„Za východní pražskou hradbou se až do 19. století nalézal rozlehlý prostor, trochu hustěji osídlený pouze na severu při Vltavě, v oblasti dnešního Karlína. Oblast jižně od Vítkova byla po polovině 14. století na základě nařízení Karla IV. osázena vinnou révou, odtud název Viničné Hory či později Vinohrady.

Za třicetileté války oblast zpustla a teprve v 18. století doznala opětovného rozkvětu, rostly zde mnohé usedlosti. Na konci 18. a v první polovině 19. století budovali někteří bohatí majitelé zdejších pozemků v oblasti za novoměstskými branami rozsáhlé zahrady, sady a parky, asi nejznámější byly Kanálka, Pštroska, jižněji pak Růžové aleje vybudované na počátku 19. století Jakubem Sommerem,“ popisuje situaci na místě Vinohrad před jejich založením Pavla Státníková z Muzea Hlavního města Prahy.

Nařízením z 13. června 1849 vznikla politická obec Vinohrady, přejmenovaná v roce 1867 na Královské Vinohrady. Zaujímala zhruba plochu dnešního Žižkova a Vinohrad. V té době byly Vinohrady ještě odděleny od pražských měst vysokou hradební zdí, která ale byla již pět let proražena v místech dnešního Masarykova nádraží kvůli železnici. O vznik obce se zasloužili především majitelé zdejších pozemků a usedlostí, například pražský obecní rada Smetana či Eduard Pštross, majitel usedlosti Pštroska a první starosta Vinohrad.

Hlad po bytech v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby zejména v sousedním Karlíně vedl záhy i k rozvoji zástavby celé oblasti za hradbami jižně od Vítkova. Stavební ruch celé oblasti byl posílen rozhodnutím z roku 1866 zrušit pražskou pevnost a zbořit hradby. Mezi Vinohrady a Novým Městem pražským se tak prakticky stalo během 70. a 80. let 19. století. Roku 1875 zemský výbor rozdělil Královské Vinohrady na Vinohrady I., které nesou od roku 1877 název Žižkov a menší a tehdy ještě méně osídlené Vinohrady II., což jsou dnešní Vinohrady.

Po zboření hradeb od Poříčské brány k bráně Slepé, na konci dnešní Ječné ulice, v letech 1875 až 1878 nová výstavba bezprostředně navázala na Nové Město pražské.

„První výstavba činžovních domů probíhala na Vinohradech zhruba v oblasti nad ústím dnešních ulic Žitné a Ječné do ulice Sokolské, v menším nad Václavským náměstím. V 80. letech 19. století se Vinohrady rozšířily na jih a východ, v roce 1888 začala vznikat část Vinohrad, jejíž osou je Korunní třída. Další vinohradská zástavba vznikla na samém počátku 20. století na rozparcelovaných pozemcích dřívější Kanálky. V 19. a na počátku 20. století vyrostla na Vinohradech zástavba v historizujících slozích, na rozhraní století vstoupila i do zdejší výstavby secese, nacházíme zde prvky kubismu. První polovina 20. století sem pak přinesla modernu, konstruktivismus i funkcionalismus. Vinohradské hlavní třídy dosahovaly šíře 20 až 26 metrů, vedlejší 15 až 18 metrů, což umožňovalo stavět domy až 40 metrů vysoké, většinou tří až později i pětipatrové,“ pokračuje Státníková.

Královské Vinohrady se staly třetím největším městem v zemi, roce 1905 měly 66 550 obyvatel, v roce 1913 měly přes 84 000 obyvatel a roku 1922 90 000 obyvatel. Tehdy byly zákonem o Velké Praze přičleněny k metropoli. S tím souviselo i přejmenovávání ulic, aby se jeden název nevyskytoval vícekrát. Z té doby pocházejí názvy ulic po státech a městech světa.

V současné době je území původních Vinohrad rozděleno mezi pět městských částí, hlavně mezi Prahu 2 a Prahu 3. „Praha 2 vydala k výročí několik historických pohlednic, které budou od pondělka zdarma k dispozici v informačních kancelářích úřadu. Hlavní několikadenní oslavy proběhnou v září, kdy si připomeneme 130. výročí povýšení Vinohrad na město,“ informuje Lenka Prokopová z oddělení vnějších vztahů Prahy 2.

ROZHOVOR

Historička Pavla Státníková Deníku řekla: "Vinohrady byly vždy čtvrtí středních vrstev, úředníků i umělců."

Praha/ Hlavní kurátorka sbírek Muzea Hlavního města Prahy a náměstkyně jeho ředitelky Pavla Státníková vysvětluje čtenářům Deníku některé souvislosti spojené se vznikem Vinohrad.

Jaké bylo původní složení obyvatel Vinohrad? Jaký byl poměr českého a německého obyvatelstva, které mělo v samotné Praze silné zastoupení?

Rozvoj Vinohrad byl velmi bouřlivý. V roce 1843 stálo na celém území pozdějších Vinohrad a Žižkova, bez osady Olšany, asi 68 domů a bydlelo tu 169 obyvatel. V roce 1910 měly přes 77 tisíc obyvatel, z toho byla většina Čechů a jen kolem 5 až 6 procent obyvatel se hlásilo k německé národnosti, což bylo méně ve srovnání s historickými pražskými městy, kde se toto číslo blížilo 10 procentům. Vinohrady byly čtvrtí středních vrstev, úředníků, klid a předměstský ráz sem lákaly obyvatele seniory, ale i umělce a spisovatele. Na Vinohrady se stěhovali i starousedlí Pražané, ovšem i sem směřovalo z větší části mnoho nových dosud mimopražských přistěhovalců.

Do jaké míry byly Vinohrady infrastrukturou a pracovními místy závislé na Praze?

Na Vinohradech nevznikly žádné velké továrny, k významnějším podnikům patřilo několik pouze známých, i když menších, strojnických výroben a potravinářských závodů. Na Vinohradech žili zejména úředníci a střední vrstvy, byla to čtvrť divadelní, bydliště mnohých umělců.

Od počátku 80. let 19. století jednalo vinohradské zastupitelstvo o sloučení Vinohrad s Prahou, nakonec k němu ale došlo až po první světové válce zákonem z roku 1920 o Velké Praze; zastupitelstva se neshodla na zásadních otázkách týkajících se daní, zejména činžovní a potravní. Vinohrady si proto budovaly vlastní infrastrukturu, jejímž dodnes zdaleka viditelným atributem je budova vinohradské vodárny.

Proč došlo k oddělení Žižkova?

K rozdělení Žižkova a Vinohrad došlo z praktických důvodů. Rychle se rozvíjející území, jehož význam pro Prahu stále od šedesátých let narůstal, nebylo jednoduché spravovat a v zastupitelstvu se i různily názory na budoucí vývoj Královských Vinohrad. Proto ono rozhodnutí z roku 1875. Vinohrady se posléze začaly vyvíjet ve skutečně moderní velkoměstskou čtvrť, Žižkov se stal čtvrtí méně kvalitních pavlačových domů, chudou pražskou periférií.

Proč je nakonec území Vinohrad rozděleno mezi několik městských částí Prahy?

K rozdělení Vinohrad, do té doby Prahy XII. do několika městských částí došlo reorganizací pražské městské správy do 10. správních obvodů v roce 1960. Bohužel toto rozdělení zůstalo zachováno i po transformaci městských obvodů na městské části po roce 1989.