V devadesátých letech postihl Prahu propad zahradničení. Důvodem byly především restituce a developerská výstavba. Navíc se otevřely hranice a lidé zkoušeli jiné možnosti využití volného času. Dnes je však situace zcela opačná. „V posledních pěti letech zaznamenáváme rostoucí zájem lidí o zahrádky. Už jich ale nemáme tolik, mnoho jich zaniklo," uvádí mluvčí Českého zahrádkářského svazu Zdeňka Jankovičová.

Netypické soužití

To je i případ zaniklé osady na okraji Prokopského údolí v Praze 13, kde jsou dodnes spory ohledně pozemků mezi zahrádkáři a jejich majiteli. Kvůli hádkám opustila tamní zahrádky většina zahrádkářů a zbylo tam jen pár statečných, kteří své plody nechtěli opustit. „Jsou to většinou starší lidé ve věku osmdesáti let," dodává Jankovičová.

Na druhou stranu tam však vznikl zajímavý projekt sociálního významu. Chatky, které kvůli sporům nemají vlastníky, totiž obsadili lidé bez domova a žijí tam ve zvláštní symbióze se zbývajícími zahrádkáři. „Naši kolegové to nazvali Malé Emauzy," říká mluvčí. „Lidé bez domova chatky obývají, udržují, opravují a někteří si tam pěstují i vlastní zeleninu a ovoce. Musí také dodržovat jistá pravidla. Například nedělat výtržnosti, rušit noční klid a nepopíjet alkohol."

Nové pozemky budou

O zahrádkaření nyní projevuje zájem hlavně mladá generace třicátníků. Jelikož ale zájemci velmi rychle zjišťují, že zahradničit není kde, protože pozemky, které zbyly, jsou už obsazené, usiluje Český zahrádkářský svaz o nové zahrádky. „Začínáme hledat pozemky, kde bychom vybudovali nové osady a daří se to," tvrdí Zdeňka Jankovičová.

„Hodně nám také lidé nabízejí pozemky. Před dvěma dny mi například psal nějaký pán, který má pozemky v Jílovém u Prahy," konstatuje mluvčí s tím, že pro jejich majitele to je zajímavá příležitost, jak svůj majetek využít a dostávat navíc zajímavou roční rentu.

Další z možností jsou také pozemky v Praze 13 poblíž ulice Jitrocelová, které nyní slouží jako venčící louky pro pejskaře. Svaz by tam rád vybudoval novou, vzorovou zahrádkovou osadu. „Byly by tam i komunitní osady. Například pět lidí by se spolu domluvilo a spravovalo by jednu zahrádku. Někdo se tomu nemůže věnovat na sto procent, takto by si mezi sebou rozdělili časové i finanční náklady."

Vzhledem k tomu, že je poblíž škola, mohla by osada sloužit i jako vzdělávací enviromentální centrum, kde by se děti učily zahradničit.