Když roku 1921 zemřel Filip Koburg, bratr bulharského cara, zanechal po sobě ohromné majetky, které se nacházely i na Slovensku. A právě na ty si činili nárok carův syn, princ Cyril a další příbuzný, Josiáš Koburg.

Princ Cyril záhy vymyslel rafinovaný plán, jak se pozemků zmocnit – nenápadně chtěl podstrčit dodatek do připravovaného zákona o svěřenectví, díky kterému by mu dědictví připadlo.

Nekalé praktiky za zavřenými dveřmi

Úkolem pověřil pražského advokáta Norberta Eislera, kterému vyplatil na tu dobu astronomickou sumu 15 milionů Kčs. Tu měl Eisler použít na „politickou agitaci“, do které spadaly samozřejmě i tučné úplatky politikům.

Princ pak do Prahy přijel osobně a sešel se s tuzemskou politickou špičkou, včetně Karla Kramáře. Za zavřenými dveřmi se pak mezi ním a některými politiky děly nekalé věci včetně předávání tučných obálek.

Není tak překvapením, že se dodatek k zákonu podařilo protlačit, aniž by to poslanci vůbec zaznamenali. Komunistický politik Karl Kreibich k tomu později napsal: „Hlasovací mašina koaliční se postarala, aby byl návrh mechanicky přijat.“ Zákon i s dodatkem pak schválil i Senát.

Důkazy i svědci zmizeli

Princ Cyril ale neměl vyhráno. Kvůli špatné stylizaci zákon přece jen nevešel v platnost. Oba příbuzní se nakonec dohodli na rozdělení dědictví, pozemky na Slovensku byly ale v roce 1928 zestátněny. Celá aféra praskla už o dva roky dříve. Advokát Norbert Eisler byl zatčen a společně s ním i jistý vídeňský novinář a bývalá agentka baronka von Einem, kteří údajně dělali princi špióny.

Vyslýchán na bulharském velvyslanectví byl i princ Cyril a do aféry se namočil také slovenský politik Milan Hodža, který byl však tehdy nepohodlným politikem a mohlo se tak jednat o pokus o jeho odstranění. U Eislera doma se našel deník, do kterého si advokát vpisoval průběhy jednání se všemi politickými spiklenci. Naneštěstí se tento vzácný důkaz někde ztratil a stejně tak zmizeli za hranice i oba špióni baronka a novinář.

Politické strany na sebe v této době ani nestíhaly házet všechnu špínu, aby odvrátili pozornost společnosti od aféry, která mnoho politiků mohla stát místo. Kauza byla nakonec pro nedostatek důkazů ukončena a Norbert Eisler i princ Cyril byli vypovězeni za země.