Na rozdíl od cizinců, Pražané raději z centra prchají na venkov a do menších měst. „Velikonoce v Praze nestojí za nic. I ty trhy, co tu pod názvem „tradiční" jsou, mají jen vylákat z lidí peníze. Jezdíme pravidelně na Valašsko, abychom si užili opravdové svátky," říká smíchovský rodák Jiří Horka.

„V Praze jde mnohdy o komerci, hlavně na Staroměstském náměstí, uprostřed Prahy, s velkou klientelou cizinců. Zde se uplatní leccos  a často jde o sortiment nadčasový, srovnatelný s trhy vánočními a jinými. K běžnému zboží, dlužno říci, že stále méně, se druží kraslice, pomlázky nebo tradiční cukroví. Zato výzdoba náměstí je velkolepá," říká etnografka Jiřina Langhammerová.

Některé tradice se už nevrátily

Městské tradice slavení velikonočních svátků nikdy nebyly příliš silné. „Pražské Velikonoce se mění spolu s atmosférou města a  výměnou generací, které v něm žijí. V posledních letech, řekněme od roku 1989, což představuje necelou jednu generaci, se Velikonoce částečně změnily. Generace předešlá, žijící v totalitní době, právě nejsilněji poznala záměnu tradic. V době druhé poloviny minulého století se například musely vynechat dříve veřejně dodržované církevní slavnosti.

Některé se po revoluci do Prahy vrátily, jiné odešly do zapomenutí," uvádí Langhammerová. Mezi ty obnovené patří například veřejně konané křížové cesty, jedna z nich se uskutečnila  na Zelený čtvrtek na Petříně. Naopak se nevrátily dříve slavné průvody městem o Vzkříšení na Bílou sobotu. „Vrátila se však obecně náboženská svoboda a věřící lidé beze strachu navštěvují o Velikonocích kostely, třeba svěcení ratolestí o Květné neděli," dodává. 

Pomlázku nepletou

Nejen duchovní svátky, ale i pondělní pomlázka získává rok od roku komerčnější ráz. Málokterý Pražan si uplete vlastní mrskačku. Trhy i kamenné obchody nabízejí pomlázky nejrůznějších velikostí i druhů. O zákazníky nemusejí usilovat výhodnými nabídkami, většina pražských koledníků je líná nebo příliš zaneprázdněná hledat obzvláště v tomto počasí zelenající se vrbu, každá nabídka je pro ně tedy výhodná. 

Najdou se ale i výjimky. „Chtěl jsem si nařezat vrbové proutí, protože si pletu pomlázku každý rok sám, ale podívejte se z okna. Venku je to spíš jako o Vánocích," říká osmadvacetiletý Tomáš Pokorný, který je v tramvaji číslo jedna nápadný právě tím, že si na rozdíl od ostatních mužů a dětí veze proutky ještě neseschlé, nesvázané a nezdobené krepovými mašlemi. „Zašel jsem si alespoň ke košíkáři,  který má pruty v zásobě. Sice to není to pravé, ale lepší než si koupit jedno z košťátek, co tu prodávají," krčí rameny.

Přehlídka specialit

Podobně ani v dodržování velikonočních pokrmů není Praha důsledná a cizincům vydává například za tradiční trdlovníky místo jidášů. Pokrmy na počátku jara byly vždy skromné, protože se čekalo na novou úrodu, zatímco dnešní svátky jsou přehlídkou labužnických specialit, a mnohdy na českou velikonoční tabuli nepatří.  Optimisté ale konzumní tvář svátku vítají jako jejich oživení.