Je pravděpodobné, že současné vakcíny nebudou působit na nové mutace koronaviru?
S postupujícím proočkováváním populace bude na virus vyvíjen silný selekční tlak, který bude dávat velkou výhodu mutacím schopným se s očkováním nějakým způsobem vypořádat. S přibývajícím počtem naočkovaných osob bude ale také ubývat nakažených lidí, kteří z hlediska viru fungují jako ideální pokusné zkumavky, ve kterých mohou noví odolní mutanti vznikat.

To znamená, že po určitou dobu určitě můžeme očekávat vznik nových rezistentních mutací, proti kterým bude nutné nechat se přeočkovat novými verzemi vakcíny. Je ale velmi pravděpodobné, že toto se v horizontu několika let zlomí a SARS-CoV-2 dostaneme plně pod kontrolu. Rychlejším tempem očkování na globální úrovni lze tedy vznik nových mutací přinejmenším zredukovat?
Ano! A to přesně tím způsobem, který jsem právě popsal. Je ale nutné očkovat celosvětově, důsledně, sledovat vznik nových mutací, vyvíjet vakcíny účinné proti těmto mutacím a přeočkovávat. Viru pak dříve nebo později dojde evoluční „dech“ a zvítězíme. Nebude to ale lehké. Úplné vymýcení viru není pravděpodobné. Očekávám, že se ho podaří dostat pod kontrolu tak, aby se nešířil epidemicky. Kvůli tomuto ale bude nutné právě soustavný dohled nad evolucí viru a občasné přeočkování. Nejdříve třeba v horizontu jednoho roku a později v delších intervalech.

Je možné, že časem převezmou hlavní roli v potírání vážných následků nemoci covid-19 od vakcíny léky?
Možné to je, ale v plošné aplikaci jsou vždy účinnější prevence - tedy vakcíny - oproti lékům, kterými se vlastně už jen hasí požár. Vývoj funkčních antivirotik je navíc poměrně obtížný a nemáme jej zvládnutý tak, jako vývoj vakcín.

Vaší vědeckou „parketou“ je přenos virových infekcí mezi zvířaty a lidmi. Už loni začínalo být jasné, že různé zvířecí druhy jsou na nový koronavirus různě „citlivé“. Jsou tyto rozdíly výrazné?
Je to přesně, jak říkáte. Například krávy, prasata nebo drůbež jsou úplně rezistentní. To je velmi důležité, protože pokud by se mohly nakazit, měli bychom velký problém s tím, že by nejen sloužily jako zdroje další nákazy, ale mohlo by to ohrozit i produkci masa a dalších živočišných produktů. Psi se sice nakazit mohou, ale infekce u nich probíhá velmi mírně a virus dále nepřenášejí. Naopak z koček se může šířit dále, i když to je velmi zřídkavé. SARS-CoV-2 může ale infikovat i jiná zvířata. Namátkou můžu jmenovat třeba králíky, norky, fretky, ale i exotičtější zvířata, jako jsou například lvi, tygři nebo různé druhy opic.

Dá se říct, že je koronavirus nejinfekčnější a zároveň „největší zabiják“ z celé živočišné říše právě u lidí?
Takhle bych to netvrdil. Rozhodně platí, že nejvíce informací máme právě o průběhu infekce u lidí. Virus ale může být smrtelný i pro norky. Na základě naší evoluční příbuznosti s lidoopy je téměř jisté, že i u nich by onemocnění covid-19 probíhalo podobně, tzn. se stejným počtem bezpříznakových přenašečů a jedinců s lehkým i těžkým průběhem, jako je tomu u lidí. Zatím ale nemáme tolik potvrzených případů, abychom toto mohli tvrdit s jistotou. Krom případu nakažených goril v pražské zoologické zahradě je totiž známá už jen podobná situace z amerického San Diega.

Kde by si měli dát lidé v souvislosti s hrozícím šířením viru u zvířat největší pozor? Co vlastně můžeme v tomto smyslu dělat?
Je důležité i nadále sledovat, která zvířata se koronavirem mohou nakazit a co se během takových nákaz děje a jak se mění genetická informace viru v souvislosti s těmito infekcemi. Je zde totiž dvojí nebezpečí. Zaprvé může virus zmutovat tak, že bude nebezpečnější pro lidi samotné. Zadruhé může získat schopnost infikovat nějaké hospodářsky důležité druhy zvířat, a tím způsobit komplikace nejen s naším zdravím, ale i s kvalitou, bezpečností a dostupností potravin.

Nedávno přišla zpráva o objevu více než dvaceti dosud neznámých koronavirů. Má zásadní význam?
Má. Znamená to, že tady je, a do budoucna i bude, nebezpečí přenosu nových typů koronavirů na člověka. O tom se ale už ví nejméně od roku 2005, kdy byly poprvé ve volně žijících netopýrech objeveny koronaviry příbuzné SARS-CoV-1. Od té doby víme, že žijeme pod Damoklovým mečem, který na nás může kdykoliv spadnout. Není ale nutné být fatalistický. Je možné se bránit. První krokem jsou výzkumy , které nám umožní lépe poznat genetickou a ekologickou variabilitu našeho nepřítele. To samo o sobě ale nestačí. Dále je nutné tlačit na změnu návyků lidí v ohrožených regionech.

Co máte konkrétně na mysli?
Například konzumace masa z divoce žijících a často nelegálně nebo alespoň nekontrolovaně ulovených zvířat, která je v bohatnoucí Číně znakem prestiže, je velmi riziková a je nutné ji dostat pod kontrolu. Dále je nutné v určitých lokalitách zintenzivnit veterinární dohled, připravit lokální i celosvětové plány pro případ, že se objeví další případy přenosu podobných patogenů ze zvířat na člověka, aby se rodící pandemii podařilo včas zastavit nebo minimalizovat její dopad…

Máme důvod se obávat toho, že se nové koronaviry budou prosazovat mnohem častěji než v minulosti?
Nejde jen o koronaviry. Je tady velké množství dalších potencionálně nebezpečných patogenů. Každý, který je schopen se efektivně šířit v lidské populaci, je potencionálně nebezpečný. Nejvíce pak ten, který se může šířit ještě před projevením se vlastní nemoci, nebo takový, u kterého je možnost existence bezpříznakových přenašečů. V případě takových patogenů je totiž velmi těžké účinně aplikovat například karanténní opatření.

Nejčastěji se v souvislosti s takovýmito novými pandemiemi mluví třeba o chřipce a dalších vzduchem přenášených onemocněních. Je ale nutné si uvědomit, že v současnosti lidstvo nadále čelí i druhé pandemii. Tou je pandemie AIDS, způsobená retrovirem HIV. Ten se sice šíří poměrně neefektivně krví nebo jinými tělesnými tekutinami, nakažený jedinec ho ale může přenášet poměrně dlouhou dobu. Bez toho, aniž by o tom sám věděl, což právě stojí za úspěchem tohoto viru.