Tradičně v záchranné stanici končí nejvíce kosů a sýkor. Právě malý kosák z lesoparku Cibulka v pražských Košířích se stal dvoutisícím pacientem. Spolu se svým bratrem vypadl z hnízda, odkud ho vystrnadil zřejmě některý ze zvířecích predátorů.  

Ani jeden pěvec nebyl vážně zraněn, a tak k uzdravení stačila víceméně jen důkladná vyživovací kůra, po které se již brzy spolu s dalšími kosími dorostenci oba bratři přesunou do venkovní voliéry, kde budou trénovat létání a připravovat se na návrat do přírody.  

Krmí se každých 15 minut

V záchranné stanici každoročně pečují o zhruba 100 kosích a 120 sýkorčích mláďat. Je to dáno hlavně tím, že kosů i sýkor je celkově relativně hodně. Zástupci obou druhů si na život v městských zahradách a parcích dokonale zvykli a ve městech vytváří početné populace.  

Kromě malých kosů a sýkor ovšem přijímají ve stanici i mláďata řady dalších pěvců: drozdy, pěnkavy, pěnice, rehky, stehlíky, špačky, vrabce, jiřičky, sojky, straky, kavky a další. V sezoně mláďat se běžně stává, že se zde sejde najednou i více než 100 mláďat pěvců najednou.  

Péče o ně je časově velmi náročná – každé ptáče je třeba krmit v 10 až 15minutových intervalech od svítání do soumraku. V letních dnech to činí 60 až 90 krmení na ptáče a den! Při 100 ptáčatech v záchranné stanici to znamená, že ošetřovatelé musí krmit 6 až 9 tisíckrát za den. Což i za pomoci brigádníků a vyškolených dobrovolníků činí sezonu ptačích mláďat pro záchrannou stanici tím nejnáročnějším obdobím z celého roku. 

Malí ptáčci jsou navíc dosti vybíraví a neexistuje jedno univerzální krmivo pro všechny. Jiné krmivo se používá pro mláďata hmyzožravých druhů, jiné pro mláďata všežravých druhů, a ještě jiné pro mláďata semenožravých druhů. U většiny z nich je ale základem hmyz, protože i semenožravé druhy krmí svá mláďata alespoň zčásti hmyzem. 

Nejdříve volat, až potom zachraňovat

close Co s nalezeným ptáčetem? info Zdroj: Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy zoom_in Co s nalezeným ptáčetem? Ptáčata pomoc často opravdu potřebují. Když například vlivem počasí, po útoku predátora či neopatrností člověka dojde ke zničení hnízda. Nebo mládě napadne a zraní predátor, případně ztratí rodiče. Stává se ale, že lidé se snaží zachraňovat mláďata, která opustila hnízdo dobrovolně a ve správný čas, i když ještě neumí pořádně létat.  

U většiny pěvců je to tak, že mláďata opouští hnízdo, když jsou již opeřená a schopná poskakovat či popoletět, ale větší vzdálenosti ještě překonat nezvládnou. Po vylétnutí z hnízda se rozptýlí po okolí a rodiče se o ně i nadále starají. Je to antipredační strategie, která zaručuje, že větší část mláďat přežije, protože na rozdíl od hnízda nejsou na jednom místě a predátor je všechna nenajde. Létat tato mláďata dokážou až po několika dnech od opuštění hnízda, když jim dostatečně doroste opeření. 

Záchranáři proto apelují na každého, kdo uvidí ptačí mládě, o kterém si myslí, že vypadlo z hnízda nebo že potřebuje pomoc, aby zavolal do záchranné stanice a poradil se o dalším postupu. Mnoho ptáčat totiž lidé „zachraňují“ zcela zbytečně.