„Zatímco vaši dříve narození čtenáři znají tuto nejčastější vrozenou ortopedickou vadu pod názvem koňská noha, dnes se ujal název golfová noha,“ popisuje sedmatřicetiletá Veronika, která o roce svého narození mluví jako o době informačního temna.

Místo, aby lékaři nohu zasádrovali, operovali ji. „Když operujete kosti ve vývinu, je to špatně. V Československu to bylo běžné, byl to tehdy správný postup, bohužel s trvalými následky…“

Bez tělocviku i procházek

Ty se u Veroniky projevily až o dvě dekády později. „Do té doby jsem si problémy nepřipouštěla. Nechodila jsem sice na túry, měla jsem uvolnění z tělocviku, jednu nohu jsem měla kratší, druhou delší, jednu hubenější, druhou silnější… Ale jinak nic. Kolem 28. roku jsem však začala mít takové bolesti, že jsem nemohla ani usnout.“

Bolest nebyla to jediné, co Veroniku trápilo. Ke svým nohám získala odpor. „Obvolávala jsem třeba pedikéry. Až v závěru jsem jim řekla, co mám za vadu. Všichni do jednoho mě odmítli.“

Proč? V tom má Veronika jasno. „Někteří se báli, aby mi třeba neublížili. A některým by to třeba bylo nepříjemné…“

A pak zasáhl osud. A do života Veroniky přišla Stanislava Bašatová z neziskové organizace Achilleus, která má dceru se stejnou vadou.

„Stáňa mi postupně začala sahat na nohy. Pro představu – každý dotek toho druhého vás bolí. Ale Stáňa vytrvala. A teď jsme ve spolku nerozlučná dvojka,“ říká Veronika, která roky chodila k lékařům, ale žádný pro ni neměl povzbudivé zprávy.

Doktoři říkali, že stejně skončím na vozíku

„Slýchala jsem, že s bolestí nejde nic dělat. A že stejně ve 35 letech skončím na vozíku.“

Na prvním celorepublikovém setkání spolku v roce 2016 potkala paní doktorku Frydrychovou. Bylo to v době, když už měla tak velké bolesti, že se kvůli nim v noci neustále budila. Veronika se rozhodla, že lékařku poprosí o amputaci nohou.

„V breku na kolenou jsem ji prosila, aby mi uřízla nohy. Odmítla,“ vzpomíná Veronika, které lékařka vysvětlila, pokud existuje ještě jiná možnost léčby, lékaři vždy sáhnou po ní.

„Chápu, že to zdravým lidem může přijít divné, že jsem si chtěla nechat amputovat nohy… Ale když máte něco, co vám způsobuje bolesti a máte před sebou vidinu protézy, díky které bych zase mohla začít žít…“

Na ortopedické klinice na Bulovce však lékaři rozhodli, že využijí místo amputace dolních končetin jejich znehybnění.
Znehybnění dolních končetin

Veronika vysvětluje, že jí bolest způsobovalo drhnutí kostí na plosce nohy. „Když jsou totiž kosti dobře poskládané, nedrhnou. Znehybněním nohy tedy došlo k tomu, že mi lékaři kosti poskládali trošku jinak a bolest zmírnili.“

V roce 2017 doktoři odoperovali pravou nohu, o dva roky později levou. Bolesti se zmírnily, ale operace s sebou přinesla i stinnou stránku.

„Zatímco před operací jsem ušla 10 tisíc kroků, teď ujdu tak dva až tři tisíce… Když jsem ale měla před operací už takové bolesti, že jsem třeba po nákupu jeden den byla vyřazená na následující dva tři dny z provozu, šla jsem do toho i za tuto cenu.“

Po operaci pravé nohy se také musela naučit znovu chodit. „Lékaři mi změnili tvar celého chodidla. Když tedy máte 32 let stereotypní chůzi, najednou vás bolí kolena, stehna, kyčle…“

Pojišťovna: na vozík nárok nemáte

Veronika v současné době pracuje jako analytická pracovnice na plný úvazek. „Vzhledem k onemocnění ale trvale na home officu,“ dodává.

Po večerech a během víkendů se z ní pak stává ještě manažerka, která má na starosti v organizaci Achilleus administrativu.

A právě v Achilleu jí udělali ti, kterým pomáhá, překvapení. „Chce se mi plakat dojetím, když vám o tom teď vyprávím… Rodiče dětí mi založili sbírku na elektrický vozík. Posledních pět let jsem zavřená mezi čtyřmi stěnami. A teď – pokud to klapne – tak 29. dubna dostanu vozík!“ raduje se Veronika, která – tabulkově – nespadá do kategorie, aby měla dle zdravotní pojišťovny nárok na elektrický vozík.

Odlehčený šestadvacetikilový vozík za 86 tisíc korun, který složí za tři vteřiny a dá do auta, jí otevře svět.

„Chystám se na tolik míst! Třeba nikdy jsem neměla možnost projít si celou Zoo Praha. Mohla jsem jít jen to, co mi nohy dovolily. Teď konečně uvidím zoo celou!“ raduje se Veronika Labaštová.

Achilleus ve zkratce:
Pacientská organizace sdružuje dospělé a rodiny s dětmi s nejčastější vrozenou ortopedickou vadou pes equinovarus.
Už od roku 2009 pomáhá – zapůjčuje protetické pomůcky, pořádá celorepubliková setkání a účastní se zdravotnických konferencí. Přináší do České republiky informace ze zahraničí o novinkách v léčbě.
Organizace se snaží prosadit tzv. Ponsetiho metodu s využitím nových poznatků a nejefektivnějších diagnostických a léčebných postupů.