Zdaleka ale netěží jen z historie. Neváhá nabídnout i novinky: v prodeji má vlastní speciality: Ryzlink Koštovna a kořalku Originální Koštovici. Prodává nealkoholické víno od Michlovského a v těchto dnech se připravuje na tradiční Svatomartinský košt. „Akcí děláme během roku spoustu, ale tady stejně vítězí sudovky, protože jsou nepřekonatelné," říká s úsměvem.Koštovnu provozujete zhruba rok.

Jak vás vůbec napadlo otevřít takovýto typ restaurace?

Viděl jsem, jak to funguje v Rakousku. Pátek večer, boční ulice v širším centru Vídně, něco jako třeba Korunní na Vinohradech, všechny restaurace prázdné, najednou mezi nimi jedna s vinařskými chuťovkami, sto lidí, úžasná atmosféra. Ve Vídni je několik takových příjemných míst, tak jsem si říkal, proč to nezkusit i v Praze.

Praha sice byla za vlády Rudolfa II. označovaná jako město vína, v posledních desetiletích je ale mnohem víc spojovaná s pivem. Na Moravě, z které pocházím, se s oblibou říká vtip: „Tohle víno si necháme, tohle prodáme a tohle… půjde do Prahy". Jak se stavíte k tvrzení, že Praha a víno moc nejdou dohromady?

Je to mýtus. Pravda je, že pivo tady funguje ohromně. Máme točenou Plzeň, je o ní velký zájem a nevylučujeme, že v budoucnu budeme mít i vlastní pivo. Ale samozřejmě, naprostý prim bude vždy hrát víno.

O jaká mají vaši zákazníci největší zájem?

Ukázalo se, že největší zájem je o sudová vína, které vozím od Balážů z Dolních Dunajovic. Znám je už několik let a pořád si drží kvalitu. Lidé nám každý večer dávají znát, že tak dobré sudovky se v Praze jen tak nevidí. Je to poctivé víno, po kterém nebolí hlava. Jsme rádi, že se nám potvrdilo i to, co razíme v kuchyni: čím jednodušší, tím lepší. K vínu jídlo patří sýry, uzeniny, olivy, nejrůznější chlebíčky. Plus máme polévky nebo řízky, ale s nějakou náročnější gastronomií jsme začínat nechtěli.

Proč?

Protože dobrých restaurací je v Praze dost a nechtěli jsme, aby zaniklo, o čem toto místo je především: o víně. Máme spoustu lahůdek k zakousnutí, sám mívám o půlnoci občas takové hříšné nápady (směje se). Ale hlavní je víno.

A které konkrétní odrůdy u vás jdou nejvíc na odbyt?

Rulandské šedé, které je už léta hodně módní odrůda. Ale poslední dobou ji dohání Tramín a výborné Chardonnay v nové šarži, polosuché. Přes léto pak hodně táhla růžová Frankovka.

Jmenujete samá bílá vína, červená tolik netáhnou?

Přes léto a teplý podzim, který letos byl, ne. Ale jak se bude ochlazovat, očekáváme, že se to změní. Jestliže v zimě prodáte sud a půl Modrého Portugalu za týden, v létě jeden sud prodáváte tři týdny.

Máte tady i jednu novinku: nealkoholické víno. Jak vám chutná?

Popravdě, musím říct, že nejlepší víno, které tady mám, to zdaleka není. Pořád je to spíše taková kuriozita. Ale dá se. Pro člověka, který zrovna nemůže alkohol, což jsem v minulosti sám zažil, to může být alternativa. Před lety jsem ochutnal německé nealkoholické víno, které bylo strašné. To by člověka odnaučilo pít víno vůbec. Tohle od pana Michlovského, který do výroby investoval 20 milionů korun a vlastní jednu z dvou linek v Evropě, rozhodně pitelné je. Fandím mu. Vím, že ho to vedle hodně peněz stojí i hodně další práce, třeba dealkoholizace vína může probíhat jen v noci, protože přes den by vypnul celé Rakvice. Tak je to náročné na proud.

Je tady čas Svatomartinských vín a Beaujolais. Říkal jste mi, že sice tento svátek mladých vín dodržujete, ale celé je podle vás trochu přeceňováno. Jaký měli zákazníci loni o tato vína u vás zájem?

Ukázalo se mi to, co tvrdím už delší dobu: Lidé rádi ochutnají, dát si první víno sezóny je pro vinaře v určitém smyslu vzrušující. Ale pak stejně pokračují u sudového nebo lahvového, protože to se prostě nedá srovnat. Víno, které dostalo nějaký svůj čas, je něco jiného. Bohužel, Svatomartinská vína bývají často víc o marketingu než dobrém vínu. Stává se, že někteří vinaři využívají nálepku Svatomartinského k tomu, aby za vysokou cenu prodali víno, které by jinak nešlo tolik na odbyt. Třeba sedmičku jakostního Müllera za 90 až 120 korun neprodají. Ale stačí na něho dát nálepku Svatomartinské a je pryč.

Takže byste ho radši ani neprodával?

To zase ne, i pro mě je výzva to dobré víno najít. Mezi bílými je to snazší, mezi červenými to je skutečně kumšt, u těch jsem se vyškolil a moc jich asi brát nebudu (usmívá se). Ale samozřejmě, Svatomartinská vína jsou tradice a chystáme na pondělí 11.11. od 11 hodin košt i s ochutnávkou husích specialit.

Které víno z vaší nabídky si teď osobně dáte nejradši?

Všechny (směje se). Ale vážně, máme teď v sedmičkách třeba úžasného Müllera v kabinetu od pana Kachyni z Bílovic. Poměr kvalita/cena je neskutečný. To je zrovna víno, které naprosto vyvrací předsudky, co lidé o Mülleru mají. Na jaře jsme byli v Bílovicích na akci ze sklepa do sklepa. Jeli jsme tam s konkrétním cílem: najít dobrý Müller a Pálavu. A u pana Kachyni jsme našli obojí. Moc se těším na jeho sudovky, které by měl mít kolem Vánoc. Když se podaří jako to, co jsme od něj zatím ochutnali, je možné, že k Balážům nám přibydou další ksvělá sudová vína.

Koštovna u Počtů

- Podnik navazuje na dlouholetou tradici vináren datovanou už od roku 1897. Zakladatel vinárny Jan Počta, populární letenský vinárník, naléval s láskou všem těm, kdo po denní únavě přišli do jeho vinárny. Zemřel před 73 lety, místo se nějaký čas „hledalo", nedávno ale znovu ožilo.

- V nabídce koštovny je široký výběr sudových vín z mikulovské a slovácké oblasti, lahvová vína z vinařských obcí Dolní Dunajovice, Velké Bílovice, Bzenec, Valtice, Tvrdonice a rovněž i z trojské vinice Salabka v Praze a vína z Mělnicka a Litoměřicka.

- Vedle vína jsou v sortimentu koštovny též poctivé pálenky ze soukromých pálíren a sýrové, zeleninové a uzenářské speciality. Nabídka jídla se dle Jana Tauera řídí heslem „Studená kuchyně po celý den".

- Otevřeno je od pondělí do pátku (13.00 až 1.00 ráno), v sobotu (od 17.00 opět do 1.00 ráno) i v neděli (od 17.00 do 23.00).

-j Koštovnu u Počtů najdete na Letné, v ulici Milady Horákové 47.