Hlavně být v teple
V malém domku vystlaném dekami, peřinami a polštáři s jednou postelí a dvěma židlemi začíná být živo. Štěkot, kňučení a vrtění ocásky naznačuje, že se chýlí oblíbená hodina venčení. Nadšené poskakování občas střídají zvuky připomínající kašlání. „To se nedá uhlídat. Pořád courají z tepla ven,“ stěžuje si majitelka. „Snažím se tu udržovat teplo, ale je to náročné,“ pokračuje a ukáže na malá plynová kamna v rohu místnosti, kde přes zimu přebývá dvanáct opuštěných psů.
Náhle zazvoní telefon. „Momentálně tu máme jen staré psy. Upozorňuji na to, protože jsou pak lidi zklamaní, že nemáme štěňata,“ odpovídá majitelka do sluchátka. Psí útulek na zimu nemůže brát štěňata, jelikož je velmi náročné, když jsou všichni psi v jedné místnosti. Jiné je to v létě, když mohou celé dny pobíhat na zahradě.
Není to zoologická
Poté, co majitelka zavěsí, vydá se k hlavní brance. Následuje jí čím dál hlasitější smečka. Jakmile otevře dveře, vyletí z nich jedenáct psů, kteří začnou vesele poskakovat po cestě a pak běží směrem k nedaleké Vltavě. Vodítko nemá ani jeden z nich. Ačkoli poletují všude možně, pořád bedlivě sledují svoji opatrovnici.
„To už je dneska poněkolikáté,“ říká majitelka, jakmile domluví do telefonu. „Lidé volají, protože děti mají prázdniny a chtějí se podívat na psy. Ale v zimě je to komplikované. Teplo v místnosti se lehce vyvětrá a nahánět psy ven do zimy je nesmysl. Ať jdou radši do zoo,“ rozčiluje se Jaroslava Kladivová. „V létě to není problém. Psi běhají po zahradě a kontakt s více lidmi a pohlazení vítají,“ dodává.
