Praha Není to snadné přemluvit uprostřed divadelních prázdnin nějakého „Ypsilonkáře" k rozhovoru. Zkoušeli jsme oslovit prakticky celý soubor jedné z nejoblíbenějších pražských divadelních scén.
Nakonec si na nás udělali čas velmi výrazné tváře nejen divadelního herectví Petr Vacek a „páček shledáček" Pavel Nový. A i když odpovídali opravdu stručně, jsme jim za to zavázáni a přejeme do další sezony mnoho krásných rolí a dlouhé minuty bouřlivého aplausu.
Jak jste se dostali k herectví?
PV: Nikdo neví. Celé dětství jsem toužil být lékařem. Dokonce jsem šel na speciální gympl s rozšířenou biologií a chemií. A tam mi ruplo v bedně a tak jsem herec.
PN: Pomocí protekce
Co Vás na něm nejvíce baví?
PV: Asi ty dva měsíce prázdnin…
PN: Lidi, se kterými se při práci setkávám.
Kdy jste v Ypsilonce začínali?
PV: V minulém století, za minulého režimu. V roce 1989.
PN: Třetího listopadu 1989
Jaká inscenace je v Ypislonce vaše nejoblíbenější?
PV: To se ptejte diváků…ale nejvíc lidi chodí na Prodanou nevěstu, Prahu stověžatou, na Hlavu Medúzy… Drama v kostce taky patří k hitům a inscenace Braňo Holička jsou mezi mladými téměř kultovní. A Vánoční večery, to je světová kuriozita. Hrají se v prosinci a jsou vyprodané…možná už teď!
PN: Bůh-Alan, Mozart v Praze-Schmid Mahler and com., Prodaná nevěsta Smetana, Schmid and com. Muž na větvi- Schmidt and comp., Babička- Němcová, Goldflam and comp.
Účinkujete v nich?
PV: V Medúze a Prodance ano, v Kostce ne, ale tam zas hraje moje žena.
PN: Ve všech.
Ypsilonka:
Studio Ypsilon vzniklo roku 1963 v Liberci, jako experimentální dílna několika uměleckých profesí, z nichž převažovali hlavně loutkáři. V roce 1978 bylo divadlo přestěhováno do Prahy. Divadlo nebylo vždy samostatným divadlem, až v roce 1990 se stává samostatnou scénou.
Jaká inscenace je vaše nejoblíbenější?
PV: Hlava Medúzy, Prodaná nevěsta, Drama v kostce…
PN: Ypsilonka.
S jakým kolegou se vám nejlépe funguje na jevišti?
PV: Když se s někým znáte přes dvacet let, jako já s Martinem Dejdarem, tak se vám spolu hraje dobře,i kdybyste nechtěli. Ale já nemám v Ypsilonce nikoho, s kým by se hrálo špatně.
PN: Se mnou.
Jaký je Váš nejveselejší zážitek z hraní?
PV: To jsou ty, které divák nikdy neuvidí a které nejsou vhodné ke zveřejnění.
PN: Ypsilonka.
A na který byste nejraději zapomněli?
PV: Na ten… No… Jak… Víte…já… si nevzpomínám.
PN: Už se stalo, protože si nemohu vzpomenout.
Jaké chodí do Ypsilonky publikum? Je něčím specifické?
PV: Spousta mladých, pak zas pamětníci staré ypsilonky, mladé slečny na Kluse (hraje u Braňa Holička), důchodkyně na Lábuse.
PN: Tím, že chodí a mnozí i víckrát.
Jak dlouho byste ještě chtěli hrát?
PV: Dokud bude třeba živit rodinu.
PN: Až do smrti, abych viděl Ypsilonu na mém pohřbu.
Řídíte se nějakým životním heslem?
PV: „Mládí není žádné neštěstí, to přejde s léty."
PN: Ano. Hlavně se z toho nepo…
EVA NEMETHOVÁ, JAKUB KRUPKA