Zvláštní kategorií takzvaného druhého bydlení jsou zahrádkářské osady či kolonie. Většina z nich funguje jako základní organizace Českého zahrádkářského svazu. Jen na území hlavního města je registrováno na devět tisíc členů ve stopadesáti základních organizacích, kteří se starají o svůj kousek země v celkem 122 zahrádkových osadách, od těch nejmenších se dvanácti členy až po pětisetčlenné.

Supermarkety místo zahrádek?

Zahrádkáři se však v poslední době shání po vlastním pozemku. Petr Kohout z pražské organizace Českého zahrádkářského svazu říká: „Ročně v Praze zmizí i čtyři zahrádkové osady, většinou z důvodu výpovědi pronájmu od majitele pozemku. Počítáme s tím, že po schválení nového územního plánu hlavního města budeme muset pravděpodobně vyklidit většinu zahrádkářských osad na území Prahy. Vlastníci pozemků, ať již samotné hlavní město, nebo jednotlivé městské části, mají se svými pozemky zřejmě výhodnější záměry.“

„Koncept nového územního plánu se nyní projednává s jednotlivými městskými částmi. Poté bude návrh předložen veřejnosti, která má právo se k tomuto vyjádřit. Teprve pak se bude s konečnou platností vědět, které zahrádky zůstanou a které ne. Samozřejmě existují silné tlaky na komerční využití stávajících zahrádkářských kolonií, my se budeme snažit o zachování co největšího počtu z nich. Jde totiž o součást systému zeleně, který je v naší kompetenci,“ říká Karel Slánský, z ateliéru systému zeleně, útvaru rozvoje hlavního města Prahy.

Zahrádkařit by chtěli i mladí

Zájem o zahrádky je stále velký a to i mezi mladší generací. „Mladí sice nechtějí svůj volný čas věnovat okopávání záhonků, spíš zahrádky využívají k rekreaci. Po registraci v našem svazu a zaplacení ročního poplatku, řádově stokorun, si zájemci mohou vybrat z volných zahrádek, které jednotlivé organizace našeho svazu nabízí k pronájmu,“ říká Petr Kohout (ČZS).

Karel Šulc, vlastník asi hektarového pozemku na Zbraslavi, který sám inzeruje pronájem parcel k zahrádkaření, podotýká: „Místo v osadě se často dědí po generace. Zájem o zahrádky se zvyšuje vždy na jaře s lepšícím se počasím. Většinou jde o lidi středního věku, z okrajových sídlišť Prahy.“ Ceny pronájmu zahrádek se moc neliší a pohybují se okolo pěti korun za metr čtvereční na rok.

Místo dřiny relaxace

Mnoho lidí si ještě pamatuje doby, kdy většina národa každý pátek prchala z práce, aby byla včas na chatě, na zahrádce, ať to byla chalupa na Šumavě nebo zahradní domek v Hrdlořezech. Za dob komunismu bylo neustálé zvelebování „svého“ kousku země oblíbeným způsobem trávení volného času a odpoutání se od každodenní šedé reality.

Pražané svým víkendovým sídlům zůstávají věrni, jen trochu zpohodlněli. Dvaatřicetiletý Josef Petrovský, zahrádkář z Prahy 5, Deníku sdělil: „Na naší zahrádce si nejlépe odpočinu, trávím tam podstatnou část svého volna. I když bydlíme jen několik kilometrů daleko, je mnohem příjemnější strávit víkend v domečku a zeleni zahrádkářské osady, než v paneláku. Už se těšíme na rozkvetlé stromy.“ Odpočinout si od shonu města a hektického života i za cenu nižšího komfortu zůstává pro Pražany zdravým důvodem k druhému bydlení na zahrádce.

Pražané jsou v chataření až třetí v republice

Čtvrtina obyvatel metropole vlastní chatu nebo chalupu. Nejlépe se jim daří v Lipencích, Klánovicích, Velké Chuchli či Radotíně.

„No jo, Pražáci přijeli na víkend,“ říkají si obyvatelé chatových osad a menších měst mimo metropoli. K tomuto rčení je vede zažitá představa, že co Pražan, to chatař. Jenže ta už dávno neplatí. Přestože rekreační objekt vlastní čtvrtina Pražanů, v procentuálním počtu majitelů chalup a chat předběhli obyvatele hlavního města lidé z Českých Budějovic a Plzně. Deníku to sdělil Jiří Vágner z katedry sociálních geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy, který se rekreačním objektům věnuje již několik let.

„Je to dáno tím, že Plzeň a České Budějovice jsou obklopeny ze všech stran přírodou, a místy vhodnými pro chalupaření. Na sever od Prahy ale moc možností není,“ popsal Vágner. Podle něj přesto v metropoli stále existují městské části, kde stále převládá počet rekreačních objektů nad rodinnými domy a byty.

Z údajů posledního sčítání lidu se chatařům nejlépe daří v Lipencích, kde je k trávení volna určeno 873 staveb, což je sedmdesát procent všech nemovitostí. Velké počty chatařů ale zaznamenávají také v Klánovicích, Újezdu nad Lesy, Velké Chuchli, Radotíně nebo Slivenci. Právě tady se ale poslední dobou rozmáhá velká zástavba a městský obvod se omlazuje. Problém je s tím, že si lidé ve Slivenci nenahlašují bydliště a radnice přichází o finance.

„Bohužel je to běžná praxe. Městská část je na tom ale bita, protože přichází o finance. Zatímco podle odhadů u nás žije kolem 3500 především mladých lidí, trvale hlášeno jich je tu o tisíc méně,“ zazoufala si před časem starostka Slivence Jana Plamínková (SNK).

Největší zájem o rekreační budovy je mezi Vltavou a Berounkou. To potvrzují i některé realitní kanceláře. Podle nich je ale teď příliš brzy odhadovat, jestli se do poptávky promítne i finanční krize. „ Poptávka a nabídka chalup a chat je sezónní záležitostí. Začíná na přelomu března a dubna a končí zpravidla v polovině října,“ popsala Michaela Rulíšková, která mediálně zastupuje AAA reality.

„Největší zájem je o objekty v dobrém stavu, nejlépe po rekonstrukci. Nevýhodou jsou velké hospodářské budovy u chalup, či příliš velké pozemky. Lidé prostě chtějí jen odpočívat a nemuset se příliš o nemovitost starat,“ doplnil Petr Černohorský z realitní kanceláře Home Sweet Home s tím, že
chaty si pořizují spíše lidé ve středním nebo důchodovém věku, mladé rodiny mají většinou starost zajistit si vlastní stálé bydlení. A pokud již mají svou situaci vyřešenu, nemají čas ani zájem starat se o další nemovitost.

Podle odborníků přes reality letos mírně klesla poptávka po nemovitostech v horských střediscích. V některých oblastech se v posledních měsících obchody dokonce úplně zastavily.

Obliba chat v Praze vychází podle Vágnera ze dvojí tradice. Jedna pramení z 20. a 30. let, kdy si na okrajích metropole pořizovali letní byty bohatí pražští měšťané. Na druhé straně jde o tradici dělnických vrstev, které se začaly v té době věnovat trampingu a skautingu v údolí Vltavy, Sázavy a Berounky.

Po druhé světové válce do Prahy dorazila vlna chalupaření, která dnes sahá až k hranicím republiky. V oblibě byly a dodnes jsou i vzdálenější regiony jako Šumava a Pošumaví, Českolipsko nebo části Vysočiny.

VLADIMÍR VONÁSEK, LUCIE BOHÁČOVÁ