Chrám Českobratrské církve evangelické U Salvátora v Praze na Starém Městě budou mít od jara nové varhany.

Věřící však až na jaro čekat nemusí, aby slyšeli, jak opravený nástroj zní. „Nyní se dokončilo a naladilo pět až šest hlavních rejstříků, aby se na Štědrý den už mohlo na varhany hrát,“ uvedl jeden z členů církve a zároveň člen varhanní komise Pavel Urban.

„Věřím, že z očí účastníků bohoslužby ten den skápne nejedna slza z radosti nad očekávaným návratem varhan do chrámu,“ dodal.

Všeho do času

Chrám U Salvátora se začal stavět v roce 1611 a dohotoven byl o tři roky později. „Připomínáme si tedy příští rok důležité výročí, a také proto jsme se snažili o opravu varhan v tomto termínu,“ uvedl Urban.

Jsou to jedny z největších mechanických varhan v České republice. Mají téměř tři tisíce píšťal a jsou vhodné pro interpretaci barokní hudby. „Varhany budou mít 47 rejstříků. S organizačním výborem festivalu Pražské jaro máme dohodnuto, že se u nás bude konat jeden z koncertů Pražského jara v květnu 2011. Na varhany bude u nás hrát mladý varhaník Pavel Černý,“ prozradil plány do budoucna Urban.

Už samotný fakt, že se v chrámu odehraje jeden z koncertů světově proslulého hudebního festivalu, je poklona nejenom kvalitě nástroje, ale i chrámu jako hudební síni.

Jelikož se s varhanami nijak nemanipuluje, nikam se nepřeváží, mají tendenci dlouhověkosti. Přispívá k tomu také stálé klima kostelů a chrámů a samozřejmě i dobrá péče o nástroj.

Nedaleko Drážďan v Hoffkirche stojí varhany staré 270 let a dodnes nemusely být rekonstruované. „Kvalitně postavené varhany vydrží až 300 let,“říká Urban.

Jednou však čas k opravě nadejít musí a právě to se událo v chrámu U Salvátora.

Pozor, neplést s kostelem Svatého Salvátora na Křížovnickém náměstí. Ten je katolický, na rozdíl od chrámu U Salvátora, který patří, jak už bylo řečeno, Českobratrské církvi evangelické. Ale shodou okolností i u Svatého Salvátora čas varhan nazrál a bylo třeba se jim podívat na zoubek.

Hledání mistrů

Při hledání varhanářské firmy, která by se zhostila renovace, bylo třeba dodržet náročný časový harmonogram a hlavně podmínky udělení grantu Evropské unie. Cena opravy dosáhne téměř 20 milionům korun.

„Peníze jsme získali z Norských fondů, přispěl i Pražský magistrát a Nadace Zdeňka Bakaly. Právní poradenství při zpracovávání nejrůznějších dokumentů nám zdarma poskytla firma White & Case. Jenom tyto přípravy trvaly dva roky,“ popisuje nelehkou cestu za novými varhanami Urban.

Dodavatelem se nakonec stala německá firma Eule Orgelbau z Budyšína.

Oprava varhan

Oprava se skládala ze dvou částí. V první, nikoliv však v časovém významu a sledu, se zrestaurovala skříň varhan, součást památkově chráněného prostoru.

Byla rovněž ponechána a zrestaurována část píšťalového fondu do původní podoby ze 60. let 19. století.

Další části tohoto nástroje ze stejného období byly v roce 1928 průmyslově přestavěny a podle odborníků jsou bez historické ceny a navíc byly v poslední době ve velmi špatném technickém stavu, a nevyhovovaly proto příliš ani v běžném bohoslužebném provozu. Na opravu byl tedy opravdu nejvyšší čas.

Německá firma proto varhany zcela rozebrala a zničené části nahradila novými. Nové píšťaly a jiné součásti nástroje montuje v Praze šest specialistů, ale to nejdůležitější přišlo až na konec.

Jak se ladí varhany

Varhany bylo třeba doladit. Od výrobce si totiž píšťaly přinesly jen přibližný tón a doladit každou z nich je třeba až na místě. Intonací varhan se zabývají dva lidé. Nahoře na kůru pomocník, dole hlavní postava, intonatér, čili ladič. Musí poslouchat varhany zezdola, protože tam jim naslouchají věřící při bohoslužbě.

„Zvuk varhan, jak jej slyšíme dole, je důležitější než ten, který slyšíme nahoře,“ vysvětluje člen varhanní komise. Je to správný postup, jak intonovat, neboť akustika celého chrámu dotváří charakter tónu.

Jak bylo řečeno, píšťaly mají přibližný tón svému ideálnímu naladění a je třeba je doladit namístě. To se děje tím, že se zkracují. Jednoduše pilkou v případě dřevěných píšťal, pilníkem nebo přihýbáním víčka v případě kovových. Ale kousek po kousku, aby se píšťala neznehodnotila.

Intonatér, čili ladič, musí disponovat dobrým hudebním sluchem, má však i ladící přístroj a spektrální analyzér. Avšak ideální naladění a akustiku nástroje může posoudit jen lidské ucho. Pravda, musí to být ucho cvičené. Píšťaly se ladí na teplotu 18 stupňů Celsia, což je uvedeno v závěrečném protokolu.

Jak bylo řečeno, instalace skončí v březnu a pak se bude moci nástroj předvést v plné kráse.

Pro nové varhany však bylo třeba také zajistit kvalitní místo. Nástroj musí stát na ideální rovině, aby se píšťaly nebortily a nekřivily. Proto byla podlaha kruchty rozebrána a udělána nová.

Tak to ostatně s opravami chodí. Pustíme se do jedné a zjistíme, že je podmíněna opravou druhou. Za extrémní případ této situace považuji příhodu mého otce, který chtěl vyměnit na chatě jedno prkno a skončil celkovou přestavbou. Často pak říkal, že se na tom nadřel jako na kostele. Takže základní představu, co obnášela rekonstrukce varhan bychom asi už měli mít.

Hudba povznáší

Jaká hudba se bude na opraveném nástroji hrát? „Mám tři favority,“ říká s nadsázkou Urban. „Bacha, potom Bacha a zase Bacha,“ vysvětlil vzápětí. Je to ovšem jen žert, byť prozrazuje, komu člen varhanní komise dává přednost.

Výběr hudby však není jeho úkolem, hudba, která se hraje při bohoslužbách má pevný řád. „Ve zpěvníku máme více jak 600 písní,“ uvedl.

Co se bude ale hrát o Vánocích? „Určitě to bude píseň „Narodil se Kristus pán“, já osobně bych preferoval také píseň „Studně nepřevážená“ a „ Aj růže rozvila se“,“ vyjmenovává své oblíbené položky ze zpěvníku. Luteránským „hitem“ je však píseň „Hrad přepevný (jest Pánbůh náš)“, kterou hrál i sám Bach.

„Až zazní tóny písně Narodil se Kristus pán, bude velkým dárkem pro věřící, že budou znít na nových vahanech,“ těší se Urban.

O církvi

Českobratrská církev evangelická má poměrně krátkou historii. Vznikla v roce 1918 těsně po skončení první světové války sloučením bývalé Evangelické církve helvetského vyznání (kalvinistické) a Evangelické církve augsburského vyznání (luterské), které jako jediné evangelické církve povoloval toleranční patent Josefa II. z roku 1781.

Českobratrská církev evangelická se spravuje zásadami presbyterně-synodního zřízení. V čele jednotlivých místních sborů, je jich 200, stojí volené staršovstvo spolu s farářem voleným všemi členy sboru.

Známou tváří sboru U Salvátora v současnosti je například farář Svatopluk Karásek.

V minulosti byli členy tohoto sboru také T. G. Masaryk nebo František Palacký.