Ke stránce s názvem „Nebourejte dům Václavské náměstí 47“ se přihlásilo více než dva tisíce tři sta lidí.
„Nedokážu si představit, jakým legislativním způsobem by se dalo vlastníkovi domu zabránit v demolici, když dům není zapsán jako památka. V Praze jsou tisíce dalších takových domů,“ domnívá se Zdeněk Lukeš, historik architektury.
Dodal, že jedinou cestou je přemluvit investora, aby dům nechal stát.
Historikové z Akademie věd se ale domu zastávají. „Dům je důležitým článkem v historickém vývojovém řetězu české architektury a typickým příkladem dobového prolínání a syntézy stylů, zde novoklasicismu a kubismu,“ napsali akademici v dopise, který adresovali do rukou ministra kultury Jiřího Bessera (TOP 09). Ten demolici domu povolil.
Celkem třináct expertů na architekturu a dějiny umění žádá po ministru kultury, aby obnovil řízení ohledně demolice domu.
Novostavba připomíná Tančící dům
Jak má vypadat novostavba, která může v budoucnu rohový dům nahradit? Připomíná Tančící dům. Jedná se o skleněnou budovu, které dominují ozdobné kovové prvky.
„Návrh je trochu podobného typu jako Tančící dům. Je to kvalitní a zajímavý dům. Skleněný plášť navrhl Zdeněk Lhotský. V zahraničí převládají skleněné novostavby. Například v Dánsku takové domy nikoho nepřekvapí. Jen my jsme stále proti. Město se má vyvíjet, jenže v Praze se obecně velmi málo staví,“ domnívá se historik architektury.
Zároveň připomněl, že stavbu Tančícího domu rovněž provázel nesouhlas veřejnosti. Pražané si ale na novostavbu zvykli a v současnosti je vyobrazena jako lákadlo v průvodcích pro cizince.
Návrh má blíže Dubaji než Praze
Podle Kateřiny Bečkové z Klubu Za starou Prahu není architektura návrhu Jana Pokorného nijak pobuřující či odsouzení hodná.
„Lepší produkcí ale nelze ospravedlnit demolici stávajícího domu. V památkové rezervaci dáváme přednost historické stavbě, i když nepatří mezi stovku nejlepších domů, které doboví architekti navrhli. Na Novém Městě je takových domů většina. Kdyby byl každý z nich zbourán, ráz památkové rezervace se úplně změní,“ sdělila stanovisko Kateřina Bečková, která podpořila názor odborníků Akademie věd.
„Myslím, že jde o architekturu, která nebyla ještě plně zhodnocena a souhlasím se stanoviskem akademiků, že návrh má blíže Dubaji než Praze,“ doplnila předsedkyně Klubu Za starou Prahu.
Podle projektu má mít novostavba ve tvaru písmene L tři podzemní a devět nadzemních podlaží. Bourat chce investor už letos v listopadu. V novostavbě by měla být dvě podzemní patra vyhrazena pro parkování, ve čtyřech podlažích mají být obchody, ve zbytku kanceláře.
Bourat? Nebo ne?
Vlna emocí se prohnala veřejným míněním. A stále se vrací. Zbourat historickou budovu, nebo ne? Roh Václavského náměstí a Opletalovy ulice může sloužit kancelářím, obchodům a také jako úkryt pro automobily. Jenže v názorové rozluce nejde o účel, kterému může být budova po případné demolici určena. Ostatně kanceláří a obchodů je na Václavském náměstí dost. Ve hře o dům jde o víc. Hodí se do památkové rezervace? A hlavně hodí se, aby se v památkové rezervaci bouraly historické domy?
Na opačné straně názorové linie stojí domněnka, že se v Praze málo staví. Argument, že metropole se po architektonické stránce příliš nemůže srovnávat s kolegyněmi z Evropy, má také svou váhu.
Podoba návrhu novostavby snad nikoho neuráží. Jenže má právě své místo na Václavském náměstí? Praze zoufale chybí urbanistická koncepce. Pak se snadno stane, že zvítězí peníze investorů, kteří si koupí dům a chtějí místo něj postavit jiný. Co není zakázáno, je povoleno. Pokud se nepodaří demolici odvrátit, nezbývá než doufat, že se novostavba zařadí mezi skvosty Prahy podobně jako před lety Tančící dům.