„Covid nás nezastaví. Veřejnosti chceme ukázat, že to nevzdáme. Tancovat budou páry online,“ říká pro Pražský deník Vítězslav Rázek ze Školy tance pro všechny, který se ujal nejen organizace, ale sám je vrcholovým tanečníkem a lektorem společenských tanců.

Jak zařídíte, aby se 24. a 25. října na Žofíně tancovalo, když to stávající opatření vylučují?
Po jarních zkušenostech jsme byli prozíraví a soutěže tanečníků na vozíku a seniorů jsme realizovali již na konci září. Z akce vznikl profesionální videozáznam a ten zveřejníme v původních termínech.

Byl jste připravený na jaře, když jste byl nucen soutěž přesouvat na podzimní termín, že to nakonec může být i tak bez diváků?
Ano, i s tím jsme počítali. A ukázalo se po všech restrikcích, že online prostředí bude pro diváky také atraktivní. Už v červnu se totiž konaly různé taneční soutěže, kde jednotlivé páry snímaly kamery. Tanečníky hodnotila porota z celého světa skrze počítače.

V soutěži se spolu v tancích utkali i senioři v rámci Seniorského StarDance. Jaký byl mezi nimi o soutěž zájem?
Oslovili jsme komunitu seniorů z Prahy a okolí. Nabídli jsme, že jim dodáme profesionální taneční partnery, krásné oblečení… A na casting přišlo přes 50 seniorů! Vybrali jsme jich deset. A jejich výkony budou hodnotit známé tváře ze StarDance, například Jan Onder, Andrea Třeštíková nebo Eva Bartůňková.

Součástí Prague Dance Championship je i soutěž vozíčkářů. Jak vás napadlo zapojit tuto skupinu?
Při vytváření konceptu festivalu jsme ho chtěli otevřít co nejvíce lidem. Věděli jsme, že ve StarDance je díl věnovaný tanci na vozíku velmi populární. Přestože to vždy vypadalo ve StarDance pěkně, zjistil jsem, že se tomu po skončení soutěže už dále nikdo nevěnuje. A to je škoda. Třeba na Slovensku, v Polsku nebo v Německu mají dvacetiletou historii tohoto sportu.

S kým jste se spojil v rámci komunity vozíčkářů?
Oslovil jsem Sportovní klub vozíčkářů Praha. A následně jsme vybrali několik talentovaných vozíčkářů, kteří se na lekcích začali připravovat na soutěž.

Několik měsíců jste trénoval soutěžící na vozíku. Překvapili vás něčím?
Neuvěřitelnou chutí do života, pestrou paletou zájmů. Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že jeden z tanečníků kromě tancování jezdí ještě závodně na koni, na vodu, má speciálně upravené kolo… Lidé na vozíku tedy mají kolikrát více koníčků než my, lidé bez handicapu.

Zaujal vás i nějaký konkrétní osobní příběh?
Většina z nich měla v průběhu života smůlu, nehodu, která je upoutala na invalidní vozík. To je i příběh jedné z tanečnic, který jela s přáteli autem do zahraničí. Celá posádka v noci usnula, stejně tak bohužel i řidič. A ona se probudila až na jednotce intenzivní péče s přerušenou míchou. Přesto však statečně bojuje s osudem a našla v životě další lásku tanec.