Každý Pražan ví, kterým místům se vyhýbat, aby se nestal obětí kapsářů, a že v hromadné dopravě je lepší držet si zavazadlo a peněženku blízko u sebe. Stejně opatrní museli být ale obyvatelé Prahy i za první republiky, protože město byla rajonem několika slavných kapsářů. Stejně tak se však proslavili muži na druhé straně zákona, trojice detektivů, kterým se říkalo Kapsářská brigáda.

O kapsářích víme především ze zápisků proslulého inspektora Jiřího Tučka, který spolu s kolegy Františkem Dlaskem a Petrem Salačem často překazili akce známých zlodějíčků. Mezi ně patřila například známá skupina sester Anny, Miloslavy a Karly, které si díky krádežím dokonce pořídily dům a domohly se značného postavení.

Vlivem detektivů ale byly z Prahy vykázány a musely svoji činnost provozovat převážně v jejím okolí. Další známou firmou byla Růžena, které se přezdívalo Buldok. To kvůli zranění, které jí uštědřilo koňské kopyto a zohavilo jí obličej. I přes tělesnou deformaci měla vzezření noblesní dámy a vždy ji doprovázel elegantní černý psík. A jelikož se zdálo, že černý pes Růženě přináší štěstí, začala si je pořizovat většina pražských kapsářů.

Vyděšená žena vyfoukla peníze

Častým trikem drobných zlodějek bylo přiběhnout udýchaná k neznámému pánovi a prosit ho o ochranu, jelikož ji údajně sledují nějací pobudové. Pán slečnu samozřejmě doprovodí až k tramvaji, když se ale poté podívá do kapes, zjistí, že mu „vyděšená“ žena během prosby o pomoc „vyfoukla“ peníze.

Ve 30. letech se však začalo díky raziím Kapsářské brigády pouličním zlodějům dařit méně a zatímco ve 20. letech bylo obvykle spácháno (a hlavně oznámeno) v pražských ulicích na 30 krádeží denně, jen deset let nato se počet zmenšil na jednu krádež za tři dny.

Často se stávalo, že detektivové chytili zlodějíčka dřív, než se okradený vůbec dozvěděl, že mu něco chybí. Samotní zločinci se pak divili, že nepostřehli, jak jim při činu jeden z trojice stojí přímo za zády.