„Víme, že náš návrh nájmu není vysoký, je nekomerční, navrhujeme 600 tisíc Kč ročně, ale zavazujeme se ke stavebním rekonstrukčním pracím spojených s otevřením objektu pro veřejnost v hodnotě 15 milionů Kč. Provoz samozřejmě budeme hradit my,“ sdělil v tiskové zprávě Mikuláš Kroupa, zakladatel Paměti národa a ředitel Post Bellum.

Institut Paměti národa je projekt, který zformulovali lidé z Post Bellum už v roce 2012. Inspirací se staly expozice v Německu, Polsku, Spojených státech i jinde ve světě. Je koncipován jako veřejný kulturně-společenský projekt, jehož hlavní náplní je netradičním způsobem seznámit veřejnost s dějinami 20. století.

Dům pážat sloužil odedávna k výchově mladých

Cílem projektu není vybudovat rozsáhlou muzejní expozici a stát se tak konkurencí nedávno založenému Muzeu paměti 20. století. Skromnější expozice Institutu Paměti národa chce návštěvníkům nabídnout příběhy z období let 1918–1989 především prostřednictvím moderní audiovizuální techniky. Plánuje ale také besedy s pamětníky, vzdělávací programy pro žáky, studenty i padagogy či zážitkové workshopy.

Kdysi dávno Dům pážat sloužil k výchově mladých lidí většinou ze šlechtických rodin. „My bychom ho rádi otevřeli pro žáky a studenty k občanskému vzdělávání, k výchově k demokracii. Chceme, aby se Dům pážat stal nejen živým místem setkávání s historií, ale přispíval také k veřejné debatě o vztahu naší minulosti k aktuálnímu dění,“ dodal na závěr zprávy Mikuláš Kroupa.

Každý příběh je cenný

Post Bellum je nezisková organizace, která vznikla v roce 2001. Její projekt Paměť národa čítá takřka deset tisíc příběhů, sedmdesát tisíc fotografií, desetitisíce hodin audio a video vyprávění.

Váleční veteráni, bývalí političtí vězňové, přeživší holokaust, lidé věznění v sovětských gulazích, disidenti, ale také bývalí komunističtí funkcionáři a příslušníci tajné policie. Ti všichni se podělili o své vzpomínky. Z této databáze vznikají úspěšné mediální cykly Příběhy 20. století. Pamětnická vyprávění svým čtenářům pravidelně přináší i Pražský deník.

Dům pážat pánů z Martinic na Hradčanech
Na místě tři gotických domů vznikl po požáru v roce 1541 jeden palácový objekt. Za Rudolfa II. došlo k jeho radikální přestavbě a začal sloužit k ubytování císařských pážat. V roce 1666 jej v barokním stylu přestavěl Carlo Lurago, známý mimo jiné i jako autor návrhu Klementina. Na konci 17. století pážata vystřídali sociálně slabší zaměstnanci Pražského hradu. Od roku 1932 zde fungovala mateřská škola a v sedmdesátých letech 20. století se v Domě pážat usídlil Útvar hlavního architekta města Prahy. Od roku 2008 je památkově chráněný objekt opuštěný.