Expertka na oblast zdravotnictví Věra Adámková má velkou šanci usednout po volbách do Poslanecké sněmovny. Pražský deník přináší její pohled na na dosavadní fungování problematického rezortu.

Jaké jsou podle vašeho názoru nejpalčivější problémy českého zdravotnictví? Existuje snadná a rychlá metoda jak je vyřešit?

České zdravotnictví je na vysoké odborné úrovni, ale na kvalitě se musí stále pracovat, abychom jednou nezjistili, že spíme na vavřínech. V současné době je třeba definovat trendy vývoje, což nelze od zeleného stolu, ale pouze diskusí všech zainteresovaných stran. Máme velké problémy s personálním zabezpečením. Naši pacienti jsou zvyklí na určitou odbornou úroveň zdravotnických služeb a tu je třeba zvyšovat, nikoli omezovat. Představa, že toto vyřeší příchod některých zahraničních pracovníků, je úsměvná. Některé zahraniční lékařské vysoké školy nejsou v nárocích srovnatelné s našimi, takže jejich absolventi nemohou používat ani titul doktora medicíny.

Dalším problémem je postgraduální vzdělávání lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví, pregraduální vzdělávání středně zdravotnického personálu, tedy sester, kde nejsou jasné kompetence podle dosaženého vzdělání. Každý občan musí vědět, na co má právo ze zákonného zdravotního pojištění, definování zdravotní péče nemůže dělat žádné jednotlivé zdravotnické zařízení jakékoli velikosti a významu. Dále se musejí zviditelnit toky peněz, které ze zdravotního pojištění plynou a musí být jasné jejich využití.

Má se podle vašeho názoru zvýšit spoluúčast pacientů? Jste pro znovuzavedení poplatků u lékaře? Má být obnoven poplatek za pobyt v nemocnici? 

Název regulační poplatky byl zcela nesprávný a zavádějící, počet úrazů, infarktů ani operací jistě nereguloval a ani nemohl. Dále pacient ani nevěděl, jak se s jeho penězi nakládá. Ve zdravotnictví musejí být jasně dohledatelné toky peněz, musí být provedena validní analýza a potom bude možno se k této otázce vyjádřit. Jistě si ale raději připlatíme za léky na rýmu, protože na zaplacení náročné operace nebo léčby závažné choroby, před čímž není nikdo z nás chráněn, bychom ve většině případů nebyli schopni.

Je nutné při reformě zdravotnictví přikročit k regulaci počtu lůžek v nemocnicích?

Rozvojem mnoha léčebných metod a možností, které nejsou již spojeny s delším pobytem na lůžku, se bude muset analyzovat i tato potřeba. Pacienti preferují krátkodobé hospitalizace nebo možnost ambulantních výkonů, ale ne všechno se dá léčit bez pobytu v nemocnici. Musíme zjistit potřebu akutních lůžek, lůžek následné péče a jasně definovat lůžko zdravotnické a sociální, kde se rozdíl mnohdy stírá.

Je prioritou zvýšení platů zdravotních sester i dalšího nelékařského zdravotnického personálu v nemocnicích? Na jakou úroveň? Měli by výše uvedení zaměstnanci brát v celé republice stejně?

Každá profese musí být řádně finančně ohodnocena s přihlédnutím k mnoha aspektům vykonávané práce, včetně psychické zátěže, což se v našem zdravotnictví neděje. 

Je cestou motivovat lékaře aby neodcházeli do zahraničí zvyšování jejich platu?

Práci v zahraničí vyhledávají nejenom lékaři, ale i zdravotní sestry, což má v některých reionech za následek významné personální problémy pro naše zdravotnická zařízení. Jistě je zde otázka finančního ohodnocení, ale také jasně daná koncepce dalšího vzdělávání, profesního rozvoje.

Jak motivovat lékaře aby zřizovali soukromé praxe především na českém venkově kde jich je nedostatek? 

Regionálně jsou velké rozdíly v síti ambulancí první linie, pro lékaře, kteří zřídí funkční ambulanci v takovémto regionu musejí být jasně dané podmínky, tedy počet pacientů, forma smluv s pojišťovnami a podobně.