VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Žádná šeď! Naše země je plná talentovaných návrhářů

Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Rozevláté rezavé vlasy, kulaté brýle, zasněný výraz. V tehdejším ještě Československu letí vše, co je americké, takže i dvojka populárního Kamaráda do deště má podtitul Příběh z Brooklynu.  A ta holka s rozevlátými vlasy, co letí po Sagvanu Tofimu, není nikdo jiný, než ve filmu tehdy debutující, sedmnáctiletá Sandra Pogodová.

19.9.2013
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Sandra Pogodová; 16. září 2013Foto: Deník/Dimír Šťastný

Dnes je Sandře o pár let víc, ale energická a rozpustilá je možná víc než tehdy. „Budeme si tykat," nabídne hned, když se poprvé potkáme v kavárně Nona na Nové scéně Národního divadla. Právě kousek odsud, na venkovním plácku, piazzetě, se tuto sobotu koná pravidelná prodejní přehlídka současné nezávislé módy Dyzajn márket. A Sandra, která na práci českých návrhářů nedá dopustit, u toho nebude chybět.

Budu tedy tykat. Vzpomínám si, že jsem kdysi moderoval jednu diskusi, které se účastnil tvůj táta Richard. Všichni mě v dobrém upozorňovali, že si na něho mám dát pozor, je to prý takový vypravěč a humorista, že jak se dostane ke slovu, nedá se zastavit. Měli pravdu. Takhle veselo bylo i u vás doma?

Ano, dětstvím jsem se prořehtala. Můj děda Rudolf byl taky dobrej blázen. Babička zase jezdila s cirkusem. Takže to šlo do plných. A protože jsem se na základní škole dost špatně učila, bylo jasné, že pokud se nebudu věnovat umění, skončím někde u pásu. Zaplaťpánbůh, že u něho nejsem. To by byly výrobky!

Vyrůstala jsi v Olomouci, ale pak ses přestěhovala do Prahy. Kdy to bylo?

Už ve čtrnácti letech, ještě za minulého režimu. Pak přišla revoluce, totální anarchie a všechno se valilo ve stylu sex, drogy a rock'n'roll. Prvních patnáct let bylo opravdu intenzivních.

Studovala jsi konzervatoř, začala hrát v divadlech a přišla do toho  i role v Kamarádovi do deště 2. Jak se ti dnes zamlouvá image,  s kterou jsi v „kamarádovi" házela oči po Sagvanu Tofimu?

Mám na sobě džísku, kterou si můj táta v 70. letech koupil na zájezdu v Benátkách. Přijel s ní tehdy jako děsnej frajer. Zpětně se moc nedívám na to, co jsem kdysi nosila, ale je fakt, že když to někde zahlédnu, tak se vždycky pousměju, jakou jsem tehdy měla vizáž.  S těmi lennonkami a krepatými vlasy jsem byla jako buchta ze sedmdesátek.

Bylo to jenom kvůli natáčení, nebo tě nápadná image bavila i mimo divadlo a kameru?

Vždycky jsem se chtěla už od pohledu hodně vyčleňovat. Takže třeba už v patnácti jsem si od mámy nechala uplést svetr, který byl až ke kotníkům. V ruce jsem nosila housle, na které jsem tehdy hrála, a na hlavě jsem měla velký panský klobouk s deseti růžemi vystřílenými na Matějské pouti. A kdyby si mě někdo i přesto nevšiml, vpředu, na tom klobouku, jsem měla přidělaný zvoneček, takže jsem šla a zvonila. Lidi se otáčeli, co je to za exota. Prostě jsem si říkala: Studuji uměleckou školu, budu bohém.

Dnes už je komunita nezávislých českých návrhářů docela široká. Třeba pořadatelé Dyzajn márketu říkají, že akci od akce se jim hlásí víc zájemců. Stane se, že se přihlásí přes 200 návrhářů a skoro 100 jich musejí z kapacitních důvodů, nikoli proto, že by se jim jejich tvorba nelíbila, odmítnout. V 90. letech ale ta skupina nebyla tak široká. Už tehdy jsi měla svoje oblíbené české návrháře?

Abych pravdu řekla, dlouho jsem si myslela, že čeští návrháři hodně pokulhávají za světem. Že jsme nenápadití, šediví a nemáme vkus. Ale když jsem mezi tvorbu našich návrhářů trochu zaplula, zaplaťpánbůh jsem zjistila, že to vůbec není pravda.

Jak se to stalo?

Nikdy mě nebavila příliš elegantní móda, radši jsem měla extravagantní věci. Jednou jsem byla u kámošky, která cvičí jógu a občas doma pořádá večírky, na které zve různé podivné muzikanty, umělce, mezi nimi samozřejmě i návrháře. A tam to přišlo. Náhodně jsem se potkala se Zuzkou Labudovou, která má Yaxi Taxi. A do jejích návrhů jsem se absolutně zamilovala. Mám od ní asi 40 kousků, Zuzka říkala, že jich mám víc než ona sama.

Stejně tak můžu třeba šperky Minimon nebo punčocháče PipiPunk. Shodou okolností se mi podařil husarský kousek, když jsem si na přehlídku šatů Blanky Matragi vzala model od Zuzky a někde vyšla fotka, jak jsem vedle Blanky v šatech z Yaxi Taxi. Byla jsem na to hodně hrdá. Když jsem v televizi, též si beru zásadně šaty od Zuzky. Móda těchto mladých lidí se má propagovat!

Řada mladých návrhářů zatím nemá kamenný obchod, jak si tedy z jejich tvorby vybíráš? Na internetu?

Nejradši mám, když si můžu šaty, punčocháče, šperk… cokoli vyzkoušet. Potřebuji to vidět na sobě, a když se mi to líbí, hned si to  jako asi skoro každá žena (směje se)  vzít. Nakupovat přes internet mám trochu problém. Proto jsem ráda, že jsou přehlídky, jako je právě Dyzajn márket. Kromě toho, že si můžete všechno vyzkoušet, potkáte se s návrháři osobně, pokaždé narazíte na něco nového a je tam výborná atmosféra. Člověk si to užije, pokud tedy zrovna nemá prázdnou peněženku. To je pak trápení a masochismus. S prázdnou prkenicí rozhodně chodit nedoporučuji, i když je vstup zdarma.

Zmíněného Dyzajn márketu, teď v sobotu na piazzetě Národního divadla, se účastníš i aktivně. Co chystáš?

Budu uvádět čtyři módní přehlídky a podílet se na takovém malém dokumentu, v kterém mám zpovídat české návrháře. Moc se těším, co všechno při tom zjistím. Když mi třeba Zuzka Labudová říkala, jak začala navrhovat, že byla těhotná a nudila se, tak to prostě zkusila… nechce se ti věřit. Takový lidi jsou světlo na konci tunelu. Ukazují, že nemusíte mít ani žádnou odbornou školu, že zkrátka když tě něco baví a jdeš si za tím, máš šanci. Postupně se kolem tebe začnou nabalovat lidi  s podobnými zájmy a všechno pak jde snáz.

Co ti ještě v současnosti, mimo módy, dělá radost?

Prošla jsem zajímavým meditačním seminářem, při kterém jsem si rozsvítila merkabu, světelné tělo, to, co dobře znal třeba Leonardo da Vinci, když tvořil svou slavnou ilustraci, Vitruviánského muže  v kruhu. Práce mě taky baví, točím několik věcí pro televizi, ale snažím se to trochu upozadit. Aby bylo na složenky, ale zároveň jsem měla čas vídat se s příjemnými lidmi a malovat mandaly. Evidentně jsem si otevřela nějaký další energetický kanál, další dveře a baví mě žít. Člověk má radost ze zdánlivých maličkostí, stačí třeba při procházce Prahou zvednout hlavu a pozorovat domy. A bavit se s lidmi. Praha navíc má ve srovnání  s jinými metropolemi tu výhodu, že je podle mě tak akorát velká, abyste v ní mohli pořád něco objevovat a zároveň ji zvládli dobře projít.

Tvůj oblíbený způsob trávení volného času v Praze?

Ráda chodím do Stromovky, na Letnou, pozoruji lidi.

A co tě tady naopak štve?

Ti druzí lidi (směje se). Co mají potřebu na všechno hudrovat. Ale taky už jsem se pomalu naučila s nimi žít. Kolikrát se stane, že na vás na ulici promluví týpek na první pohled nevábnej. Ale jak se tak bavíte, uvědomujete si, že je vlastně strašně zábavnej. Naproti tomu potkáte skvěle upraveného chlapa, který je ale tak strohý, zavřený a nekomunikativní, že kromě posledního modelu bavoráka jakoby ani neměl co ukázat. Pak si říkáte, co je vlastně ta hodnota a to podstatné. I proto mě hodně baví móda mladých lidí, kteří třeba ještě nemají prostředky na to, aby si otevřeli kamenný obchod, ale mají ohromnou energii. Kolikrát možná i proto, že dělají věci na koleně, musejí často hledat a improvizovat. A napadají je pak úžasné kombinace. I v mém oboru bývám svědkem toho, že když máte omezené podmínky a musíte tvořit z mála, vzniknou kolikrát ty nejlepší výsledky. S módou je to podobné.

Sandra Pogodová

Narodila se v dubnu 1975 v Olomouci do umělecké rodiny. Od 14 let, kdy odešla studovat na konzervatoř, žije v Praze.

Zahrála si s divadlem ABC, divadelní společností Radka Brzobohatého či  v muzikálu Jesus Christ Superstar.

Objevila se ve filmech Kamarád do deště 2, Post Coitum, Anglické jahody, Líbáš jako bůh nebo Bathory.

Má ráda tvorbu současných česko-slovenských návrhářů, tuto sobotu se na piazzetě Národního divadla účastní prodejní přehlídky jejich tvorby nazvané Dyzajn márket.

Autor: Ondřej Leinert

19.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Gazdík.
5

Babiš přemlouval STAN ke spolupráci. Podle Gazdíka ale marně

Sledování výsledků parlamentních voleb ve štábu ANO, 21. října v Praze. Brabec
56

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg označil výsledek voleb za prohru, kterou přisuzuje tomu, že strana neuhnula ze svých principů.

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení