O málokteré pražské kašně se v posledních měsících hovoří tolik jako o té na Uhelném trhu. Wimmerova kašna, jejíž část v březnu vážně poradila Jáchyma Béma, syna pražského exprimátora, se v minulosti několikrát stěhovala.

Novoklasicistní dílo vytvořil v roce 1797 český sochař František Xaver Lederer, který je také autorem sochařské výzdoby zadního průčelí Klementina, portrétní busty Františka I. ve Strahovské knihovně, či třeba náhrobku rodiny Koseovy na Olšanech.

Krásná kašna znázorňuje stojícího chlapce, který podává sedící víno a znázorňující tudíž alegorii vinařství a sadařství, podle některých názorů zemědělství. Kmen je ukončen labutí se vztyčenou hlavou, chrlící vodu. Středový sloupek, kterým je vedena voda, představuje kmen palmy obtočený vinnou révou.

Dílo financoval mecenáš Jakub Wimmer, který byl jedním z nejbohatších a nejschopnějších podnikatelů přelomu 18. a 19. století. Na nádrži je proto nápis: Rodnému městu od spoluobčana J. W. Jakub Wimmer (1754 – 1822).

Wimmer kašnu věnoval městu k výzdobě dnešní Národní třídy, kde vydržela zhruba šedesát let. Sponzor kašny, lze li to tak nazvat dnešní terminologií, se tak již nedožil jejího přemístění. V roce 1860 se totiž stěhovala na nedaleké Betlémské náměstí. Zde však zůstala jen dvě desetiletí.

V roce 1882 tehdejší samospráva rozhodla o odstranění díla, které před úplným zničením zachránila jen přímluva Vojty Náprstka, velkého vlastence, národopisce a v neposlední řadě i štědrého mecenáše. V té době na náměstí fungovalo jím založené centrum české inteligence, ve kterém se například zasazoval o osvětovou činnost, emancipaci žen a šíření pokroku do domácností.

Kvůli vandalům kopie

Když se kašna vyhnula demolici, opět putovala na jiného místo. Tentokrát do parku u Hlavního nádraží, který je dnes znám pod názvem Vrchlického sady. Zde stála půl století, aby se v roce 1951 přestěhovala do oblasti svého původního umístění, tentokrát na Uhelný trh. Tam stál originál sochy až do sedmdesátých let. V roce 1974 ho totiž v noci poničili opilí gymnazisté, kteří se snažili zdolat vrchol sochy. Škody utrpěl především střední nosný sloup. Po mladickém extempore zbylo na Uhelném trhu jen torzo. Podle slepených částí originálu se však podařilo vytvořit kopie, která se vrátila na kašnu, přičemž původní kusy zamířily do Lapidária Národního muzea.

Pár měsíců před sametovou revolucí v roce 1989 však byla kašna opět rozebrána. Tentokrát ne vandaly, ale odborníky kvůli výstavbě kolektorů, tedy tunelů určených k vedení a ukládání inženýrských sítí v centru metropole. Na dlouhých devět let tak přišlo náměstí o jednu ze svých dominant. Na podzim roku 1998 však došlo k slavnostnímu osazení.

Osobní tragédie

Okolní plocha kašny je již dlouho útočištěm umělců, především malířů. „Ačkoli Uhelný trh leží v rušném centru Prahy, je posezení u kašny příjemným odpočinkem, kde vám pomalu proudí čas a zklidníte se,“ vypráví Lenka Marešová ze Starého Města.

Na Wimmerovu kašnu se velká pozornost upřela letos v březnu, kdy se zde vážně zranil syn bývalého pražského primátora Pavla Béma. Dvacetiletý Jáchym zde v opilosti udělal klukovinu, která ho stála ruku. Při snaze o šplhání na kašnu se dvousetkilová část sochy ulomila a spadla na mladíka. V současnosti tak čeká kašna na další opravu. V nejbližších dnech by měl být dokončen znalecký posudek, který určí škodu. „Poté bude následovat standardní vyřízení pojistky, která zahrnuje i případy vandalismu. Nepočítáme, že bychom do toho dali jako městská část byť jedinou korunu,“ uvedl starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. Exprimátor Pavel Bém navíc již v minulosti oznámil, že škodu na kašně zaplatí.

Čtěte také: Syn Pavla Béma se vážně zranil, když ničil kašnu


JAN PUCI