Venkovní výstava velkoformátových fotografií Dany Kyndrové a Jindřicha Štreita v Dejvicích připomíná odchod sovětských vojáků z Československa, který byl dovršen odjezdem posledního vlaku z Milovic v létě 1991.

Ohlédnutí za třicet let starou historií konce okupace připravil spolek Post Bellum ve spolupráci s Prahou 6 a Ústavem pro studium totalitních režimů. Podobně jako události kolem odstraněného pomníku maršála Ivana Koněva jitří i tato připomínka komplikovaných česko-ruských vztahů emoce.

Černobílé dobové snímky

Převážně černobílé dobové snímky doprovázejí popisky s historickými reáliemi a výroky pamětníků. Lidé procházející Dejvickou ulicí se například dozví, že „pro vojenské transporty bylo použito 825 vlakových souprav o 31 350 železničních vozech“ nebo že „sotva devět procent všech lokalit zůstalo po odchodu vojsk relativně čistých“, neboť všude jinde byla půda kontaminovaná, zejména ropou.

Demonstrace ruských občanů před Rudolfinem ve středu 21. dubna 2021.
OBRAZEM: Ruské odpůrce Putina podpořil i pražský primátor

Náročnost déle než rok trvajícího přesunu více než stovky tisíc lidí vystihuje také citát tehdejšího československého ministra obrany Luboše Dobrovského: „Museli jsme vzít v úvahu, že sovětská strana má také své problémy a převod vojsk zpátky do Ruska je spojen s neuvěřitelně náročnými a velmi nákladnými důsledky. Co s těmi lidmi? Kam je dát? Jak je ubytovat? Oni tady žili dlouhá léta, měli tady rodiny. A tam (v SSSR) nebylo ty vojáky kam strčit.“

Obyvatelé Dejvic a okolí mají pro výstavní počin převážně slova chvály a uznání. „Fotky jsou úžasné a v životní velikosti působivé,“ poznamenala Michala Marková. „Na rozpínavost ruského státu je třeba upozorňovat. A dnes obzvláště,“ napsala Ivana Tothová v diskusi na Facebooku.

Mezi dejvickými Rusy

Své příznivce našla venkovní instalace i mezi příslušníky ruské komunity. „Jsem ráda za ni i za výstavu na místě někdejšího Koněvova pomníku. Skvělý počin. Jako vše, co dělá Paměť národa,“ prohlásila Ksenia Dobrovská.

Na náměstí Interbrigády v Praze, kde stával pomník sovětského maršala Koněva, se potkali sympatizanti i odpůrci současného Ruska.
„U Koněva“ čekali na Noční vlky motorkáři s „malými ptáky, ale koulemi“

Rozměrově skromnější výstavu Nikdy nezapomeneme, která je na náměstí Interbrigády od začátku května, připravil také spolek Post Bellum s využitím vzpomínek z databáze Paměť národa. Smyslem výstavy je upozornit na spletitost a mnoho stránek ruské angažovanosti v Československu.

Naučné plakáty i krátký film jsou rozdělené na kapitoly Osvobození, Dozor, Vpád a Odchod. Opomenuty přitom nejsou ani temné kapitoly intervence Moskvy u nás.

Vzpomínky pamětníků

Některé pro výstavu vybrané vzpomínky jsou tragické. „Žila u nás Uschi Winklerová, krásná a chytrá holka. Maminka měla jenom ji a hodně se o ni bála. Všiml si jí jeden ruský voják, šel za ní a přemlouval ji, ať jde s ním. Ona se mu ale nechtěla oddat. Tak ji střelil přímo do prsou. Ruský důstojník pak vojáka na místě zastřelil,“ vyprávěla pro Paměť národa Johana Sieredzká.

Zákres dotčeného pozemku na katastrální mapě.
Vraťte nám pozemek! Praha chce konec „ruské okupace“ části Stromovky

Řada dejvických Rusů má s připomínáním citlivé historie problém. „Nevím, k čemu jsou takové výstavy dobré. Jen to posiluje stereotypy, že za vše špatné mohou Rusové. Za co ale mohli řadoví vojáci, kteří přijeli do Československa plnit rozkazy? A co s tím mám společného já, když jsem se narodila v 70. letech?“ ptala se Ruska, která v Česku žije řadu let.

Další rodačka z Ruska v internetové debatě uvedla, že z výstavy nemá dobrý pocit a považuje ji za kontroverzní.