Vinárna, oficiálně nazvaná Blatička – Slovácká vícha, vznikla jako družstevní podnik, na konci 60. let ji založilo stejnojmenné JZD. Již krátce po otevření se v ní začali scházet milovníci vína ze všech koutů Prahy, především však vysokoškolští studenti a vyučující z nedalekých fakult.

Dlouhá tradice vína z Blatnice

I přesto, že se víno z moravské vsi Blatnice pod Svatým Antonínkem prokazatelně dováželo do Prahy už na přelomu 13. a 14. století, Pražany o dobrých 500 let později jeho lahodná chuť překvapila a nadchla. Příznivý byl i poměr ceny a kvality. Bylo tady proto neustále plno a pít a debatovat se muselo “na stojáka”.

Hotel AXA.
Hotel Axa: v místním bazénu se naučily plavat generace Pražanů

O tři roky později otevřela v patře nad vinárnou i prodejna sudových vín, kterou následovaly další vinné bary v Celetné a Štupartské ulici. V roce 1987 přibyla jen pár metrů od původní vinárny i restaurace Blatnice s letní zahrádkou.

Mnoho se nezměnilo

Kromě studentů jste tu mohli narazit i na malíře a muzikaty, častým hostem byl trumpetista Laco Déczi, ale i herci Josef Kemr, Pavel Landovský, textař Jiří Štaidl se svou tehdejší partnerkou, krasobruslařkou Hanou Maškovou a v neposlední řadě režisér Oldřich Lipský. Spisovateli Pavlu Frýbortovi Blatnička posloužila jako inspirace pro jeho román Vekslák.

Hosty dlouhá léta obsluhoval barman přezdívaný Smrtka, který je postavou jako vypůjčenou z povídek Malostranských. Podle vzpomínek pamětníků se nikdy nesmál a mluvil velmi potichu. Blatnička přežila polistopadové období bez úhony, protože se na ni nevztahovaly restituce. Původní družstvo se sice rozpadlo, o podniky se však stará jeho nástupce, akciová společnost Víno Blatel. I dnes, po více než padesáti letech, tu vládne stejná přátelská atmosféra, kterou čas od času obohatí hudební vystoupení.