Demografická odlišnost Prahy od většiny regionů České republiky je v kapitole školství problém sám o sobě.

Podle Ludmily Štvánové nedostatek finančních prostředků, financování škol, které je podmíněno počtem žáků, jsou v současné době faktory, které znesnadňují výuku na středních školách v Praze. „Ministerstvo ale toto vůbec nerozlišuje. Proto žádáme spolu s ostatními velkými či universitními městy specifický přístup," uvedla radní Štvánová.

Jinými slovy, školy se snaží naplnit kvóty uchazečů, aby samy vůbec ekonomicky přežily. Když se tak stane, další problém nastává v pedagogickém zázemí. „Výuka by měla být zajištěna kvalitními pedagogy. Specifikum Prahy je ve vyšších životních nákladech, tabulkové platy jsou ale určující pro všechny. Proto je velmi obtížné udržet ve školství kvalitní učitele," říká radní Ludmila Štvánová.

Školu dělá kvalitní učitel

Praha přitom ze své rezervy vyčlenila na zvýšení mezd na letošní rok 300 milionů korun. „Bojujeme kvůli penězům na všech frontách," říká Martin Šmíd, ředitel základní školy T. G. Masaryka v Holešovicích. 

Jak ředitel zdůraznil, školu dělá hlavně kvalitní učitel. Adeptů na kantořinu  je přitom údajně víc než dost, například z padesáti uchazečů jsou však schopní maximálně dva. A je prý jedno, zda se jedná o základní či střední školy všech typů.

Což je podle oslovených ředitelů stálý problém na drtivé většině pražských základních škol. A taky největší překážka v profesi pokračovat, zejména u mladých učitelů. Vystudovali s jistou ideou, končí s rozčarováním, že si kvůli nízkým příjmům nemohou dovolit ani založit rodinu.

Tolik mnohokrát medializovaný postesk nejen z demonstrací pracovníku ve školství před Úřadem vlády z let minulých. V roce 2012 byl průměrný hrubý plat učitele základní školy 26 851 korun a střední školy 28 047 korun. Kantoři si tak v průměru vydělali o deset až patnáct procent více, než je vlastně celonárodní průměr.

Nic vnucovat nemůžeme

„Na odměny se v naší škole už bohužel nedostává a to mne opravdu velice mrzí," dodal Martin Šmíd. V podobném duchu situaci v současném školství hodnotí i Ivo Mlejnecký, ředitel základní školy v Burešově ulici v Praze 8 Ládví. „Jsou-li podmínky či kritéria nastaveny tak, jak jsou, pak se nedivme, že výsledky tomu potom odpovídají," poznamenal ředitel.

Kantoři se shodují v názoru, že nemohou nutit žáky, aby si raději vybrali nějaký vhodný učební obor, než pokoušet štěstí na střední škole.

„Snažíme se, aby každý kluk i holka věděl, jak zatlouct hřebík, ale přednost má, aby všichni uměli pracovat s počítačem. Když budu žákům tvrdit, že mají jít na učiliště, tak nám tu na škole brzy zbude polovina žáků. Na učiliště se letos od nás hlásí 17 procent dětí, zato na gymnázium jich jde skoro polovina," říká učitelka matematiky Zdenka Jírová.

Nároky školáky nezajímají

Z problémů se tak stává svým způsobem začarovaný kruh, který se především negativně podepisuje na současné mladé generaci. Ta má pestrý výběr středních škol, do nich vcelku bez přílišných prospěchových nároků vstupují i uchazeči, kteří se pak ani k maturitě nedopracují.  A když ano, takzvanou zkoušku z dospělosti neudělají. 

Opět je vše na začátku: škol je hodně, uchazečů méně. Nároky na studium uchazeči nejdřív vůbec neberou na zřetel a pak jsou třeba i bezprizorní, neboť učební obory je nelákají. Jinými slovy, promarněná generace. Logické řešení by tedy bylo mít raději méně škol  a přijímat do nich studenty, kteří kritéria přijetí splňují a mají i větší předpoklad, že u maturity uspějí. Nehledě na to, že školy pak produkují generaci s větším životním potenciálem.

Záležitost ministerstva

„To už je ale záležitost ministerstva, jak se k tomu postaví. V současnosti žádnou ze škol v Praze rušit nebudeme. Ministerstvu ale dáváme podněty, které by tento problém řešily a snažíme se o co nejčastější komunikaci," sdělila radní Štvánová.

Jako logický krok v přirozeném výběru uchazečů, potažmo v prospěchovém kritériu spatřuje i předseda Asociace středních průmyslových škol Jiří Zajíček.

„Nepochybně je pravda, že na technických školách je velký důraz na matematiku. Jestliže kdysi musel uchazeč přijetí na průmyslovku minimálně splňovat prospěchový průměr 1,6 bodu, dnes nemusí. Ano, je to ze strany školy velký ústupek, protože na technické školy se hlásí poměrně málo žáků. Aby škola mohla existovat, pak samozřejmě přijme i vědomostně méně zdatné uchazeče," konstatoval Jiří Zajíček.

Jednotné přijímačky

Jeden z mnoha problémů českého školství jsou totiž i samotné přijímací zkoušky. Ještě v nedávné minulosti za jejich obsah i formu sklízelo ministerstvo těžkou kritiku. Těžko potom hovořit o i odbornosti těch, kteří „přijímačky" pro školy tvořili.

„Považujeme za smysluplné a účelné zavedení jednotných přijímacích zkoušek pro všechny maturitní obory bez rozdílu zřizovatele a zajištění dostatečné úrovně těchto zkoušek. Preferujeme centrální zadání i hodnocení," říká Jiří Zajíček.

Negativa ze vzniklých problémů pak demonstruje sama středoškolská mládež. U maturitních zkoušek jich neuspělo více než vloni. Statistika jsou nezajímavá čísla, a nadále budou, jestliže ekonomika bude dál nutit přijímat na střední školy ty uchazeče, kteří  by se jim za jiných okolností sami raději zdaleka vyhnuli.

Mistrovská zkouška místo maturity

Podle radní Ludmily Štvánové při současné síti škol, kdy se na maturitní obor dostane téměř každý žák deváté třídy a skoro každý maturant na nějakou vysokou školu, může většina škol jen těžko obsahovat výborných výsledků. Stejný názor má i předsedkyně Asociace ředitelů pražských gymnázií.

„Řešením s výhradami mohou být některé kroky, které navrhuje současný ministr školství Marcel Chládek. Jsou to redukce některých oborů, zvýšení nároků ve společné části maturitní zkoušky nebo zavedení mistrovské zkoušky na odborných školách místo maturitní," míní Renata Schejbalová s tím, že zástupci asociací pražských středních škol chtějí brzy apelovat na ministra Chládka, aby se touto situací již skutečně vážně zabýval.