Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Voraři dávno zmizeli, tradice Vltavanu zůstala

Podskalí - Jeden z nejstarších profesních spolků v Čechách se může pochlubit bezmála půldruhého století dlouhou nepřetržitou činností.

9.1.2011
SDÍLEJ:

Spolkový prapor, kroje, modely vorů a lodí, stejně jako model původního Podskalí najdou návštěvníci v muzeu na Výtoni. Vlevo prapor drží Václav Hodr, vpravo Karel Mikšovský.Foto: Deník/Jan Horák

Za tři týdny se dočkají: V pátek 28. ledna se na tradičním Vltavanském plese v Národním domě na Smíchově sejdou členové a příznivci spolku Vltavan, aby společně oslavili 140. výročí jeho založení.

O tom, jak se vše před bezmála půldruhým stoletím odehrálo, jsme si povídali v půvabném domku někdejší celnice na Výtoni s prvním místopředsedou spolku Václavem Hodrem a kulturním referentem Karlem Mikšovským.

Na rohu Plavecké ulice a nábřeží stávala hospoda u Hejduků. A právě v ní byl 11. června 1871 na slavnostní schůzi spolek Vltavan založen. Do vínku dostal přízvisko „Vzájemně se podporující spolek plavců, rybářů a pobřežných v Praze“. Šlo o vysloveně profesní a do jisté míry charitativní spolek, jehož členové platili příspěvky do spolkové kasy a v případě, že byli bez práce, nebo nemocní, dostali od spolku finanční podporu. Stejně tak pozůstalí v případě úmrtí některého člena. „Byl to do jisté míry takový předchůdce odborů,“ soudí Václav Hodr.

Hlavní částí spolku, který měl své sídlo a základnu v Podskalí, byli voraři, neboli plavci, a dále lidé, kteří se zabývali zpracováním a rozvážením připlaveného dřeva, ať už palivového nebo stavebního. „Pak to byli rybáři a pískaři. A z plavců se v zimě stávali ledaři, kteří na zamrzlé Vltavě těžili led a rozváželi jej do hospod. Tehdy ještě žádné lednice neexistovaly, respektive ano, ale musely se předem v zimě naplnit ledem. Tato zajímavá éra doznívala ještě po válce a skončila definitivně v roce 1954, kdy Vltava zamrzla naposledy. Potom už v důsledku postavení a zprovoznění slapské přehrady řeka nezamrzala,“ doplňuje Václav Hodr malý historický exkurs.

Úder asanace

Skutečná rána pro sídlo Vltavanu však přišla již mnohem dříve. Byl to pražský asanační plán schválený v roce 1893 a uplatňovaný od roku 1896. Kromě židovského ghetta a menších částí Starého a Nového města zahrnoval také asanaci Podskalí. Na přelomu 19. a 20. století tak prakticky zmizela celá malebná čtvrť, z níž zůstalo jen několik místních názvů a domek bývalé celnice, známá Výtoň. Jméno pochází od vytínání určených kmenů z vorů – clo se tak vybíralo v naturální podobě.

Svou základnu ztratili nejen voraři, ale i samotné vory, jež se již nemohly uvazovat v místech, kde začala stavba nábřeží a náplavky. Naštěstí byl již mezitím vybudován „smíchovský ochranný přístav vorový“, lidově nazývaná háfn. To bylo v roce 1903. Co v té době dělal Vltavan? Postupně se stával spíše zájmovým sdružením, i když vory se do Prahy plavily, dokud byla řeka pro ně splavná, tedy do začátku padesátých let minulého století.

Přežívání i rozvoj

V padesátých letech téměř všechny spolky zanikly. Tento osud postihl například sesterský spolek Vltavanu Vyšehrad, který byl založen jen o dva roky později než Vltavan a podobně jako on byl reakcí na určité uvolnění, jež vzniklo přijetím shromažďovacího a spolkového zákona
v roce 1867. Rozdíl mezi oběma spolky byl v tom, že Vyšehrad sdružoval osoby různých profesí, zatímco Vltavan téměř výlučně „lidi od vody“. Vyšehrad byl v roce 1953 na valné hromadě konané k 80. výročí svého vzniku víceméně donucen se rozpustit. Naproti tomu Vltavan díky svému profesnímu zaměření přetrval a stal se již v roce 1952 součástí (kroužkem) závodního klubu ROH tehdejšího národního podniku Československá plavba labsko-oderská. „Několikrát se to měnilo a nakonec jsme skončili u osobní lodní dopravy, která se stala součástí pražského dopravního podniku,“ upřesňuje Karel Mikšovský.

Nová éra začala pro Vltavan na začátku devadesátých let, kdy požádal o novou registraci, byly mu schváleny stanovy a stal se samostatným právním subjektem ve formě občanského sdružení. Dnes už ovšem členy spolku nejsou jen lidé od vody.

„Jsou tam zaměstnanci Pražské paroplavby, ale moc nás není,“ říká Mikšovský, který je sám kapitánem jedné z pražských parolodí. „Ostatní členové jsou lidi, kteří mají nějaký vztah k Podskalí, buď se tu narodili, nebo tu vyrůstali, anebo mají prostě blízko k řece.“ Na potvrzení jeho slov se ozve zahoukání parníku. Divím se, že tak silně proniká až dovnitř přes metr silné zdi středověkého stavení. Ale ne, to jen panu Mikšovskému vyzvání jeho mobil.

Poslední Mohykáni?

Vltavan má dnes 102 členů, z nichž je necelá polovina ještě v aktivním věku. „Sympatizantů či přátel máme hodně, ale takový zájem, jaký byl
o naše akce – například plesy – v sedmdesátých letech, už nezažíváme. Tehdy snad lidé sympatie k našemu spolku pokládali za jistý projev odporu vůči režimu,“ říká Václav Hodr. Podle něj tehdy pořádal spolek své plesy na Žofíně, kam se vejdou asi dva tisíce lidí, a nestalo se, že by nebylo vyprodáno. V té době měl spolek dokonce vlastní dechovku pod kapelníkem Václavem Šimkem, která nesla název Vltavanka. „Ta kapela existuje dodnes, ale už pod nás nepatří a nevystupuje v našich krojích, bohužel,“ dodává Karel Mikšovský.

K dnešní činnosti Vltavanu patří spolupráce při kulturních akcích pořádaných městskou částí Praha 2 či společné akce se školou v nedaleké Botičské ulici, jako jsou například vánoční a velikonoční jarmarky. Známá je také vzpomínková plavba smuteční lodi, jejíž posádka na Dušičky uctí památku utonulých položením věnce k soše Vltavy stojící u smíchovské plavební komory.

V letošním roce se Vltavané pokusí nějak prezentovat na náplavce před svým výtoňským sídlem, kde se od jara zase mají konat farmářské trhy. „Nu a samozřejmě, že chystáme oslavy na červen, kdy je to naše slavné jubileum. Ale to o sobě určitě ještě dáme vědět,“ usmívá se Václav Hodr.

Autor: Jan Horák

9.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Celkem na úseku dálnice D6 bouralo 42 aut.
AKTUALIZOVÁNO
42

Nehody více než čtyřiceti vozidel zablokovaly dálnici D6 u Prahy

Deskové hry si můžete v Tyršově domě zahrát až do neděle.
15

Největší festival deskových her zavítal do Tyršova domu. Koná se už po sedmnácté

Kellnerova nadace odmítá Babišova slova, že nejde o charitu

Rodinná nadace nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a jeho manželky Renáty se ohradila proti slovům dalšího miliardáře a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše v časopisu Forbes, že Kellner si udělal školu, ze které pro sebe čerpá dobré absolventy. Babiš magazínu řekl, že takovou činnost nepokládá za charitu.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení