V nových výbězích, voliérách a pavilónech našla domov víc než dvacítka živočišných druhů, kterým vévodí právě samec a tři samice ďábla medvědovitého alias tasmánského čerta. Právě nepříznivá situace těchto největších žijících dravých vačnatců planety byla hlavním důvodem pro vybudování velkorysého Darwinova kráteru.

„Endemickou populaci ďáblů na Tasmánii decimuje od konce minulého století vedle srážek s auty infekční rakovina obličeje. Proto nás oslovili australští kolegové s nabídkou spolupráce v záchranném programu. Delší dobu už pražská zoo přispívá na odchov zdravých jedinců na malém izolovaném ostrově u Tasmánie. Od loňského prosince jsme navíc druhou zoo v Evropě s vlastní malou skupinou ďáblů,“ prohlásil ředitel zoo Miroslav Bobek. Ten vyjednával o přesunu pozoruhodných zvířátek do Prahy osobně na Tasmánii, kde se kvůli tomu sešel i s místní guvernérkou. Do rozhovorů se zapojila také česká diplomacie.

„Ďáblové“ dorůstají velikosti menšího psa, přičemž nejmohutnější částí jejich těla je hlava v čele s čelistí. Její stisk je zřejmě nejsilnější ze všech savců – „tasmánský čert“ hravě rozkouše na jemné kousky kost a poradí si i s „jehlicemi“ na těle ježury. Živí se převážně mršinami a zvířata ve skupině nad potravou vydávají hlučné a agresivní zvuky.

Fotogalerie: Zoo Praha - Darwinův kráter - ďábel medvědovitý - exteriér

„V kombinaci s rudým zabarvením kolem uší a častými vzájemnými bitkami přispěly tyto projevy k jejich ‚démonizaci‘. Tahle pověst je ale z mého pohledu nezasloužená, protože jde zkrátka a jednoduše o jejich formu komunikace,“ poznamenal David Vala, který má nový chov ďáblů medvědovitých v Praze na starosti.

Setkání s klokany „tváří v tvář“

Unikátní rakovina, kterou si zvířata na Tasmánii přenášejí mezi sebou při oněch bitkách, vyhubila dosud podle odhadů čtyři pětiny populace. „Pro zjištění jejich zdravotního stavu, ať už na Tasmánii, nebo u nás, je zásadní kontrola chrupu. Ta ale předpokládá, že chovatel zvíře specificky uchopí a ono se zcela uvolní, nechá se zkontrolovat. My se to učíme, není to jednoduché,“ dodal Vala. Pražská zoo zatím není určená pro rozmnožování „ďáblů“, což se však podle vedení může změnit.

Takzvaný Darwinův kráter, který vznikl v Troji po vzoru skutečného místa s mlžnými lesy v tasmánském vnitrozemí, hostí také několik ptačích druhů včetně divokých andulek, ježury, miniaturní klokánky krysí nebo jejich velikostní protipól – klokany obrovské. S nimi se můžete potkat „tváří v tvář“ ve volném průchozím výběhu, což je v rámci zoo vůbec poprvé zkoušená novinka. Domov všem obyvatelům Darwinova kráteru evokují pro Tasmánii typické rostliny včetně stromových kapradin.

„Velmi oceňuji práci ošetřovatelů i všech zaměstnanců zoo v nesnadné době. Oceňuji, že se navzdory situaci podařilo dokončit tuto unikátní expozici. Zahrada má kvůli nuceným omezením za dva a půl měsíce výpadek ze vstupného téměř padesát milionů korun. Přestože ztráty sčítá i samotné město, s dofinancováním zoo pomůže,“ slíbil v předvečer otevření Darwinova kráteru primátorův náměstek Petr Hlubuček (Spojené síly / STAN).