Kdo by nechtěl být dokonalý? Ihned jsem tedy zamířila k jeho spolužákům do fiktivní firmy Top Silver s. r. o., kde se mě ujala Lucia Hrabalíková. „A ještě se podívejte na novou kolekci náušnic," radila mi.

Neodolala jsem, a tak mi přidala do objednávky ještě i náušnice. „Bude to všechno?" zeptala se Lucia zdvořile. „Ano, děkuji," hrála jsem si na nenáročnou zákaznici, které z více než stovky položek stačí pouze tři. Tři, které by mě však v reálném obchodě zruinovaly. Na faktuře, kterou vytahovala z tiskárny, jsem to viděla černé na bílém velmi jasně. Celkem k úhradě: 36 695 Kč. Naštěstí na veletrhu bylo všechno tak trochu jako. Jako nakupující jsem nepotřebovala žádné peníze. To ale neznamená, že jsem nebyla náročná ve výběru toho, ke komu půjdu nakupovat. Naopak!

Pečlivě jsem zvažovala, u kterého z mladých budoucích obchodníků budu utrácet. I když jen jako. A někdy rozhodovaly takové drobnosti jako pozornost ve formě čokoládky. Nebo jestli se na mě „prodejci" usmívají. Samozřejmě, našli se i tací, kteří posedávali znuděně u svých stánků a veletrh brali spíše jako zpestření mimo školu. Ale z těch se v budoucnu velcí hráči na trhu zboží a ani služeb nestanou…


Veletrh fiktivních firemAdéla Fialová, studentka čtvrtého ročníku Obchodní akademie Vinohradská, řekla Pražskému deníku:

Každý reaguje stejně. Ježišmarjá, pejsci!

Když se čtvrťačka Adéla Fialová z obchodní akademie na Vinohradech před dvěma roky rozhodovala, jaký volitelný předmět si na následující dva roky zvolit, neváhala. S fiktivní firmou Wellpes vyhráli se spolužáky už několik soutěží.

Jak jste se dostala do fiktivní firmy Wellpes s. r. o.?

Ve druhém ročníku jsme si museli ve škole vybrat volitelný předmět. Byly na výběr například jazyky, ale já jsem chtěla něco zajímavějšího, tak jsem šla na fiktivní firmu. A nelituji.

Vaše firma se jmenuje Wellpes. Evokuje to, že je to wellness pro psy. Takové služby jsem ale v katalogu nenašla…

Název vznikl opravdu zajímavě. Na začátku třetího ročníku se nás sešlo v předmětu fiktivní firma třináct lidí. První dvouhodinovku jsme diskutovali, co vlastně budeme dělat za podnikání. Nemohli jsme se ale rozhodnout, co to bude. Jedna půlka chtěla wellness, druhá něco se psy. A jako kompromis tedy vznikl Wellpes.

Co tedy konkrétně prodáváte?

Máme toho hodně. Oblečky pro psy ať již mikiny, župany nebo bačkůrky, dále obojky, speciální kosmetiku…

Můžete o vaší firmě říci, že je v porovnání s konkurencí dalších obchodních akademií úspěšná?

Řekla bych, že jo. Jezdíme na různé veletrhy, teď jsme vyhráli v Plzni druhé místo. Navíc vždycky když k nám někdo přijde a vidí náš katalog, tak je z něj nadšený. Nevím ani, čím to je. Ale je stále stejný scénář. Kdokoli k nám přijde, řekne: „Ježišmarjá, pejsci! No to je nádhera!

Celý stánek máte laděný do růžové barvy, jako plyšového figuranta máte psa čivavu. Inspirovali jste se se spolužáky u filmu Pravá blondýnka?

Ne ne, vůbec to s tím nemá nic společného. Ani nevím, proč jsme růžoví, prostě to tak vzniklo, a drží se to s námi od začátku třetího ročníku až doteď.

Mezi jednotlivými fiktivními firmami chodí v průběhu dne porotci, kteří si objednávají zboží a chtějí vidět, jak studenti reagují. Byli už i u vás?

Byli. Nejlepší jsou ti, kteří na nás mluví česky. To byl i případ jednoho, který byl u našeho stánku před chvílí. Propočítával si, jestli jsem někde neudělala chybu, ptal se na doklady, které jako firma vystavujeme, chtěl představit produkty.

Domluvíte se, když si u vás objednávají porotci zboží například v angličtině?

Když s námi někdo mluví cizím jazykem, tak je to pro nás větší trápení. Anglicky se ještě celkem dorozumíme, ale druhým jazykem španělštinou by to bylo horší. U našeho stánku se ale už zastavila i naše profesorka na ruštinu. Ale tím, že konkrétně nás se spolužačkou rusky neučí, jen jsme se na ni koukaly a řekly jí, že se s ní tímto jazykem nedorozumíme.

A jak reagovala?

Jenom se zasmála a odešla. (smích)