Vánoční rozhovor: Vyrábí i sbírá betlémy. Má jich tři sta

Jak jste se naučila s keramikou?

Pracovala jsem jako vedoucí školní jídelny a v té škole jedna paní učitelka přes výtvarnou výchovu učila kurzy keramiky, tak jsem se tam přihlásila a chytlo mě to. Chodila jsem i do bechyňské keramičky na kurzy, protože hlína mě prostě fascinovala. Hlavně vytvářet figurky.

Kdo vás inspiroval?

Jedna moje známá dělala figurky z těsta. Je to takové pohádkové. V Bechyni jsem se naučila modelovat a našla jsem si svůj styl ne přímo trnkovský, ale takovou lidovou práci. Dělala jsem figurky podle sebe, třeba různé řemeslníky a začala jsem betlémem.

Proč zrovna betlémem?

Miluju je od dětství. Měli jsme krásné Vánoce, naši nám je připravovali tajemné. Seděli jsme u večeře a najednou strašná rána. Z toho mě mrazí ještě dneska. Náš tatínek byl filuta. Na chodbě byl vysoký strop, on tam přivázal kýbl na provázek a pod to dal svíčku, takže když provázek přehořel, kýbl spadl a pro nás přišel Ježíšek.

Vzpomínáte na to v dobrém?

Ve mně to zůstalo a žiju z toho dodnes. Snažila jsem se dětem udělat hezké Vánoce a pekla jsem jim perníčky. Když se mi podařilo dostat do Bechyně, tak jsem vyráběla věci z keramiky a líbilo se mi, že se to nezkazí, neshoří to, je to trvanlivá věc. Potom mě dcera popíchla, co dělám ve škole, ať jdu dělat keramiku. Za podpory rodiny jsem potom ze školy odešla.

Proč jste se začala věnovat sbírání betlémů?

Protože jsem měla úžasné Vánoce, tak se mi líbily. Za totality tu takový výběr nebyl. Vyráběla jsem je pro děti aspoň z perníku. Když jsem měla možnost, tak jsem si po revoluci jeden koupila. Když jsem jich měla kolem deseti, tak jsem si řekla, ale vždyť by to byla krásná sbírka.

Jak jste je sháněla?

Moji známí to věděli, tak mě začali na ně upozorňovat. Když jsem si pořídila asi šedesátý, tak byl docela drahý. A když se mému manželovi něco nelíbilo, nadhodil obočí, na čele se mu udělala vráska a já jsem věděla, že je zle. Říkala jsem mu, že slibuju, že je poslední. A dneska jich mám 343.

Co s takovou velkou sbírkou?

Sestra se mě ptala, proč to mám všechno po krabicích, proč to nevystavím. Jenže kdybych si měla každý rok vystavit jeden betlém, tak bych tu musela být stovky let. Manžel pak našel prostory v Praze a tam jsem se seznámila s ředitelem Gymnázia Jana Keplera, kde je mám od 21. prosince vystavené. Letos už po desáté.

Jaký máte pocit z výstavy?

Vánoce jsou pro mě mezi betlémy na gymnáziu. Konečně je vidím rozložené a u každého si vzpomenu, jak jsme ho získali. Například když jsme měli třicáté výročí svatby, tak jsem dostala od manžela dřevěný rám a na něm je z hnědelu namalovaný betlém na kameni.

Chodí na výstavu hlavně děti?

Ano, jsou z toho vedle. Já sama mám dvanáct vnoučat, které mají rády betlémy. Teď jsem si je zrovna zvala domů. Udělala jsem ohníček a kolem tři pasáčky, jak si opékají buřty. Doprostřed jsem dala blikající led žárovku. Jozífek se mě ptal, jak to, že to hoří. Jestli jsem to zapnula do elektriky.

Chcete dělat radost dětem?

Rozhodně. Vždycky jsem toužila po panence, která vypadá jako miminko, a sestra mi ji za své peníze koupila k osmnáctinám. Tak jsem ji naaranžovala do košíku jako Ježíška. Na výstavu přišla paní s dítětem a chtěla ho odnaučit dudlíka. Vykládala dítěti, že ho dají raději Ježíškovi.

Jaké betlémy vyrábíte vy?

Figurky jsem občas dělala z tmavé hlíny, takže měly tmavé obličeje. Jednou u nás někdo zvonil a měl v ruce fotografii, kde byly moje figurky v Africe. Nad tím udělali slaměnou chýši. Přišel mi to jen tak ukázat a vzal si ještě další postavičky. Také jsem se dozvěděla, že jiné figurky budou vystavené v Senegalu. Mám je dost po světě, ale někdy o tom ani nevím, protože se to ke mně dostane oklikou.

Jaké betlémy vlastníte?

Po revoluci snad každý, který jsem viděla, protože jsem byla všeho lačná. Loni na výstavu přišla rodina Kolářových, kteří mi řekli, že byly na dovolené v Mexiku a přivezli mi krásný malý betlém. Potěšilo mě, že někdo měl na výstavě tak silný zážitek, že mi zase chtěl udělat radost. Byla jsem z toho nadšená.

A z těch netradičních?

Vzpomněla jsem si, že bych chtěla mít namalovaný betlém na peří. A mám taky betlém z motýlích křídel. Když jsem dostala vyřezávané pštrosí vejce, tak jsem si říkala, že by v tom byl hrom, abych si ho taky neudělala.

Jak se vám to povedlo?

Je to šílená práce. Zničila jsem tři vrtačky. Manžel mi k tomu ještě udělal osvětlení. No a nakonec mi ho uklízečka rozbila. To jsem obrečela. Kdyby mi někdo rozbil figurku, tak mě to mrzí, ale tohle pštrosí vejce bolelo.

Z jakého zajímavého materiálu jste vyrobila betlém?

Šla jsem jednou po Malé Straně a najednou přede mnou hromada kostek, protože dělali chodníky. Poprosila jsem je, aby mi věnovali 21 kostek, které jsem namalovala na modro. Každá kostka je figurka nebo strom.

Pamatujete si, který betlém jste těžko sháněla?

Byli jsme s manželem na Maltě. V jednom obchodu mi říká, že je to opravdu hezký betlém a já mu přitakala, jenže jsme každý koukali na jiný betlém. Koupil mi ho a já tam stála jako zkoprnělá, protože jsem koukala na ten vedle.

A koupila jste si ho potom?

Chodili jsme podle moře a manžel mi povídá, že mám asi teplotu, že mi úplně plavou oči. Moc jsem si ten betlém přála, ale byl drahý a nechtěla jsem manžela zneužít. Poslední den těsně před odletem odjel do města a ten betlém mi přivezl. Moc jsem ho chtěla a dodnes si ho opatruju.

Kde berete inspiraci na figurky?

Jedna holčička se mě na výstavě ptala, jestli můžu udělat švadlenu. Tak jsem jí chtěla udělat radost a vyrobila ji. Další rok, když opět přišla, tak jsem jí ji věnovala. Lidé si z toho udělali sběratelskou vášeň a posílají mi fotky, jak mají betlémy na- aranžované.

Takže si přímo říkají, jaké postavičky by chtěli?

Dva kamarádi mě poprosili, abych udělala osm čertů. A to nerada dělám, protože čert do betléma nepatří. A věřte, nebo ne, všechny jsem rozbila. Dělala jsem je asi na šestkrát. To byly nejdražší čerti mého života a víc je po mně nechtějte.

Co pro vás znamená práce s hlínou?

I když jsem utahaná, musím to udělat už jen pro ten pocit, že si sáhnu na hlínu. Mám ji ve sklepě a zřejmě je tam teplota, která jí vyhovuje. Baví mě třeba i nějaký nesmysl, protože to pak můžu zmuchlat. Hlína je trvanlivá. Když vyrábíte postavičky z těsta, tak vám to můžou zbaštit červi.