schválené magistrátní analýzy, Praha nyní rovněž pracuje s menší a větší variantou. Ta první zahrnuje pruh území od Jižní spojky v šíři mezi Braníkem a Krčí až do Dejvic a Bubenče. Území by zahrnovalo kromě zmíněných čtvrtí ještě Staré a Nové Město, Malou Stranu, Vyšehrad, Podolí, Pankrác a část Smíchova a Holešovic.

V druhé variantě by pak do nízkoemisní zóny patřily kromě zmíněných čtvrtí navíc ještě Žižkov, Vršovice, Vinohrady, Nusle, Karlín, Strašnice a kompletní Holešovice. Rovněž by v ní byla část Libně.

Rok výroby 2000? Do centra zákaz

Jak Pražský deník už dříve informoval, magistrátní studie se zabývala i konkrétním vyhodnocením jednotlivých ekologických limitů s ohledem na případný vjezd aut do zóny. V první variantě vytyčené na území od Jižní spojky po Stromovku a od Hradčan, Malé Strany a Smíchova na západě po Staré, Nové Město, Nusle a Krč na východě by vedle rezidentů mohli vjíždět pouze řidiči vozů, označených viditelnou plaketou s emisní třídou EURO 2 (splňují vozy vyrobené od roku 1997).

Do samotného historického jádra by pak, opět vedle rezidentů, směly vjíždět vozy, označené emisní třídou EURO 3 (vozy, vyrobené od roku 2001), případně ty nejekologičtější s emisní třídou EURO 4 (vozy, vyrobené od roku 2006).

Zavádět ve svých katastrech nízkoemisní zóny mohou města a obce na základě rozhodnutí vlády z února loňského roku. Volení představitelé samospráv mají možnost sami rozhodovat o rozsahu zón, přísnosti podmínek, 
i o podobě výjimek například pro rezidenty, či tělesně handicapované.

Náměstek Nouza letos 
v březnu podotkl, že pokud se metropole přikloní k emisní normě Euro 4, pak by do zóny mohly vjet jen automobily 
s rokem výroby 1998 a novější v případě nafty, u benzinu by se pak jednalo o vozy od roku 2005 a novější.

V Německu je efekt rozporuplný

Otázkou je, zda se vůbec stávající městští zastupitelé 
k zavedení zón postaví kladně. Zkušenosti, například ze sousedního Německa, jsou rozporuplné. Německý automotoklub ADAC letos upozornil, že nízkoemisní zóny zavedené v některých německých městech nepřinesly kýžené zlepšení ovzduší.

„Naopak se ukázalo, že snížení množství škodlivých částic bylo minimální,“ konstatoval loni na jaře mluvčí Autoklubu ČR Václav Špička. Ujistil, že Autoklub ČR apriori neodmítá nízkoemisní zóny. „Jen připomínáme, že 
v Německu se příliš neosvědčily,“ sdělil Špička.

Přesto se za zavedení nízkoemisních zón v Praze, coby dílčího řešení často špatných rozptylových podmínek, přimlouvá Centrum pro životní prostředí a zdraví (CŽPZ). To opakovaně upozornilo, že statisíce Pražanů loni a předloni vdechovaly nadměrné koncentrace rakovinotvorného prachu dvojnásobný počet dnů, než je zákonem povoleno. Například Smíchovští se loni „dusili“ prachem celých osmašedesát dní, Karlínští pětapadesát dní, Vršovičtí třiapadesát dní.

A viníkem je především automobilová doprava, což potvrzuje i studie vědce Radima Šráma z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Ta mimo jiné varuje před vážnými zdravotními následky pro lidi, dlouhodobě vystavené vdechování těchto škodlivin.

„Zóny se už osvědčily v Německu nebo v Dánsku. Dále by mohl pomoci mýtný systém, instalace filtrů prachových částic u vozů MHD, či vozů komunálních služeb. Toto dobře funguje například v Rakousku, nebo ve Švýcarsku,“ zmínil před časem lékař CŽPZ Miroslav Šuta.

ShrnutíPraha se dlouhodobě potýká se zatížením nadměrnou dopravou, na kterou si lidé stěžují například v okolí magistrály nebo na Spořilově. V metropoli v současnosti platí zóny zákazu vjezdu nákladních automobilů nad 3,5 tuny, šest tun a autobusů. Výjimky pro vjezd do těchto zón magistrát uděluje jen vozidlům, které splňují emisní normu Euro 4, kterou plní vozy vyrobené přibližně od roku 2006.

Označení nízkoemisních zón by mělo vycházet z emisních norem, které pro automobily platí. Emisní normu Euro 1 většinou plní auta od roku výroby 1993, Euro 2 pak zhruba od roku 1997. Euro 3 nastoupilo v roce 2001 a Euro 4 plní vozy přibližně od roku 2006. Vozy se zážehovými motory by měly dostat plaketu, pokud plní Euro 1 a poté Euro 4, se vznětovými motory pak za splnění každé emisní normy.

Průměrné stáří osobních aut v tuzemsku je téměř 14 let. Přes 60 procent ze 4,6 milionu registrovaných vozidel je starších deseti let a třetina jezdí na silnicích déle než 15 let. Vozidla starší 15 let podle statistiky Svazu dovozců automobilů ujedou zhruba deset procent kilometrů, ale vyprodukují polovinu emisí. Auta bez katalyzátoru, která se vyráběla do začátku 90. let, ujedou ročně čtyři procenta všech kilometrů ujetých vozidly registrovanými v ČR, ale jejich podíl na úniku škodlivých látek do ovzduší je 40 procent.

Vláda schválila pravidla pro zavedení nízkoemisních zón. Obce si budou moci samy rozhodovat o rozsahu zón, přísnosti podmínek, tedy jakou emisní kategorii budou muset automobily vjíždějící do zóny splňovat, a zároveň budou obce moci udílet jednotlivé výjimky.

Na zavádění nízkoemisních zón existují i protichůdné názory. Některé západní metropole jdou cestou podpory hybridních vozů, které při nízkých rychlostech používají elektromotor a teprve při vyšší rychlosti sepne klasický benzinový, či naftový motor. Kromě spotřeby paliva tak klesá i objem oxidu uhličitého (CO2). „V kolonách a při nízkých rychlostech se pohybujete s vypnutým klasickým motorem a tím pádem s nulovými emisemi CO2, nulovou spotřebou paliva a bezhlučně," vysvětluje mluvčí Toyota Motor Czech Tomáš Vaněk. Právě japonská automobilka je teď lídrem v hybridní technologii. „Hodnoty CO2 u hybridního auta se průměrně pohybují kolem 90 g CO2/km, zatímco vůz s běžným spalovacím motorem vyprodukuje průměrně mezi 140 až 150 g CO2/km," srovnává Tomáš Vaněk.

Kromě zavádění nízkoemisních zón přistupují některé evropské státy i na zavádění speciálních poplatků. Týká se to hlavně Nizozemska, kde se od letoška platí daň u nově prodaných vozů. Auta jsou rozdělena do čtyř kategorií podle vypouštěných emisí. Pokud někdo koupí nejhorší třídu, připlatí si 551 euro (přes 15 tisíc) a naopak při nákupu nejlepší třídy (Euro 6) dostane zákazník slevu přes 13 tisíc.

Krátkodobé vdechování polétavého prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdečně-cévní systém, vede ke zvýšení počtu hospitalizací a k vyšší úmrtnosti.

Dlouhodobé působení polétavého prachu zhoršuje plicní funkce u dětí i dospělých, zvyšuje počet chronických obstrukčních onemocnění plic a snižuje délky dožití hlavně v důsledku úmrtí na srdečně-cévní a plicní onemocnění.

Čtěte také: Dýcháte víc prachu, než lidé v Berlíně či v Kodani, Pražané