Netopýři přebývali v záchranné stanici v Jinonicích od února. Jejich původním zimovištěm byla šachta jednoho domu v Libni. Majitelé se ho ale rozhodli zrekonstruovat a netopýry tím probudili. Živočichové se naštěstí dostali do rukou zvířecích záchranářů, kteří se o ně postarali.

Jelikož netopýři přes zimu nemají, kde shánět potravu, tak se ukládají do hibernace. I již zmíněná dvoustovka netopýrů se v záchranné stanici uložila k zimnímu spánku. Probudila se asi před týdnem. „Od té doby jsme je vydatně krmili, aby byli do volné přírody připraveni, než si najdou potravu,“ vysvětlila hlavní ošetřovatelka Zuzana Pokorná.

V Praze se vyskytuje několik druhů netopýrů a skoro všechny ve Stromovce. Lokalita je pro ně skvělá, jelikož tu stromy mají velké dutiny, které jim vyhovují. Zároveň se tu nachází několik netopýřích budek. Dobré jsou pro ně i místní rybníčky, nad kterými se zdržuje hmyz, jímž se tito roztomilí živočichové živí. „Doufáme, že si tu najdou nějaké kamarády. Až vyletí, tak se mezi sebou domluví pomocí echolokace,“ dodala hlavní ošetřovatelka.

Právě ve čtvrtek v 17 hodin se netopýři ve Stromovce rozletěli do všech stran. „Vypouštíme je právě tady symbolicky u této budky, kterou jsme tu zavěsili přímo kvůli netopýrům. Vejde se jich do ní asi 150,“ popsal Václav Najman z Lesů hl. m. Prahy.

Na malé roztomilé netopýry rezavé se do parku přišlo podívat i několik desítek dětí. „Snad se mi nezamotá do vlasů,“ komentovala vypouštění blonďatá holčička. Bála se ale zbytečně. „To je jeden z mýtů, že se netopýři zamotávají do vlasů. Ve skutečnosti mají lepší orientaci než ptáci,“ uvedla Zuzana Pokorná.

Děti zvířecím záchranářům nahlížely přes ramena a pozorovaly vzlétající netopýry. „Je pravda, že je netopýr lítací myš? Slyšela jsem, že myš je to samý jako netopýr, ale bez křídel,“ zeptala se hlavní ošetřovatelky zvídavá holčička. „Netopýr se od myši liší, nejsou si moc podobní a jde úplně o jiná zvířata. Někomu to tak může připadat kvůli vzhledu, ale myš opravdu není netopýr bez křídel,“ odpověděla ošetřovatelka.

Malým rezavým hmyzožravcům se ale od ošetřovatelů vůbec nechtělo. Drželi se jich za ruce zuby nehty, a dokonce jim i zalézali do rukávů. Po tom, co se zahřáli, se ale netopýři osmělili, a přece jen se nakonec vydali mezi své budoucí kamarády do korun stromů rozlehlé Stromovky.