Velký Bratr stojí Prahu miliony korun

„V rozpočtu hlavního města na rok 2015 nejsou na výstavbu či rozšiřování městského kamerového systému plánovány žádné finanční prostředky," potvrzuje mluvčí pražského magistrátu Petra Hrubá. Schválená není ani modernizace již instalovaných kamer, na které může člověk narazit po celém městě.

Přestože se rozhled pomyslného Velkého bratra nerozroste, neznamená to, že by Praha neměla dohled nad svými obyvateli. Přibližně za poslední rok se počet kamer v městském systému rozrostl o skoro tisíc kusů.

Zatímco v listopadu roku 2013 sledovalo Pražany 1 918 kamer, k dnešnímu dni jich je ve městě 2 820. Do celkového počtu se počítají jak kamery spadající pod Městský kamerový systém, tak i ty patřící třeba Dopravnímu podniku či Technické správě komunikací.

„Je to podobné množství, jako v jiných větších evropských metropolích," zhodnocuje situaci Jindřich Světnica ze společnosti Axis Communications, jež se zabývá výrobou kamer. Výjimkou v hustotě pokrytí kamerovým systémem je britský Londýn, který je přemírou kamer vyhlášený.

Zvyšení pocit bezpečí občanů

Pomyslný Velký Bratr sleduje tamní obyvatele přes deset a půl tisíce kamer. Přestože je podle mnohých odborníků tento počet až příliš vysoký, důvod pro tolik kamer je prostý: anglická metropole chce sledovací technikou zajistit lidem bezpečnost.

„Městský kamerový systém velkou měrou přispívá ke snížení kriminality v konkrétní lokalitě a zvyšuje pocit bezpečí občanů. Také zefektivňují výkon služby strážníků v ulicích," míní Rudolf Rubeš, mluvčí Městské policie v Praze.

Podle něj kamery pomáhají k podchycení závadového jednání již v samotném počátku. Jakmile se něco děje, obsluha systému by si toho měla všimnout a informovat policisty, kteří na místo dorazí. „Pokud by však člověk vyrazil na procházku a někdo ho přepadl, je to o štěstí, zda si toho někdo hned všimne," tvrdí Světnica.

Aby se právě ještě zlepšila efektivita sledovacích kamer, rozhodla se loni Praha 1 nainstalovat kamery s mikrofony. Při hluku či podezřelém rámusu má být operátor hned upozorněn.

Kamery jako řešení trestních činů

Záznamy se také často používají při řešení stovek trestních činů. Sledovací technika je v současnosti už na takové úrovni, že se dá obraz přibližovat podobně, jako je tomu ve filmech.

Pokud kupříkladu krade kapsář s hodinkami na ruce, policie pak má možnost v záznamu přiblížit jejich ciferník, a zjistit tak, jaký v tu chvíli ukazovaly čas. Detailní záběry pak také pomáhají při sledování dealera, když narkomanovi předává drogu.

Aby mohly kamery přiblížit zločinné činy, musí se nejdříve někam nainstalovat. Umístění jedné kamery vyjde na zhruba 300 tisíc korun. „Náklady na servis celého systému dosahují ročně padesáti milionů korun," prozrazuje mluvčí pražského magistrátu Petra Hrubá.

K nákladům za servis se ještě přičítá 10 milionů za zabezpečení nadstavbového softwaru a téměř 70 milionů na roční pronájem optických tras, kterými je přenášen obraz kamer. Celkem tak Praha zaplatí za provoz městského kamerového systému asi 130 milionů korun.

Soukromníci jsou problematičtí

Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů jsou však více než městské systémy problematické kamery soukromé. Narazit na ně lze třeba v restauracích či obchodech.

„Větší riziko vidím právě v kamerách soukromníků," říká Jan Vobořil, ředitel organizace Iuridicum Remedium zaměřené na ochranu lidských práv. „Velmi často provozovatele nerespektují zákon o ochraně osobních údajů," dodává.

Mnoho osobních kamer není podle Vobořila registrováno u Úřadu pro ochranu osobních údajů, kde se musí říci účel instalace kamer. Stejný názor o nepřihlášení sledovací techniky má i Jindřich Světnica z firmy Axis Communications.

Problém se soukromými kamerami nastává ve chvíli, kdy jsou špatně nastavené a nahrávají veřejné prostranství. „Lidé si třeba nahrávají své auto, jež stojí před domem na ulici. Jenže to je nelegální," vysvětluje Světnica. S kamerou je možné mířit na ulici a natáčet jen v případě, kdy si majitel neukládá nahrávky. Možné je tedy jen živé sledování.

Nahrávky, které mohou zdiskreditovat

Jan Vobořil se obává právě toho, že se soukromníkovi dostanou do rukou nahrávky, kterými pak může někoho jiného zdiskreditovat. „Například uniklé nahrávky z hotelu Savoy, na kterých bylo zaznamenané setkání Miroslava Šloufa a prezidentského tajemníka Jiřího Weigla," líčí Vobořil.

Proto musí každý podnik s kamerami mít na dveřích oznámení, že používá kamery. Jde pak o volbu člověka, zda do místnosti vstoupí a bude nahráván, či nikoli. Běžně člověk může mít uloženou nahrávku jen pár dní. Výjimku má ale ze zákona policie či armáda.

Na začátku 90. let měla Praha jen pár kamer a ještě byly dost špatné. Sotva zaznamenaly obrysy postavy. V roce 2003 bylo kamerových stanovišť již 214.

Ředitel organizace zabývající se lidskými právy Jan Vobořil: Už jsme pod dohledem, soukromí nám mizí

Ačkoli jisté klady kamerám přiznává, je Jan Vobořil proti nim. Podle ředitele organizace Iuridicum Remedium zaměřené na ochranu lidských práv ztrácíme soukromí.

Zajišťují kamery bezpečí?

Působí preventivně a mohou posloužit při vyšetřování trestného činu. A třeba v Praze 1 mají dobré kamery, které se zapínají, jen když jede auto v protisměru. To mi přijde jako výborné řešení.

Proti kamerám v Praze 1 jste ale zakládal petici.

Analýzu, zda je třeba víc kamer, tam dělala firma, která je prodává, takže byl výsledek zkoumání předem jasný. Mají mít kamery, které budou snímat hluk. Což mi přijde jako nesmysl. Zvláště když cílem je bojovat proti hluku ze zahrádek. To kamery nijak nevybojují. Stejně musí přijet hlídka a zjistit, zda tam hluk opravdu je a případně to řešit.

Dáváte radnicím návrhy?

Zrovna u Prahy 1 jsme zpracovali kritiku zmíněné analýzy a upozorňovali na problém v médiích.

Byl byste pro méně kamer a více strážníků v ulicích?

Určitě. Je to samozřejmě otázka nákladů, ale kamerové systémy jsou dost drahé. Stojí často miliony až sta miliony. Avšak záleží, zda by zvýšení počtu strážníků přineslo větší dopad na kriminalitu.

Co si myslíte o bezpečnostních nadstavbách, jež budou na letišti?

Záleží, na jaké to bude napojeno databáze. Nevadí mi, když na databázi hledaných osob, z níž bude brát fotky a v davu pátrat po hledané osobě. Evidence obyvatel a vedení záznamů a rozpoznání u všech lidí už je něco jiného.

Bojíte se, že jednou budeme pod dohledem kamer?

Už jsme pod dohledem. Soukromí nám velmi rychle mizí.