Když vypuklo pražské povstání, tehdy sotva osmnáctiletý Věněk Šilhán (1927 – 2009) chtěl být u toho. Sebral otci – bývalému legionáři pistoli a utekl rodičům z rodného Rakovníka. Než se ale dostal do Prahy, bylo po všem. Po válce vstoupil do komunistické strany, studoval v Sovětském svazu. V šedesátých letech se stal ředitelem jednoho z výzkumných ústavů při Vysoké škole ekonomické. Patřil k lidem, kteří chtěli stranu i zemi reformovat, a s tímto programem ho zvolili za delegáta stranického sjezdu plánovaného na září roku 1968.

Vše ale změnila invaze armád Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. „Já jsem nebyl v Praze, Měl jsem mít seminář v Přerově. Ráno se probudím v hotelu, jdu si koupit noviny, tam najdu svůj článek a přijdu nazpátek do hotelu a tam je obrovské pozdvižení. Panoval strach z toho, že bude válka. Vidím na obrazovce Kamilu Moučkovou, jak mluví o přepadení rozhlasu a o tom, že jsou tady cizí armády. Tam jsem se to dozvěděl. Seminář se nekonal.“ Věněk Šilhán se ještě ten den vrátil do Prahy.

Bylo třeba jednat rychle

„Už bylo známo, že jsou zatčeni lidé z politbyra, Dubček, Smrkovský, Černík, a že se chtějí chopit moci ti, kteří se skrývají za ten požadavek dělnicko-rolnické vlády. Kdo jim v tom mohl zabránit? Jenom veliká spontánní autorita.“ Tou měl být právě mimořádný stranický sjezd. Už nebylo možné čekat do září, bylo potřeba jednat hned.

Vysoká škola ekonomická se stala jedním z koordinačních center. „Začaly fungovat úplně jiné informační kanály a v éteru se objevily jiné povely, jiné nápady. Národ byl najednou zbavenej náčelstva. Svět byl překvapenej tím, že za tu noc jsme mohli dát dohromady víc než tisíc delegátů.“

Ve čtvrtek 22. srpna po 11. hodině dopoledne se v jednom ze závodů vysočanské továrny ČKD začali scházet delegáti. Věněk Šilhán zasedl v předsednictvu. „Zahájilo se to dost chaoticky. A pak si kdosi vzpomněl, že bych to měl vzít do ruky. Udělal jsem jednu věc – řekl jsem: ,Ano, já to budu řídit, ale vy mě budete poslouchat.‘“

Vítězství bylo jen dočasné

„Tu kompetenci nám nikdo nesvěřil, tu jsme si vzali. Byli jsme přesvědčeni, že pravda, mravnost a právo jsou na naší straně, a proto máme právo jednat. Kompetence není žádná svěřená věc od Pána Boha, je to schopnost chovat se odpovědně v situacích, ve kterých se jiní chovat odpovědně nemohou,“ popisoval Věňěk Šilhán motivaci tehdejších delegátů.

Sjezd přijal řadu protiokupačních a proreformních rezolucí a plně se postavil i za požadavek generální stávky vyhlášené na pátek 23. srpna. „Vyhnali jsme ty Biľaky a Indry a vytvořili jsme prostor pro ty, kteří jsou ochotni pokračovat v reformách,“ vzpomíná Věněk Šilhán. Toto vítězství bylo ale pouze dočasné.

Sovětům v srpnu roku 1968 záleželo na tom, aby srpnová okupace získala politickou legitimitu. Jejich plán instalovat v Československu „dělnicko-rolnickou“ vládu složenou z domácích kolaborantů zcela selhal právě i díky narychlo svolanému stranickému sjezdu.

Dne 27. srpna se státní a stranické vedení vrátilo z Moskvy s ponižujícími podmínkami. Sověti tehdy trvali na tom, že sjezd pro který se podle místa konání vžilo označení Vysočanský, bude anulován. Stalo se tak už 31. srpna na zasedání stranického ústředního výboru. Jako záminka posloužilo to, že slovenští delegáti se na sjezd nedostavili v dostatečném počtu.

Nepodlehli jsme morálně, podlehli jsme hrubé moci

„My jsme nepodlehli ani morálně, ani z hlediska pravdy nebo práva. My jsme podlehli hrubé moci. Neměli jsme tolik moci, abychom mohli zvrátit situaci, neměli jsme k dispozici takové síly, které by donutily všechny, aby stáhli své armády. To už nebylo možné,“ bilancoval po letech tehdejší události Věňěk Šilhán.

Začátkem roku 1969 ho vyloučili ze strany, vyhodili ze zaměstnání a na počátku sedmdesátých let skončil jako stavební dělník u státního podniku Rybářství. Touha stát v centru dění na straně, kterou považoval za správnou, ho ale neopustila. Jméno Věňka Šilhána tak najdeme jak mezi prvními signatáři Charty 77, tak i mezi sedmnácti zakladateli Občanského fóra v listopadu 1989.

Vzpomínky Věnka Šilhána pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Paměť národa můžete podpořit i Vy vstupem do Klubu přátel Paměti národa nebo jinak na https://podporte.pametnaroda.cz.

MICHAL ŠMÍD