Jednalo se o soupravu motorového vozu z roku 1932 a vlečného vozu zvaného „dlouhý vamberák“, vyrobeného v roce 1908. Vůz je odstaven v Muzeu MHD ve Střešovicích. Den před výročím atentátu na Heydricha ji pražský dopravní podnik (DPP) vypravil na trasu z Vozovny Střešovice přes Královku na Pražský hrad, pak přes Újezd k Národnímu divadlu a na Karlovo náměstí a odtud přes Palackého náměstí k Právnické fakultě a přes Strossmayerovo náměstí a Špejchar zpět do střešovického muzea. Jízdenka stála sto korun.

Tramvaj měla po cestě i dvě fotozastávky, kde milovníci veřejná dopravy - takzvaní „šotouši“ - mohli historický vůz obdivovat a pořídit snímek na památku. Souprava byla upravena do podoby provozu vozů během druhé světové války s typický zatemněním. Kvůli protiletecké obraně totiž počátkem září 1939 nařídili nacisté s okamžitou platností na území Protektorátu Čechy a Morava zatemňování, což se nevyhnulo ani tramvají.

„Zprvu bylo zatemňování řešeno jako přenosná výstroj, kterou posádka vozu (řidič a průvodčí) připevňovala na reflektory vozu v době od soumraku do svítání. Později se zatemnění aplikovalo na vozy trvale, tedy během celého dne. Zacloněna byla vnější i vnitřní světla tak, aby ven nezářila přímým světlem. Okna vozů byla kromě čelních natřena průhlednou modrou barvou, vyjma 12 cm vysokého, přes celou šíři okna jdoucího proužku,“ píše facebooková stránka Pražské tramvaje.

Ve výbavě válečných tramvají byly také dvě výstražné olejové svítilny, kterými se při leteckém poplachu (docházelo pak do tří minut k vypnutí proudu v troleji) označilo přední i zadní čelo odstaveného vlaku. Informační tabule včetně popisu trasy jízdy ve vozech byly pochopitelně dvojjazyčné s tím, že němčina měla přednost. Po konci války v roce 1945 bylo zatemnění vozů odstraněno. Dochovaný vlečný vůz byl z provozu vyřazen v roce 1958 a motorový až v roce 1974. Nyní slouží pouze pro speciální akce, jako byla právě ta nedělní.